Rozloučili jsme se s prof. MVDr. Zdeňkem Věžníkem, DrSc.

Pavel Brauner

Profesor Věžník promoval na dnešní VFU Brno v prosinci roku 1953 a nastoupil jako expert pro antropozoonózy na II. porodnicko-gynekologickou kliniku LF MU v Brně. Po založení VÚVeL v roce 1957 se stal jeho vědeckým pracovníkem a podílel se přímo na projektování a budování dnešního veterinárního výzkumného pracoviště v Brně v Medlánkách. Titul kandidáta věd získal v roce 1961 a jeho habilitační řízení zahájené v roce 1969 bylo z politických důvodů přerušeno a odloženo. Teprve po společenských změnách v roce 1989 byl roku 1990 habilitován a jmenován docentem pro obor veterinárního porodnictví, gynekologie a andrologie. V roce 1993 obhájil doc. Věžník doktorskou dizertační práci a získal titul doktor veterinárních věd. O dva roky později byl jmenován profesorem ve stejném oboru, v němž byl habilitován.

Od roku 1961 působil na zmíněném výzkumném ústavu jako vedoucí Oddělení reprodukce chovu hospodářských zvířat a byl trvale koordinátorem výzkumných úkolů z oblasti fyziologie a patofyziologie reprodukce hospodářských zvířat.

Právě v této oblasti se profesor Věžník cílevědomě vypracoval ve vysoce erudovaného a mezinárodně uznávaného odborníka a jeho jméno se stalo synonymem pro nově budovanou moderní koncepci andrologie, což bylo institucionálně podtrženo zřízením Referenční laboratoře pro spermatologii a andrologii. V této laboratoři byli edukováni a svou erudici získali četní veterinární a humánní andrologové. Nejen za toto úsilí, ale i za trvalý vztah a spolupráci s humánní medicínou mu byla jako prvnímu veterinárnímu lékaři vůbec udělena v roce 1996 medaile Lékařské fakulty MU v Brně.

Nemalé zásluhy měl prof. Věžník i na směřování a rozvoji České akademie zemědělských věd, kde dlouhá léta působil jako předseda Veterinárního odboru ČAZV i jako člen předsednictva vlastní akademie. Své bohaté encyklopedické vědomosti uplatňoval i v dalších organizačních funkcích, z nichž nelze nevzpomenout roli prvního prezidenta veterinární komory, na jejíž revitalizaci v období let 1989–1990 se podílel. Celoživotní láska ke koním jej mj. přivedla do vědecké rady Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem a také k funkci předsedy jezdeckého oddílu Moravan a cvičitele mládeže. Nemalá byla jeho publikační aktivita a jako autor je podepsán pod původními vědeckými pracemi, výzkumnými zprávami a odbornými publikacemi. Jeho jméno můžeme nalézt u takřka dvou desítek knih a stejně tak dvou set souborů referátů.

Nelze nevzpomenout lásku pana profesora k hudbě i výtvarnému umění, která byla neoddělitelnou součástí jeho bytí a dotvářela jeho osobnost polyhistora a člověka s patřičným přehledem a velmi často potřebným nadhledem.

Přestože poslední rozloučení s panem profesorem proběhlo v pátek 27. dubna 2012 v Brně, s jeho osobou se neloučíme, ono Hrubínovo na smutečním oznámení uvedené „Kdo v srdcích žije, neumírá…“ je více než výstižné a platné. Jeho úsměv, šíře zájmů, vstřícnost a zájem o vše vůkol jeho osoby nás budou i nadále provázet při vzpomínkách na člověka, který pro veterinární obec toho tolik vykonal. Čest jeho památce!