O co na sněmu šlo

Jan Pokorný

Jak jsem to vnímal já

Přátelé,

zúčastnil jsem se sněmu Komory ve Frymburku. Zasáhlo mě to takovým způsobem, že považuji za nutné formulovat tímto způsobem, co se mi honí hlavou.

Pro ty, co na sněmu nebyli, nastiňuji, že podstatou (alespoň jak jsem to subjektivně vnímal) byla tři témata:

1) pokus změnit regule vydávání osvědčení

3) pokus o vyjasnění nesrovnalostí mezi jednotlivými orgány Komory, potažmo jednotlivými členy

Do dalších ročníků se tak dostali pouze ti, kterým to do hlavy lezlo samo, anebo ti, kteří na sobě byli ochotni tvrdě pracovat. Výsledkem bylo, že ke studiu opravdu náročných předmětů jako patofyziologie, patologické anatomie a klinických disciplín byli připuštěni pouze ti, kteří měli na to, je obsáhnout.

Dnes se celá věc posunula do absurdna. Jediným selekčním bodem zůstaly přijímací zkoušky. Vše ostatní se rozplynulo v kreditním systému a chamtivé politice školy. Prakticky, kdo se na školu dostane, ten ji dostuduje. Požadavky na složení zkoušek se stále snižují, např. letos se zkouška z patologické morfologie sestává z písemného testu seskládaného z otázek s možnostmi a), b) c)!!!

Důvod? Uchazečů je tolik, že se to nedá ústním zkoušením časově ani prostorově stihnout!!! A to jsou pak ty případy, kdy absolvent neumí spočítat dávku léku, podivuje se nad neznámými termíny jako „lymfocyt“ nebo nedokáže vysvětlit základní principy fungování krevního oběhu.

Výsledek je nadprodukce nedovzdělaných nositelů titulu MVDr. (pomíjím teď úplně existenci hygieniků a jejich nesmyslný nárok na výkon léčebné praxe, o kterém všichni vědí, a který všichni soudní nechápou, a přesto s tím nikdo z kompetentních nic nedělá).

Na sněmu mi byl při mém krátkém vystoupení jedním kolegou přednesen argument, že studenti jsou naše budoucnost. Za sebe říkám, že chci udělat vše proto, aby mou budoucností byli pouze studenti, kteří na to mají. A jestliže škola není díky své politice schopná takové studenty sama vybrat a řádně je vzdělat, pak je jediná možnost postavit selekční hráz na prahu vstupu do Komory.

Návrh, který byl na sněmu předložen a schválen (osvědčení k provozování samostatné veterinární činnosti vydat až po absolvování stanovených podmínek), tyto ambice má a jsou zcela v souladu s logikou věci. Dokončení studia a zisk titulu přece automaticky neopravňuje založit si vlastní praxi. (Zeptejte se lékárníků, advokátů nebo humánních lékařů.) To, že tomu tak dosud je, ještě neznamená, že je to tak správně a že je to v zájmu členů Komory. Byl bych moc rád, kdyby se každý člen Komory nad tím skutečně zamyslel. A spíše než negativisticky a zakonzervovaně vymýšlet, proč to nejde a na co všechno to narazí, bych se přimlouval za to, snažit se naopak přicházet s myšlenkami, jak to zvládnout tak, aby to fungovalo. Pokud se totiž nic neudělá, tak nás ta naše budoucnost ve formě nadprodukce polokvalitních veterinářů totálně semele a zcela degraduje veterinární lékařství na úrovni obecného vnímání do role „prasečkářů“.

Trh je pravděpodobně nasycen Pokud se má veterinární stav v daném prostoru rozvíjet, cesta pravděpodobně vede přes kontinuální vzdělávání a specializaci. Doposud Komora tímto směrem nevyprodukovala nic koncepčního. Jsem přesvědčen, že pokud se podaří zmíněný návrh uvést do života, bude to první významný krok k modernizaci našeho veterinárního stavu a ustanovení jasných pravidel, která povedou k možnosti garance kvalitní veterinární péče na úrovni 21. století.

V tomto smyslu jako bonbónek a zároveň pozdrav z jiné planety lze chápat zdravici profesora Nečase, z jehož slov jakoby vyplývalo, že Brno je v podstatě středobodem vrcholu evropského veterinárního vzdělávání a k nejvyšším metám už prakticky chybí jen píď.

Druhý zmíněný bod, alespoň jak jsem to pochopil, měl směřovat, vyvození důsledků pro konkrétní členy představenstva. Doktorem Faltou byly jasně předneseny výtky k jednotlivým jmenovaným členům představenstva, které v zásadě popisovaly důvody nečinnosti, laxnosti a neschopnosti vedení Komory prosadit zájmy veterinární obce. Byl jsem posléze hodně rozladěný, když se sálem ozývaly hlasy, že se jedná o „vágní důvody“. Ač by bylo možné nad některými výtkami polemizovat (osobně jsem úplně nepochopil, co to vlastně dle Dr. Falty měl udělat a neudělal Dr. Snášil), jednalo se v zásadě o jednoznačně ověřitelné neskutky dotyčných představitelů představenstva. Na rovinu musím říci, že mít ve vlastním podniku tolik odpovědných osob s takovouto reputací jejich činnosti, stal bych se expertem v psaní výpovědí. Díky ale až podezřele nejednoznačným stanoviskům přizvaných právních expertů (pomýlený, nepoučený pozorovatel by mohl dojít k opovážlivému názoru, že se jednalo, jakýsi druh cíleného jednání) bylo pod pohrůžkou rizika možných soudních sporů od odvolání ustoupeno a byly schváleny předčasné volby. Jejich výhodou je, že obě strany to braly jako vítězství.

