Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Představujeme představenstvo – MVDr. Lukáš Pánek

  Společenská rubrika

Euro PR
Co Čech to muzikant.
Platí to i tehdy, kdy by to člověk nečekal

… je jen otázkou času, kdy malý Ondra napřáhne ruku a něco uchopí. Bude to trombón, otěže, nebo obojí?

 

Doktora Lukáše Pánka, jediného naprostého nováčka v představenstvu, jsem na vlastní oči uviděl až na prvním zasedání nového představenstva. Sympatický mladý muž s nemizejícím úsměvem na tváři. Pro moji pochybnou snahu doplňovat si jména přezdívkami jednoduchá věc. Smajlík. Protože jsme si ovšem otázky a odpovědi vyměnili e-mailem již předtím, nabyl jsem dojmu, že Lukáš Pánek bude nejspíš introvertní nemluva. Fotografie i osobní setkání ho usvědčují z něčeho jiného. A to je dobře.

Pane doktore, nejdřív mi dovolte, abych vám popřál ke zvolení do představenstva.

Vím o vás jen to, že jste se narodil v Čáslavi, dětství prožil v Golčově Jeníkově a tíhl spíš k hudbě než ke zvířatům.

Prozraďte nám víc o rodičích, sourozencích, domácích mazlíčcích, klukovinách. Však víte, co myslím.

Mám jednoho bráchu, který vystudoval pedagogiku, vzal si shodou okolností také veterinářku, se kterou tlačí společně tu káru právě v Čáslavi, mají tři děti, jednoho kluka a dvě holky. Oba rodiče dělali celý život učitelství, já jsem se spíše vymkl.

Ke zvířatům jsem tíhl, od sedmi let jsem jezdil na koních, na ´gymplu´ jsem domů přivedl dobrmana z útulku, kterého mně moje maminka třikrát zabalila s sebou zpátky, nicméně počtvrté jsem prolomil ledy a z dobrmana se stal domácí gaučák a veliký přítel právě maminky, která dodnes asi deset let po jeho smrti zatlačí při vzpomínce na něj slzu a žádného jiného psa už nemá.

Po maturitě jste tedy nenastoupil na ´veterinu´, ale na konzervatoř. Přestože je mezi veterináři muzikantů dost, tohle není zrovna typický osud.

To určitě ne, ale když chcete hrát na trombón nebo pozoun, a to, jak asi víte, dechové nástroje jsou, potřebujete mít i zdravé zuby. A ty jsem já, vinou zmíněného úrazu z dětství, neměl. Proto jsem zapomněl na sen o muzice a dodatečně dělal zkoušky na VFU a uspěl.

 

…a kdyby celá rodina měla k hudbě stejně blízko jako ke zvířatům, mohli by členové založit hudební trio nebo kvarteto?

Tedy ´veterina´ jako druhá volba. A jaké bylo studium? Všichni mluví o přednáškách a profesorech. Jenže já bych chtěl už konečně slyšet něco o studentském životě.

Patřil jsem spíš mezi studenty s velkou partou kamarádů. Na skriptech jsem nespal a v univerzitní knihovně jsem byl jen jednou, abych alespoň věděl, jak to tam vlastně vypadá. Zato z kulturních a studentskou společností vybraných akcí mně uniklo opravdu jen málo. Nakonec jsem to všechno doháněl o prázdninách, které pro mě byly každoročně spíš studijní.

…a jak se zdá, kobylka Land Maria si malého Ondru oblíbila a jelikož mu rostou teprve ´mlíčňáky´, trombon to nebude, vypadá to zatím na otěže a jezdecký bičík

 

Škola byla zdárně ukončena, následovalo pár dní oslav, pár týdnů sladkého nicnedělání a pár měsíců cest po světě?

Právě naopak. Psal se rok 2005 a já jsem v pátek dokončil studia a již v pondělí nastoupil na Veterinární kliniku Brandýs k MVDr. Dominiku Vlachovi, kterému vděčím za mnohé, především bohaté zkušenosti z praxe. Potom jsem ještě krátce – v roce 2006 – vypomáhal MVDr. Mašínovi na klinice v Kutné Hoře.

A potom čas oponou trhnul …

Neřekl bych to takhle pateticky, ale již v tom roce jsme s mojí milou kolegyní a skvělým parťákem Alenkou Hronkovou založili Veterinární kliniku Kolín, která je dodnes mých chlebem i bičem zároveň. Jsem i spoluzakladatelem hemodynamické laboratoře v Konárovicích, kde působím jako soukromý veterinář a jejich chirurg.

Ovšem nejen chlebem živ je člověk. Prozradíte nám něco o svých zálibách a koníčcích?

Z koníčků mi zůstal jeden opravdu velký kůň a t ím nekončící láska k muzice, především k jazzu. Hraji v Kolínském big bandu, ale i v dechovce Tomáše Kotěry.

Takže na mnoho jiného času není nazbyt.

Volného času je opravdu velmi málo, ale i na sport si chvilku najdu. V zimě hraji pravidelně hokej, v létě fotbal a celoročně jezdím na koni. V pondělí večer florbal a jednou za rok do Norska na ryby.

Ale to už se domů chodíte sotva vyspat.

Ale kdepak. Rodina má přednost a společně trávíme maximum času. Mám doma ženu Míšu, více než ročního Ondru, fenku Madara Akirku a v neposlední řadě hannoverskou kobylku Land Mariu.

To klobouk dolu. Pokud se takto vytížený člověk rozhodne věnovat vzácný čas i práci pro Komoru, nezbývá než smeknout. Jak vás to vlastně napadlo?

Času je velmi málo, ale rozhodně bychom neměli věci, které se nás veterinářů týkají i přehlížet, dělat, že nejsou, nebo pouze pasivně nadávat. Čas věnovaný KVL bude, doufám, dobrou investicí pro nás všechny a snad i pro budoucí…

S jakým cílem tedy do představenstva přicházíte?

Myslím, že je konečně nutné něco udělat s kolegiální nevraživostí, která poškozuje všechny veterináře. Dále bych rád aktivně podpořil cenovou tvorbu malozvířetníků a komplikované postavení kolegů v praxi faremních zvířat. Na práci v představenstvu se těším a věřím, že bude mít smysl.

A je něco, co se vám už dnes nelíbí?

Nemusíte to brát doslova, ale třeba soudničky ve Zvěrokruhu, kde v naprosté většině případů kolega hanobí kolegu a klient je jen prostředníkem.

Pane doktore, přeji vám mnoho úspěchů a děkuji za rozhovor.

   

zdenek stehno euro p.r.