Palermo 2011

Karel Daniel

Jarní shromáždění Unie praktických veterinárních lékařů a Evropské veterinární federace v Palermu

Významným bodem jednání UEVP i FVE byla probíhající revize veterinární lékové legislativy v souvislosti s potřebou prevence narůstání rezistencí vůči používaným antimikrobiálním látkám.

Za KVL ČR se palermských jednání zúčastnili MVDr. Bernardy, MVDr. Daniel a MVDr. Snášil.

Zasedá parlament – držte si peněženku!

Tento citát platí po staletí. Evropský parlament však zdá se dovádí některé jurodivé nápady téměř k dokonalosti. Ve snaze omezit spotřebu veterinárních léčiv a narůstající rezistence vůči antimikrobiálním látkám předložil 12. dubna k hlasování „Amendment 50“ navrhující zákaz prodeje veterinárních léčiv veterinárními lékaři farmářům a majitelům zvířat. V rovině politické i rovině profesní je tento přístup podporován především skandinávskými delegacemi. Stanovisko Evropské veterinární federace prezentované jejím prezidentem Dr. Walterem Windingem lze shrnout: „Zákaz prodeje veterinárních léčiv veterinárními lékaři nemůže vést k menšímu používání antibiotik ani ke zpomalení narůstání antibiotických rezistencí“. Alarmujícím však zůstává, že při hlasování v Zemědělském výboru Evropského parlamentu bylo 13 hlasů „PRO“ a 25 hlasů „PROTI“, přičemž lobování a tlak zájmových skupin v této věci se spíše stupňuje.

Za KVL ČR jsem si v této věci dovolil vyjádřit následující stanovisko:

„Z našeho středoevropského pohledu jsme více než potěšení dosavadním pohledem i přístupem Evropské veterinární federace.

• Veterinární lékaře považujeme za poskytovatele odborných služeb.

• Výdej a dodávka veterinárních léčiv se v průběhu času staly nedílnou součástí těchto služeb.

• Veterináři spolu s majiteli zvířat, spolu s výrobci, spolu s distributory, spolu s lékárníky a spolu se všemi ostatními články řetězu žijí v otevřeném společném ekonomickém prostoru.

• Politické snahy dostat poskytování a dodávku veterinárních léčiv z rukou veterinárního lékaře považujeme za rozumově neodůvodnitelné

– vracející nás zpět do časů „konatelů dobra“, konajících však bez ohledu na náklady a konečné výsledky,

– vystavující veterinární léčiva ještě menší kontrole medicínsky vzdělanými profesionály,

– činíc veterinární léčiva v reálném čase méně dostupnými pro jejich uživatele,

– vedoucí ke zvýšení nákladů pro spotřebitele,

– a v konečném důsledku neomezující objem používaných veterinárních léčiv, ale vedoucí pouze k redistribuci marží z prodeje veterinárních léčiv k jiným článkům než veterinárním lékařům.

Rozumíme, že téma používání veterinárních léčiv je atraktivní a líbivé pro naivní a bezskrupulózní média i politiky, ale s politováním sledujeme, že rovněž některé profesní skupiny přistoupily na tuto hru, a vážné téma antimikrobiálních rezistencí se místy začalo dostávat mimo realitu a mimo praktická a racionálně zdůvodnitelná řešení.“

Další postřehy z palermských jednání přinášejí kolegové Bernardy a Snášil. Veškerá agenda je v elektronické podobě dostupná na www.fve.org

• v roce 2013 o 50 % – obojí oproti roku 2009,

• tj. návrat na úroveň roku 1999; bez ohledu na strukturu a početní stavy zvířat,

• zákaz prodeje veterinárních léčiv veterinárními lékaři chovatelům zvířat neprošel v nizozemském parlamentu o jediný hlas.

Podíl příjmů nizozemských veterinárních praxí z úkonů a prodeje léčiv podle druhů zvířat je následující:

Nizozemská veterinární asociace podle Dr. Vaarkampa v této situaci diskutuje a zvažuje možné směry „záchrany“:

• provádět „akreditaci“ jednotlivých veterinárních praxí pro určité druhy zvířat,

• požadovat umožnění výkonu dozorových činností veterinárním praxím (welfare, epizootologie),

• požadovat zavedení povinné registrace chovatele u veterinárního lékaře,

• umožnění fi xace marží z prodeje veterinárních léčiv na určité regulované úrovni,

• zavedení monitoringu používání léčiv v centrální databázi.