Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Představujeme – Alfred Hera

  Společenská rubrika

Euro PR

Alfred Hera

Co se v mládí naučíš

 

Nezapomeňte na Fredyho! Přezdívka byla na světě, přestože jsem vůbec netušil, kdo je a jak vypadá ten „Fredy“, který má být pozván jako čestný host na sněm Komory veterinárních lékařů. Teprve tam jsem pana profesora Alfreda Heru poprvé uviděl a hned mi bylo jasné, že tahle přezdívka řediteli ÚSKVBL, členu Rotary klubu, skvělému muzikantu a vášnivému nimrodovi sedí jako přišitá. No řekněte sami, není to krásné: „Fredy“?

Pane profesore, začneme jako pokaždé. V jakém koutě naší krásné země jste přišel na svět a jaké jste měl dětství?

Narodil jsem se 11. 9. 1940 v Brně u Šilhanů, ale žili jsme v Olomouci, kde byl otec velitelem četnictva a kde byl následně za odbojovou činnost v Obraně národa uvězněn, takže dětství jsem trávil na Moravském Slovácku u babičky;

otec se vrátil až po válce z vězení s podlomeným zdravím. Přesto byl v únoru 1948 tak zvaně vyakčněn, což znamenalo okamžité propuštění do penze bez penze s dodatkem nezaměstnávat, avšak prozatím neinternovat, jak stálo v příslušné dokumentaci.

To by bylo jistě hezké, ale trochu smutné vyprávění. Jak tahle zkušenost ovlivnila vaše mládí?

Tatínek dostal první penzi až v roce 1968, takže jsem se i já musel starat trochu i o rodiče, což mě přivedlo k hudbě, která mně pomohla překonat některá těžká období. I studium na veterině bylo trochu vynucené a trochu cílené – možnost studia medicíny lákala, ale jinam než na zemědělský obor mě politicky nedoporučili. Naštěstí jsme byli Veterinární fakultou Vysoké školy zemědělské a nekončili jsme jako doktoři, ale jako promovaní veterináři.

Ale život studentský má i za těchto okolností svá specifi ka a radosti. Co nám k tomu řeknete?

Na studiích jsem tedy mimo jiné rozjel hudební aktivity a díky kolegům muzikantům, dr. Červenému, dr. Valachovi a studentům, jako byl Jirka Sedláček a jiní, u nás naplno tepal i bohatý muzikantský život – dechovka, swing, cimbálka. Odborně jsem začal pracovat na ústavu farmakologie, kde jsem našel plnou podporu při vývoji nových metod hodnocení účinnosti antiparazitik, sulfonamidů a dalších léčiv, takže jsem se již od. 2. ročníku věnoval studentské vědecké činnosti.

 

… každodenní chléb v ústavu

Tehdy jste se pochopitelně nemohl vyhnout ani studiu vojenské katedry.

Opravdu. Vojna mě postihla naplno, ale na zážitky vzpomínám dodnes. Tehdejší soudruh podplukovník Jančařík, řečený Vanilka nám dodal četné inspirace do života a jeho hlášky ke studentům veterinářům, zubařům a jamistům (studenti JAMU) byly nezapomenutelné. Tak např. před ostrými střelbami si nás postavil na Kraví hoře před likusák a řval: „Soudruzi, kdo se nedostaví příští týden na ostré střelby“ – velká pauza – mysleli jsme, že bude zastřelen nebo tak něco – „tak to je stejné.“ pokračoval – zase velká pauza – „jako kdyby nepřišel!!“ Následně nechápal, proč jsme padali smíchem; mnozí kolegové ho perfektně umí napodobovat a je škoda, že to vše přímo nezažil Mirek Donutil, který tyto fórky získával většinou z doslechu.

A jak jste absolvoval povinnou vojenskou službu?

Jako svobodník absolvent jsem nastoupil do funkce mladšího lékaře ke strážnímu oddílu v Bílku u Chotěboře; takže kromě každodenní péče asi o 20 služebních psů jsem se naučil i „vojenské péči“ o civilní zaměstnance. Jednou hned po příjezdu mě například humánní kolega posadil do autobusu se zaměstnanci a při klusu na vlak volal „Zajeď je zrentgenovat!“ Mé setkání s plicním rentgenovým přístrojem bylo značně náročné – leč všichni byli nakonec seznáni jako zdraví.