Do třetice se pak přidala mezikomisní a meziosobní vícestranná protiargumentace. Musím konstatovat, že převážně nebylo jasné, o co přesně jde, a tak lze hodnotit pouze pocity, které sledovaná diskuse vzbuzovala. Z ní mi utkvěly následující jednotlivosti.

1) spor o náhrady cestovného a času tráveného přípravou

Tuto debatu jsem nepochopil. Každá organizace má dle mého na toto jasně daná pravidla a osobu, která rozhoduje právem veta, co je a co není akceptovatelné. Tedy pokud někdo měl vykazovat něco podezřelého nebo nereálného, tak se to má vyřešit interně jedním nezvratným rozhodnutím a ne řešit na sněmu, jestli ten nebo onen…

2) dilema kolem plnění či neplnění rozpočtu

Tak to jsem šel do kolen. Mám představu, že když odpovědná osoba má vystoupit a odprezentovat rozpočet, za nějž odpovídá, bude, obrazně řečeno, do posledního halíře mít přehled o všem a žádná otázka ji nepřekvapí. Tato má představa vzala za své. Nejsem odborník, o problematice rozpočtu Komory nic nevím, ale pokud mám důvěřovat revizní komisi (a reprezentanti RK ve mně důvěru a priori vzbuzují), pak nejasnosti, které RK přednesla, a fatální nepříprava stran prezentujícího rozpočtu tyto nejasnosti ozřejmit ve mně nechaly hlodat pocit nedůvěry.

3) prezidentova nešťastná (jak pro koho) dohoda

Pokud jsem u předešlého bodu použil formuli hlodajícího pocitu, u této kauzy bych se adekvátně k tomu musel uchýlit k žalovatelným výrokům. Opět konstatuji, že podrobnosti neznám a o problematice jsem se dozvěděl až na sněmu. Ale!!! Pokud soud rozhodne o nároku na zhruba 15 miliónů pro Komoru a najednou se zde objeví smlouva na vypořádání na šest miliónů, pouze návštěvník z jiné galaxie by se mohl ve svých slabších chvilkách domnívat, že tato akce mohla být motivována touhou morálně napravit pochybení soudu. Pokud by šlo o soukromý nárok soukromé osoby a tato se tak rozhodla, je to její věc. Jde-li ale o nárok společný, je to bez odsouhlaseného mandátu pro toto rozhodnutí přinejmenším (pomineme- -li vše ostatní, co se dere na mysl) braní si práva do vlastních rukou. Úsměvné je pak zdůvodňování, že po pravomocném rozsudku při dovolání protistrany u nejvyššího soudu hrozilo, že Komora taky nemusí dostat nic, tak aspoň šest miliónů jistých. Pochybnosti o morální motivaci řečeného skutku vzbuzuje i informace RK, že jí bylo nedoporučeno tyto skutečnosti v komorovém časopise zveřejňovat.

4) přípravy na pořádání světového veterinárního kongresu

Předesílám, že mě pobavila asi desetkrát vyřčená, zřejmě magická formulka „vytočené Plzeňské“ v různých variacích. (Pravděpodobně se jednalo o zdůvodňování nákladů na propagaci pomocí alkoholu.)

Nepochopil jsem několik věcí a je možné, že příčina je na mé straně díky špatně vstřebaným souvislostem. Přesto:

Rozpočet má být vyrovnaný. O pořadatelství se ale Komora dělí se soukromou fi rmou. Jaké tedy má soukromá fi rma důvody účastnit se takové akce, kde nula od nuly pojde?

Z výroků na sněmu by jeden mohl vypozorovat, že se jedná o mírně riskantní podnik, který také může padnout do mínusu. Komora bude investovat 15 miliónů. Kdo nese a ponese zodpovědnost za takovou investici a její návratnost?

Předpokládám, že pokud by měla skončit v plusu, organizátoři si vyslouží (a to oprávněně) odměny. Pokud skončí v mínusu, tak co?

Proč tedy nebyla celá odpovědnost delegována na soukromý subjekt pod dozorem Komory? Komora na tom přeci vydělat nehodlá.

Nechci být špatným prorokem, ale z obecného hlediska mě napadá černý scénář. „Tak nám to nedopadlo. Rozpočet, ač plánovaný vyrovnaný, se dorovnat nepovedlo a je tu díra x miliónů.“ A zase to bude živná půda pro spekulace, komu to přišlo vhod.

O tom, že na přípravy už teď bylo utraceno přes milión a nikdo nebyl schopen říct, odkud se ty peníze vzaly, když rozpočet na ně nepamatoval, raději žádná…

Co říci závěrem.

Nastávající volby by k tomu mohly dát prostor. Podmínkou je ale nadále fungující a prezidentem Komory odhalená „svozová služba“, která i na nadcházející volební sněm naveze opět dostatek angažovaných a zdravě rozladěných členů.