Euro PR
A kdy jste se rozhodla pro přechod do soukromí? V jednadevadesátém jsme spolu s kolegou Hynarem otevřeli ke svým obvodům veterinární ordinaci. Tehdy druhou v Opavě. Rozjezd byl pomalý. Všechny výdělky z činnosti jsme skoro dva roky investovali pouze do reklamy a vybavení ordinace. Navíc jsem se při mé specializaci musela za pochodu učit malou klientelu. Ráno velký obvod, odpoledne, případně i v noci ordinace. Časem se klientela na obvodě i v ordinaci rozrostla natolik, že jsme museli přibrat zaměstnance. Nyní jdeme každý svou cestou, ale spolupracujeme. A také něco pro manželky veterinářů, které, jak se zdá, čtou Zvěrokruh pečlivěji než veterináři – něco netajného ze soukromí, rodina a jiná zvířena. Po skončení školy jsem se po sedmileté známosti provdala za elektroinženýra. Některé moje vrstevnice měly už děti skoro školou povinné. V porodnici se na mě dívali jako na zjevení a málem jak na vykopávku. Myslím ale, že mít děti až po pětadvacítce není až tak na škodu. Člověk, a člověkem myslím i matku, zůstává déle mladý. Máme s manželem dvě děti. Dcera už dokončila studium na humánní medicíně. Pracuje jako anestezioložka. Mladší syn studuje v Ostravě Vysokou školu báňskou. Jak vidno, tentokrát příklady netáhly. Jako maminka jsem asi byla příliš často a dlouho z domova. Nebýt nezištné pomoci mé sestry, nevím, jak bych ten shon zvládla.
…z Lion klubu Opava přes italské Alpy zpátky domů provětrat si zase křídla Prožívala jste dětství mezi zvířaty. Možná příklady netáhly, protože děti tuhle příležitost neměly. Nebo se mýlím? Teprve až naše děti pobraly rozum, mladšímu synovi byly tak čtyři roky, pořídili jsme si prvního psa. Černý knírač Ben stmeloval naši rodinu v dobách překotné privatizace, dlouhých služebních cest a nočních služeb. Dcera jezdila na školním statku na koni. Bena I. vystřídal šampion kerry blue teriér Ben II. a teď máme chovnou střední černou kníračku Simi. Fena tolik nebrání teritorium a není tak hlučná jako pes. Je to lepší, pokud máte u domu ordinaci. Děti samozřejmě mohly mít různou havěť. Křečky, užovky, potkany, morčata, myší chov pro hady, strašilky…, sem tam nějakého nalezence či bezprizorného pacienta. Přesto… Vychovala jste dvě děti, zažila privatizaci, ustála ty první těžké roky. Proč jste se rozhodla věnovat svůj vzácný čas Komoře? Nechat se zvolit do představenstva Komory jsem se rozhodla na základě zážitku z „Milovského“ sněmu. Byla to tehdy pohnutá doba a my jsme nevěděli, co se děje. Snaha také zúčastnit se dění a rozhodování a takzvaně být v obraze udělala svoje. Od té doby se vnitřní situace stále více uklidňuje. Zlepšuje se kultura jednání. Troufám si říci, že je to také zásluhou nás – členů představenstva ženského pohlaví. Práce v představenstvu a jeho komisích vyžaduje strašnou spoustu času a je to investice doslova nenávratná. Co se vám na tom líbí a co vás štve. Jsem členkou ekonomické a vzdělávací komise. Hlavně ve vzdělávací komisi jsem dostala za úkol pomoci vyjednávat s VFU o systému vzdělávání studentů i absolventů. Tato jednání nebyla vždy úspěšná, ale není všem dnům konec. Blíží se termín evaluace školy a budou se muset dohodnout jiné podmínky. Ekonomická situace se díky vyhranému soudnímu procesu s fi rmou SANO výrazně zlepšila. Někteří členové chtějí tyto prostředky využít na vzdělávací akce. Nemyslím si však, že by se měl snižovat členský příspěvek. Chceme přece Komoru zajištěnou, ne? A teď si, paní doktorko, vezměte křišťálovou kouli a zkuste si zavěštit. Jak vidíte budoucnost? A nemyslím jen profese. Dnešní doba je značně hektická. Určitě všichni registrují změny v zemědělském sektoru. Škola dále chrlí veterinární lékaře i z hygienické fakulty. Mám dojem, že nezaregistrovala snižující se poptávku po veterinárních lékařích ve velkochovech. Také počet ordinací a klinik začíná být naplněn. Soukromí chovatelé chovají menší počet zvířat, dokonce podle statistik vyhledávají druhy o nižší hmotnosti. Nezávidím novým absolventům. Zbývá vám vůbec čas na nějaké koníčky a záliby? Ve volném čase všichni lyžujeme, jezdíme na kolech, plaveme, potápíme se. Miluji Jadranské moře. Jezdíme také s manželem pravidelně na modelářská setkání. Máme tam s ostatními manželkami klub a prodrbeme, co se dá. Také pořádáme tzv. mezioborová setkání, kde si sdělují poznatky inženýři, humánní lékaři, veterináři, zootechnici, lékárníci a další profese. Každý má za úkol zpracovat podle svého názoru nejžhavější aktualitu z oboru a ostatním ji přiblížit. O prodloužených víkendech si tak sportem a vzděláváním rozšiřujeme obzory. Nedávno hodně času při debatách zabírala stávka lékařů. Taky se těším, až si v důchodu přetřídím známky. Jsem jediná žena ve fi latelistickém klubu v Opavě. A abych se v žádném případě nenudila, jsem také členkou Lion clubu Opava. Pomáháme osobám s vadami zraku a vyhledáváme i jiné potřebné lidi s různými jinými postiženími. Na finanční příspěvky si musíme v klubu vydělat. Prodáváme výrobky nás i dětí na stáncích o vánočních či velikonočních trzích, prodáváme punč, pořádáme koncerty, výstavy, oslovujeme sponzory. Při této činnosti si člověk víc váží vlastního zdraví a uvědomuje si, že některé životní situace jsou vlastně úplné „prkotiny“ proti tomu, co musí denně překonávat jiní lidé. Paní doktorko, děkuji vám za rozhovor. Klobouk dolů, teď už je i mně jasné, že se vám toho „v hlavě vaří“ opravdu hodně.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