…vánoční prodej punče Rotary klubem

 

Ale říká se, že teprve po škole a vojně život muže začíná.

Jak se to vezme. Do praxe jsem nastoupil na veterinární středisko do Nového Strašecí, kde mě hned první týden čekala tuberkulinace kozlů na okrese a já jel v sobotu domů v plném autobuse s výhodou, že okolo mě široko daleko nikdo neseděl. Díky doporučení z ústavu farmakologie jsem však již za dva roky přešel do Brna, na tvořící se „kontrolu léčiv“, sídlící tehdy na VÚVL a tam jsem si za ta léta prošel všemi pozicemi až do funkce ředitele v r. 1989.

Právě jako ředitele tohoto ústavu vás většina veterinářů zná, ale přece. Nejen prací živ je člověk.

Kromě již zmíněných hudebních aktivit jsem také velkým fandou myslivosti a sportu. Doprovázel jsem syna při hokejových zájezdech do USA, Kanady, Velké Británie, Skotska, Německa jako tlumočník, a i když cukrovka zastavila jeho další aktivní působení, sport, a to sport doslova jakýkoliv, je pro mě krásná činnost.

Také myslivost je dalším nádherným „koněm“, který s narůstajícím věkem postupně přebíjí mé předchozí zájmy, a já jsem rád, že jsem i zde našel mnoho přátel, naladěných na stejnou strunu i v péči o volně žijící zvířata.

Pane profesore, zmínil jste se o synovi. Můžete nám říci pár vět o své rodině?

Vzhledem k tomu, že jsme u nás v domě vybudovali zubní laboratoř, tak se žena i syn zabývají aktivitami v zubní protetice. Tohle podnikání je všude hodně náročné, ale alespoň zuby mám v pořádku, i když prakticky jsou, mimo estetiku, takřka k ničemu.

Mám takový, myslím oprávněný, pocit, že byste se nejraději vrátil k povídání o své profesi a vědecké práci.

Máte pravdu. Konečně mé profesní aktivity – měl jsem opět štěstí na velmi významně se rozvíjející oblast veterinárních farmaceutik, především v tehdejším Výzkumném ústavu pro biofarmacii a veterinární léčiva – Biopharm v Jílovém u Prahy, kde prof. Ševčík vyvíjel desítky nových veterinárních léčiv, na jejichž vývoji jsem se podílel – zmiňuji především antikokcidika a další antiparazitika,

 

… na lovu po lovu

chemoterapeutika – zvl. antibiotika, hormony a mnohé další, kde jsme realizovali ověřování jejich potřebných vlastností. Stejně tak v oblasti imunopreparátů byly aktivity tehdejších Biovet vždy v souladu s požadavky na vysokou úroveň nově navrhovaných veterinárních léčiv.

…v Peci po lyžování

 

Ale pokud vím, začal jste i učit a mnozí mladí veterináři vás znají především ze školy.

Ano, pokračovala i má spolupráce s ústavem farmakologie na FVL VFU Brno, a když se ukázala potřeba, rozšířil jsem své aktivity i v oblasti pedagogické a od r. 2002 zastávám funkci přednosty Ústavu farmakologie a farmacie. Profesně jsem vedl a podílel se na celé řadě odborných prací zabývajících se kvalitou, bezpečností a účinností léčiv a také na tvorbě farmaceutické legislativy v rámci orgánů EU.

Již dva roky před vstupem do EU jsem se aktivně účastnil všech společných jednání v oblasti farmaceutik za nově přistupující členské státy, jednání na Evropské lékové agentuře v Londýně a to 8 let jako člen komise pro veterinární léčiva – CVMP (dodnes jako alternate), jednání farmaceutického veterinárního výboru v Bruselu a četné další.

