Sté výročí narození profesora Dyka

Karel Chroust, emeritní profesor VFU v Brně

Vzpomínka na člověka, pedagoga a odborníka

Právě již do doby středoškolských studií spadá začátek jeho odborné činnosti, kdy jako sextán uskutečnil první samostatný výzkum potravy pstruha v drobných potocích svého rodiště, sledoval průtahy ptactva a seznamoval se s technologií chovu lososovitých ryb. Prvního uznání se mu dostává již při maturitě na reálném gymnáziu v Táboře, kdy přebírá prestižní plaketu časopisu Vesmír za aktivní zájem o přírodní vědy. Skutečný vědecký zájem začíná a také přináší úspěchy po vstupu na Vysokou školu veterinární v roce 1931. Od prvého ročníku pracuje jako demonstrátor na tehdejším biologicko-parazitologickém ústavu u profesora Hykeše a první jeho vědecká práce vychází již v roce 1932 v tehdejších Biologických spisech Vysoké školy zvěrolékařské.

V roce 1935 spolu se svým strýcem Antonínem Dykem profesorem na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně vydává knižní kompendium o našem rybářství. Po dosažení zvěrolékařského diplomu v roce 1938 byl vyzván k nástupu na asistentské místo na tomto ústavu, kde po půl roce předkládá a obhajuje doktorskou dizertaci, v níž řeší problematiku přirozené potravy pstruha a lipana. Zájem o obor zoologie a antropologie jej přivádí ke studiu na přírodovědecké fakultě univerzity v Brně, které je však přerušené okupací a uzavřením vysokých škol nacisty v roce 1939. V roce 1940 proto přechází na Výzkumnou stanici rybářskou a hydrobiologickou ve Vodňanech. Náplní jeho práce se zde stává především kontrola zdravotního stavu ryb, selekce matečných ryb a zimování osádek. Získává tak přístup k rozsáhlému materiálu různých druhů ryb a rychle přibývá i poznatků z morfologie, biologie a ekologie. Publikuje řadu nových poznatků týkajících se rozmnožování ryb, spotřeby kyslíku v některých vývojových etapách, vyměšování trávicích enzymů kapra a lína jako podklad k objasnění některých otázek v průběhu jejich zimování. Významné jsou dále studie odolnosti některých druhů ryb na toxické látky v různých obdobích jejich aktivity v průběhu roku, jakož i hydrobiologická studia týkající se důsledků znečištění vodních toků z půdy a prostředí a následných vlivů na hromadná hynutí a znečišťování prostředí. Zde vyklíčila i myšlenka dát rybářské praxi moderní účelové kompendium a v roce 1944 vychází jeho první vydání knihy Naše ryby, které se do roku 1956 dočkalo dalších tří doplněných vydání a představovalo významnou pomůcku nejen pro odbornou rybářskou, ale i laickou veřejnost.

V oblasti výzkumu navazuje na tradici zoologicko-biologického ústavu. Se spolupracovníky provádí helmintologické výzkumy ryb řeky Moravice, reviduje některé skupiny helmintů ryb jižní Moravy a věnuje se např. i výzkumu cizopasníků ryb tatranských jezer. Vytváří tak postupně v oblasti ichtyopatologické vlastní vědeckou školu, které se dostává i významného mezinárodního uznání. V roce 1948 a 1949 vydává se svými spolupracovníky z Vodňan (V. Podubským a E. Štědronským) významná díla Naše rybářství a Umělý chov ryb. Zcela mimořádný přínosem pro studenty i veterinární praxi je ale jeho kniha Nemoci našich ryb, která byla vyznamenána Cenou osvobození města Brna a od prvého vydání v roce 1952 se dočkala do roku 1961 dalších dvou doplněných a rozšířených vydání.

