Zimní období je pro lesní zvěř vždy velkou zátěží a nelehkým obdobím. Zásoby energie z teplých období roku se pomalu spotřebovávají a zvířata s nimi musejí hospodařit opatrně. Zvláště v pozdních fázích zimy, pokud je navíc doprovázena větším množstvím sněhové pokrývky, nemají lesní zvířata zásob nazbyt a začínají hladovět.
Pro srnu je dobře vykrmený a komerčními granulemi vydatně energeticky zásobený pes nerovným soupeřem. Měli bychom tedy všemi prostředky bránit tomu, aby psi zvláště v tomto období roku zvěř proháněli a stíhali, protože úprk před psem lesní zvíře velmi vyčerpává a výrazně krátí jeho energetické zásoby. Svítí-li nám na palubní desce kontrolka náplně nádrže a jedeme-li už jen na výpary, také zbytečně netúrujeme a nepředjíždíme kde koho.
Nechat psa zabíhat do lesních porostů je rizikové i z důvodu přítomnosti divokých prasat. Prochladlé prase nemívá většinou náladu na laškování s rozpustilým psíkem a může ho nekompromisně ztrestat. Důkazem těchto interakcí bývají krvavé stopy u lesích cest, které vypovídají o názoru divokého prasete na volně pobíhajícího psa.
Zkusme tedy vždy pamatovat na to, že pes „čte“ terén zcela jinak nežli my, kteří máme milionkrát horší čich než pes. Proto bychom měli bránit psům prozkoumávat pachové stopy a volně pobíhat po lese. Zabráníme tím zbytečným nehodám a pomůžeme lesní zvěři.