Naší snahou bylo vždy, aby byla na trhu kvalitní a účinná veterinární léčiva, což je úkolem velmi náročným, kde především výrobci veterinárních léčiv musí prokázat dostatek sil při prosazování vývoje nových veterinárních léčiv v prostředí velmi náročné konkurence humánních léčiv. V této snaze je podíl regulatorních úřadů velmi významný a doufám, že podpora domácích výrobců veterinárních léčiv bude nadále přinášet nové léčivé přípravky na odpovídající a potřebné světové úrovni.

A jaké jsou v téhle oblasti největší současné problémy?

 

… v Tatrách

V současné době se jeví jako hlavní problém v oblasti veterinárních léčiv nedostatečný vývoj nových léčivých přípravků, a s tím spojená nedostatečná dostupnost pokrytí některých indikací léčivy. I když se výrobci veterinárních léčiv zaměřili na řešení některých „gapů-děr“, stále je několik nedostatečně pokrytých oblastí. Ale vůbec hlavní problém či úkol je tzv. antibiotická politika. Ta musí být řešena celosvětově, společně s humánní sférou a je hlavní zodpovědností veterinárních lékařů v terénu, a to zvláště u potravinových zvířat, aby předepisovali a používali taková antimikrobní léčiva, která odpovídají požadavkům na zodpovědné požívání antibiotik. Zde je třeba působit především na chovatele, aby si nevynucovali předepisování léčiv, která neodpovídají současným požadavkům na správnou antibiotickou politiku.

… se štěnětem

 

A co vás a ústav, který řídíte, čeká v nejbližší budoucnosti?

Myslím, že v současné době je hlavním a nejnáročnějším úkolem v oblasti regulace veterinárních léčiv odolávat tlakům na tzv. úsporná opatření, která velmi neuváženě vedou ke ztrátě odborných pozic v oblasti veterinárních léčiv. Sem patří i snahy na začlenění samostatného nezávislého regulačního úřadu veterinárních léčiv (ÚSKVBL) do struktur jiných kontrolních úřadů resortu zemědělství nebo do SÚKL Praha. Realizace těchto nápadů by podle mého názoru nepřinesla žádné úspory, pouze by významně oslabila odborné i ekonomické postavení českých výrobců veterinárních léčiv a ti by museli za daleko vyšší poplatky a ve významně prodlouženém čase využívat jiných evropských úřadů. A neustálý boj o existenci ústavu je to nejméně potřebné a tedy to nejhorší, co odebírá mnoho sil a aktivit, které místo toho, aby byly věnovány odborné činnosti, musí stále řešit tyto opakované ekonomicko-polické problémy a jejich dopady.

Přečetl jsem si, že jste i členem Rotary klubu, který se věnuje dobročinnosti.

Jsem členem Rotary klubu Brno- -City, kde jsem též vykonával jeden rok funkci prezidenta. Zorganizoval jsem opakovaně celostátní české i slovenské setkání veterinárních lékařů – rotariánů. Prof. Večerek, prof. Cabadaj, MVDr. Ing. Beňuška, MVDr. Stanislav Mišák a mnozí další – vždy 15–20 kolegů.

Podílíme se na pomoci potřebným dle hesla „Servis above all – pomoc nade vše“, každoroční vánoční prodej punče, letos i prodej velikonočních vajíček podepsaných celebritami – výtěžek vždy slouží potřebným – Kociánce, Klokánku, léčebnám dlouhodobě nemocných.

Pane profesore, co byste do budoucna popřál soukromým veterinářům i veterinární profesi jako celku?

 

… v Schengenu s řed. ÚŠKVBL Nitra

Přeji všem kolegům hodně nových účinných léčiv, hodně úspěchů v boji o zachování nezávislé veterinární činnosti v oblasti předepisování a používání veterinárních léčiv a tím silnou KVL, která je dle mého názoru nejdůležitějším orgánem veterinární péče.

…cesta na jednání ES na Islandu

 

Věřím, že Česká republika a zvláště české zemědělství si obnoví potřebnou nezávislost, a to nejen v oblasti potravin, a že veterinární lékaři budou nadále hrát rozhodující úlohu při zajišťování zdraví zvířat a bezpečnosti a nezávadnosti potravin.

Pane profesore, děkuji vám za rozhovor.

   

Zdenek Stehno
EURO P.R.