V. Duchková, E. Štěpánková, D. Adamovič Drobná úskalí ukončení podnikatelské činnosti Slovo úvodem léto je v plném proudu a s ním přichází i čas dovolených, letních zážitků a mnohých vzpomínek, které nás budou hřát ve studených zimních měsících. Přesto je stále nutné udržovat se ve střehu a myslet do budoucna. Náš článek volně navazuje na ten předchozí a rozvádí různé aspekty do detailů. Věřím, že článek se Vám bude líbit a dovoluji si popřát krásný zbytek léta. Vaše dotazy prosím zasílejte na adresu adamovic@zadaas.cz S úctou a srdečným pozdravem ZADA a.s. V dnešním článku navazujeme na problematiku popisovanou v minulém příspěvku, avšak zaměříme se na ukončení podnikání fyzické osoby z hlediska účetního a daňového. Ukončení podnikání v sobě nese dvě pomyslné roviny. První rovina již byla naznačena minule – tzn. oznamovací povinnosti vůči jednotlivým úřadům, náležitosti ukončení podnikání z iniciativy OSVČ atd. Druhá rovina ukončení podnikání obsahuje různé účetní a hlavně daňové aspekty, kterými se budeme níže zabývat. Při ukončení podnikání jde zejména o to, aby se dotčená OSVČ řádně vypořádala se svými daňovými povinnostmi, a to co nejúčinnějším způsobem. Jaké daňové povinnosti je tedy nutno splnit, když dochází k ukončení podnikání? Právní úpravu najdeme v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Hlavní povinností OSVČ je řádně upravit výsledek hospodaření (za předpokladu vedení účetnictví), popř. rozdíl mezi příjmy a výdaji (pokud je vedena daňová evidence nebo jsou uplatňovány výdaje stanovené paušální částkou); z těchto dvou veličin se vychází pro zjištění tzv. základu daně. Pod pojmem „základ daně“ obecně rozumíme částku, o níž příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje – které ovšem byly prokazatelně vynaloženy na jejich dosažení, zajištění a udržení. Základ daně bude upraven v závislosti na tom, zda OSVČ vede účetnictví, daňovou evidenci, příp. uplatňuje výdaje pomocí „paušálu“. Poplatníci daně z příjmu fyzických osob (dále jen „poplatníci DPFO“), kteří vedou účetnictví, upraví výsledek hospodaření o níže uvedené položky: – zůstatky vytvořených rezerv a opravných položek; – přijaté zálohy; – zůstatky účtu výnosů příštích období; – zůstatky účtů výdajů příštích období; – zůstatky účtů příjmů příštích období; – zůstatky účtů výdajů nákladů příštích období; – zaplacené zálohy. První čtyři položky základ daně povyšují, zbylé jej naopak ponižují. Poplatníci DPFO, kteří vedou daňovou evidenci, upraví základ daně, resp. rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni ukončení činnosti, o zákonem stanovené položky: – hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem (např. úhrada částky za vykonaný veterinární úkon); – cenu nespotřebovaných zásob; – zůstatky vytvořených rezerv; přitom výše uvedené položky základ daně povyšují. Dále může být základ daně ponížen o: – hodnotu závazků, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů (př. cena za nakoupený materiál); – nájemné u fi nančního pronájmu. Pokud poplatníci DPFO uplatňují výdaje stanovené paušální částkou, bude stanovený základ daně povýšen o cenu nespotřebovaných zásob a hodnotu pohledávek, které by byly při úhradě zdanitelným příjmem. A jaká je lhůta pro stanovení daňové povinnosti? Podle daňového řádu je možné stanovit daň do tří let od okamžiku, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání, nebo když se daň stala splatnou. V případě, že během těchto tří let bude zahájena daňová kontrola, lhůta se „zastaví“ a počíná běžet lhůta nová, a to od vydání právního úkonu, který k daňové kontrole směřuje. Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději desátým rokem od jejího počátku. Na závěr ještě nutno podotknout, že je žádoucí si před vlastním ukončením podnikatelské činnosti uvědomit možné důsledky, které s sebou takové rozhodnutí nese, ať jsou to oznamovací povinnosti vůči jednotlivým úřadům, nebo vypořádání se s daňovými povinnostmi, se stavem zásob, případně se zaměstnanci apod.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