Dílo prof. Dyka však nezůstává omezeno pouze na oblast výzkumu ryb. Činnost katedry jím vedené se zaměřuje na výzkum parazitů lovné zvěře, což souvisí i s jeho oblíbeným zájmem o myslivost. Výzkumné zaměření se postupně rozšiřuje i na parazitózy domácích zvířat a to především druhů významných pro zemědělskou praxi. Prosazuje názor, že pro možnost účinného tlumení těchto parazitóz je nutná jejich druhová znalost. Výsledkem této snahy je skutečnost, že parazitofauna naší vlasti byla postupně obohacena o 100 druhů, které u nás dosud nebyly popsány a 10 pro vědu zcela nových druhů. Od těchto dílčích otázek přechází prof. Dyk se svým kolektivem postupně k řešení základních problémů tlumení parazitárních infekcí a to současně jak u domácích, tak i volně žijících zvířat. Vznikají tak v rámci Státní veterinární správy komplexní plány tlumení fasciolózy, plicní červivosti a střečkovitosti. Ty se staly podkladem pro celostátní preventivní a léčebné postupy proti těmto v té době zdravotně nejzávažnějším parazitózám, které každoročně způsobovaly vysoké ekonomické ztráty v chovech přežvýkavců.

Vždy si našel dostatek času, aby poradil, pomohl a předal své bohaté zkušenosti. Studenti se tak mohli podílet i na řešení výzkumných úkolů katedry, ale i bezprostředně na problémech veterinární, zemědělské, rybářské a myslivecké praxe. Sám pan profesor zastával celoživotně názor, že učitel roste kvalitou svých odchovanců.

Záslužné bylo i fakultní a celostátní působení prof. Dyka na úseku studentské vědecké činnosti jednak jako proděkana fakulty a později prorektora tehdejší Vysoké školy zemědělské, jejíž součástí byla po dlouhá léta i veterinární fakulta.

Každoročně zasedal v hodnoticích komisích na fakultních studentských vědeckých konferencích i celostátních, pokud se konaly v Brně. Jako odborný asistent na katedře parazitologie a invazních chorob vedené prof. Dykem jsem téměř deset let zastával funkci předsedy Rady studentských vědeckých kroužků, jejímž úkolem byly organizace této činnosti na fakultě a dále především organizační zajištění jak fakultních, tak i celostátních studentských vědeckých konferencí.

Jen těžko lze v krátkosti zhodnotit tak rozsáhlou celoživotní činnost profesora Dyka. Jeho pedagogická dráha vrcholí v roce 1955 kdy byl jmenován řádným profesorem. V roce 1961 jako první obhajuje na fakultě titul doktora veterinárních věd. Je autorem nebo spoluautorem 30 knih, učebnic a kompendií, mezi nimiž zcela mimořádnou úlohu sehrála již výše citovaná díla.

V této činnosti mu vždy po boku stála jeho manželka, Ing. arch. Silvia Dyková, která s vysokou profesionalitou ilustrovala jeho díla, a to jak kresbami, tak i fotografiemi. Spolu se spolupracovníky na katedře se podílel na opakovaných vydáních učebních pomůcek a skript jak z obecné parazitologie, tak i speciálních kapitol z protozoologie, helmintologie a arachnoentomologie. Publikoval více než 200 původních vědeckých prací. Úctyhodného čísla však dosáhly zejména jeho populárně vědecké články do nejrůznějších odborných časopisů i příspěvky do nejrůznějších periodik, včetně denního tisku. Zasedal v redakčních radách časopisů, v odborných a hodnoticích komisích, byl odborným poradcem a měl bezpočet přednášek pro myslivce, akvaristy a sportovní rybáře.

Nelze nevzpomenout, že to byla i pravidelná setkání, která se konala na katedře při nejrůznějších příležitostech za pravidelné účasti studentů, kdy pan profesor dovedl velmi otevřeně hodnotit práci na katedře. Všichni jsme tak mohli čerpat z jeho širokého odborného rozhledu, přátelských rad a výslovného optimismu, který dovedl předávat ostatním na pracovišti.

Profesor Dyk zemřel 5. listopadu roku 1995 ve stáří 83 let.