Pozdní lítost

Pavel Raška

Vážení nepučisté,

bohužel jsem nemohl být letos přítomen jednání nejvyššího orgánu naší stavovské organizace, protože mě v inkriminované sobotní poledne zahnala domů vážná autohavárie mého nejstaršího syna. Takže až po zhlédnutí celého videozáznamu z XXI. sněmu KVL ČR ve Frymburku se ve mně smísily dva pocity – lítost a zloba. Lítost nad tím, že jsem nemohl být argumentačně nápomocen pojmenovávání věcí těmi pravdivými významy a pomoci tak řadě slušných a rovných lidí z vedení Komory ustát tlak manipulovaného davu. Obávám se, že spousta účastníků s pověřeními kolegů (kteří jistě často neměli ani potuchy o tom, jaké se chystá představení) nepřijela naslouchat argumentům a zvažovat vyřčené ve prospěch zodpovědného rozhodnutí, ale prostě udělat “bordel v ochozech”. Množství zcela nových tváří zřejmě přijelo především radikálně řešit průšvih s již několikaletou nadprodukcí absolventů naší alma mater. Asi v jejich blízkosti tu a tam příliš nekultivují veterinární stav v oblasti kvality vlastního výkonu profese, mezikolegiálních vztahů a potažmo tedy i schopnosti adekvátně fi nančně zhodnotit svůj čerstvý zvěrolékařský um. Potud by bylo vše v pořádku, neboť to je legitimní téma do diskuse, představenstvo bylo připraveno se jí zhostit a především hledat společný průsečík cesty k řešení situace, na kterou již léta zřetelně upozorňuje. Jak jsem v minulosti mnohokrát opakoval na různých úrovních: “ Komora není JÁ a ONI, ale MY!!! “ a stojí i padá na ochotě ke spolupráci všech. Po tomto žhavém tématu se ale vyvezli po letech opět pekelní hybatelé komorovými dějinami a s podporou některých zástupných “pseudokauz” opět učinili pokus uspořádat veřejnou popravu nepohodlných osob ve vedení, kteří pochopitelně vědí jak, kdy a čím už historicky škodili a kolik peněz jejich neukojená touha po moci členskou základnu stála. Bohužel také v této fázi, tak jako po většinu jednání, nechali i přítomní zástupci revizní komise, smýkat našimi stavovskými předpisy podle libovůle těch pravých “PUČISTŮ”, aniž by zasáhli.

Zjevně se lépe hlídají vnitřní předpisy o vyplácení peněz za řízení auta nežli zcela zásadní řády chránící demokratické principy fungování samosprávné organizace. I když z videozáznamu průběhu jednání sílilo mé přesvědčení, že se jedná o předchystaný děj, tak až před třemi dny se mi dostal do rukou vyprecizovaný “scénář” celé akce, který předčil mé předtuchy (www.vetkom.cz/wp-content/uploads/scripts/Scenar-navrhu-na-hlasovani.pdf ). To, že se jej v kabaretní úpravě zhostil opravdový klenot celého jednání MVDr. Petr Falta, nic nemění na skutečnosti, že duchovním otcem byl MVDr. Matušina s evidentní pomocí znovuoprášeného štítu v podobě smutné postavy MVDr. Šprůčka.

A tak na mě dolehla i ta zloba! Byl bych opravdu nadmíru šťasten, kdyby se již tento výkvět komorové historie odebral na smetiště komorových dějin a nikdy již nenaplňoval tak trefně větu z jedné známé písně Karla Kryla Veličenstvo kat: “…na rohu ulice vrah o morálce káže.” Na konec jsem však šťasten, že je v pořádku můj syn, že jsem i přes zhlédnuté v pořádku já a že snad bude v pořádku v brzké době i naše Komora.