Klinická psychologie ve veterinární praxi 7

Šárka Navarová

Od převýchovy až po eutanazii

1 – útoky v souvislosti s dominantní agresí bývají ostřejší a nebezpečnější než v jiných případech,

2 – v průběhu agrese se pes chová i vypadá, jako by byl smyslů zbavený,

3 – ihned po útoku se může chovat velmi přátelsky – lidé to často považují za omluvu, ale pro psa prostě celá záležitost pro daný okamžik končí,

4 – tito psi jsou často velmi přátelští vůči cizím lidem,

5 – nemusí být stejně agresivní ke všem členům domácnosti, agresivnější jsou k submisivním členům (ženy, staří lidé),

6 – mimo konfl iktní situace se pes k rodině chová normálně,

7 – majitelé často mají pocit, že útok ničím nevyprovokovali a že jejich pes je tvrdohlavý a umíněný,

8 – část majitelů se naopak naučí rozeznat i drobné příznaky počínající agrese,

9 – snaha o fyzický trest vede téměř vždy k prohloubení agrese, proto se téměř zásadně nedoporučuje!

10 – členové rodiny se obvykle psa bojí, ale mají ho stále rádi,

11 – pes si někdy vynucuje značně bizarní pravidla o tom, jak se mají členové rodiny chovat (manžel může do postele až po manželce …),

12 – majitelé jsou často poděšeni krutostí psa a mají tendence to svádět na závažné onemocnění typu nádoru mozku apod., snaží se k němu chovat co nejlépe a jsou překvapeni, když se pes k nim chová o to hůře (zvyšuje svoji dominanci), pes si zjednodušeně v tomto okamžiku říká: „čím hůř se k nim chovám, tím lépe se oni chovají ke mně, takže se budu chovat ještě hůř“,

13 – vyřešit úplně tento problém je velmi obtížné, většinou se podaří toto chování jen částečně zkorigovat; mimo jiné se nedostatečná odezva na terapii připisuje předpokládaným genetickým vlivům.

V souvislosti s dominantní agresivitou rozlišujeme čtyři typy psů:

A – Pes je tvrdohlavý, často neposlušný, ale není dominantně agresivní – takovýto pes majitele většinou příliš neposlouchá, ale není vůči němu zlý ani v situacích, které jsou mu nepříjemné.

Doporučení:

a. pravidelně cvičit v běžné poslušnosti (sedni, lehni, zůstaň …),

b. nedám mu vždy to, co právě chce, ale dám mu to, když chci já (majitel) – př.: hrajeme si, když se chce mně a ne psovi apod.,

c. ukázat mu, že nežádoucí chování nebudeme tolerovat – tj. pokárat ho, popř. mírně potrestat, omezit procházku na oblíbené místo, zkrátit ji apod. Tato opatření se v podstatě týkají i výchovy mladého psa.

B – Pes vykazuje jasné tendence k dominantní agresivitě, ale není ještě nebezpečný – na majitele vrčí a vyhrožuje, ale nikdo se ho zatím nebojí a pokud je potrestán, podřídí se.

Doporučení:

stejně jako výše body a–c, e (bod b je zdůrazněn); bod d jen v případě, že to nezvyšuje odpor psa,

f. nechovat se přísně (pozor i na slovní hrozby!), jestliže máte pocit, že to psa dále podráždí,

g. ignorovat zcela psa, když přijde – tj. nehladit, nemazlit se, nekrmit, neprojevovat radost nad jeho přítomností; v okamžiku, kdy ho zavolám já, člověk, se můžeme mazlit, hrát si atd. – já, člověk, vůdce smečky rozhoduji, kdy se co bude dělat!! – vůdce vždy spouští určitý typ chování a to se snažíme naučit i našeho agresivního psa,

h. vždy, když dostane něco, co mu dělá radost (hračku, žrádlo, procházku …), musí splnit nějaký i drobný úkol (klidně aspoň sedni …) – tj. vše si musí zasloužit – opět tím posilujeme autoritu člověka,

ch. obecně omezit laskání – jen krátké pohlazení (vůdce rozdává lásku jen po kapkách),

i. zakázat přístup na nábytek, křeslo, pohovku apod. (jde-li to) – je to výsada a pes to dobře ví,

j. odstranit všechny hračky určené ke kousání – podporují agresivitu (normálně zdravou, v tomto případě však negativní),

k. při návratu domů se s ním vítat jen vlažně a na jeho nadšení pohlížet s odstupem, blazeovaně – opět vůdce se těší z nadšení ostatních, ale sám nadšení najevo nedává,

l. nehrát hry prokazující sílu (přetahování …), nenechávat psa vyhrávat – může nosit míček, klacek atd., ale nesmí nám ho vzít – v tom případě s ním nehrajeme a hru okamžitě ukončíme, nejlépe i celou procházku, ze dveří, ze schodů apod. ho nikdy nenecháme jít prvního – první jde vždy vůdce,

n. pokud začne vrčet či jevit jiné známky agrese, okamžitě ukončíme akci.

D – Pes je nebezpečný – pes běžně kouše a členové rodiny se ho bojí, chovají se podle jeho „přání“. Doporučení: přísně se vyhýbat konfl iktním situacím, v případě, že nastanou snažit se ustoupit a zabránit tak poranění lidí, ostatní jak uvedeno výše.

Další možností je absolvovat výcvik u profesionálních cvičitelů, vykastrovat ho nebo ho dát někomu zkušenějšímu. Případně dát psa pryč (někam na zahradu apod., kde bude mít dost životního prostoru a kde je riziko konfl iktů minimální). Zcela krajní variantou je eutanázie psa.

I když je terapie u psů s dominantní agresivitou, jak uvedeno již dříve, velmi obtížná a málokdy vede k úplnému „vyléčení“, zcela nepochybně má smysl. Vždyť i snížení agresivity může ulevit napnuté atmosféře v rodině a hlavně umožní prožívat lépe vztah k našemu čtyřnohému miláčkovi. Česky řečeno: „Zaplať pánbůh aspoň za to“. V USA a západní Evropě byl a je vyvíjen silný tlak v rámci chovatelských organizací na selekci takových jedinců z chovu. Na základě vlastní zkušenosti mohu říct, že se jim to daří. Doufejme, že i naši chovatelé půjdou touto cestou.