Opustili nás – Nekrolog za prof. MVDr. Zdeňkem Luckým, CSc.

Pavel Brauner, Stanislav Navrátil
Rozloučení s vynikajícím pedagogem a vzácným člověkem

V roce 1964 byl habilitován a po reorganizaci vysoké školy v roce 1972 přešel s oddělením chorob ryb a včel na nově vytvořenou katedru, zahrnující i péči o drůbež a lovnou zvěř. V červnu roku 1990 byl jmenován profesorem pro obor, jemuž se upsal na celý život. 12. června 2002 byl jmenován emeritním profesorem VFU Brno a v listopadu roku 2002 si převzal zlatý diplom, udělovaný po padesáti letech od promoce.

Byl nejen vynikajícím učitelem, ale vysoké kvality dosahovala i jeho činnost vědecko- -výzkumná, publikační, poradenská a osvětová, zejména v oblasti parazitologie ryb.

V průběhu svého působení na vysoké škole publikoval více než 200 vědeckých a odborných prací. Je autorem několika skript a příruček pro odborníky i rybáře z oblasti prevence chorob ryb. O jeho vědecká sdělení, s nadšením pročítaná rybáři i akvaristy, projevila zájem německá, španělská i francouzská periodika, ve kterých publikoval poznatky o kokcidióze, ichtyoft irióze, anomáliích a deformacích u akvarijních ryb, degeneračních procesech, o cizopasných červech a jimi vyvolaných helmintózách. Skripta o diagnostice chorob ryb vyšla v překladu jako kniha v zahraničí.

Od své profese ichtyopatologa se nedistancoval ani po odchodu do důchodu a jako emeritní profesor dnešní Veterinární a farmaceutické univerzity Brno působil jako oponent dizertačních nebo habilitačních prací. Publikačním aktivitám se věnoval i ve zralém věku, a když v roce 2004 vyšel Velký encyklopedický rybářský slovník, profesor Lucký stál jako člen autorského kolektivu u zrodu tohoto díla. Pan profesor patřil k těm lidem, kterým se podařilo spojit svého koníčka, pobyt v přírodě a sportovní rybolov, s profesí. Toulkám po kraji pod pálavskými kopci a rybolovu se věnoval po celý život, a přestože někdy polemizoval nad skutečností, že koníček se mu stal prací a naopak a nebyl si jist, zda je tak správně či ne, kolegyně a kolegové to vítali, neboť díky tomuto propojení se jim vždy dostalo potřebné rady a pomoci kdykoliv a kdekoliv. Své zálibě zůstal věrný i v penzi, a tak jste ho mohli velmi často spatřit při obchůzkách po jeho zamilovaných tůních v kraji pod Pálavou. Oblast Lednicko-valtického areálu byla středem jeho zájmu. Pečlivě sledoval změny v krajině, které se zde v souvislosti s regulací Dyje odehrávaly, a mapoval původní tok i ramena.

V centru jeho pozornosti byla i rybolovná technika, sám vyráběl rybářské pruty, testoval navijáky a svůj zájem soustředil na vše, co s rybolovem souviselo.

Hans Christian Andersen napsal: Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání. Možná právě tato skutečnost ovlivnila celý život našeho drahého kolegy, pro něhož láska k přírodě a jižní Moravě byla, vedle rodiny, alfou a omegou života.

Ti, co pana profesora znali, si uvědomí, že okázalost a velká gesta mu byla více než cizí, a proto i přílišného psaní o své osobě by si nepřál. Je však navýsost zdvořilé připomenout, že pan profesor Lucký byl člověkem laskavým, vždy ochotným předávat své znalosti a zkušenosti kolegům, spolupracovníkům i studentům. Zůstane zde s námi vzpomínka na člověka elegantního, vzdělaného, kulturního, obdařeného laskavým humorem a jeho úsměv, vstřícnost, přívětivost a smysl pro povinnost nevyvanou z mysli žádného z nás. Snad je možné jménem kolegů a žáků přislíbit, že vedle citlivé karikatury od kolegy Mičana v Kabinetu dějin veterinární medicíny a farmacie VFU Brno si uchováme vzpomínku na pana profesora, jak jsme jej znali a jak stručně, avšak upřímně bylo vyjádřeno v předchozích několika větách. Děkujeme panu profesorovi za vše, co pro veterinární medicínu a svoji univerzitu vykonal. Stopy v písku na břehu řek, jež tak miloval, smyje voda. To ale neznamená, že jsme tudy nikdy neprošli. Stopy v srdci zůstanou navždy.

Čest Vaší památce.