Už v roce 1902 popsal maďarský veterinář Aladár Aujeszky nemoc zvířat, kterou poté na jeho počest nazvali Aujeszkyho. Jde o onemocnění virové, přičemž onen virus je velmi podobný viru našeho oparu, tedy herpesviru. A jak mnozí na sobě pozorují, herpesviru se není možné zbavit – při stresu se nám na rtu vyrazí a poté zmizí, aby se po čase opět objevil. Stejnými hostiteli viru jsou i prasata, ovšem s jedním drobným detailem: jejich herpesvirus je mnohem agresivnější a hlavně je přenosný na jiné druhy zvířat, včetně psa a kočky, u nichž je poté následně onemocnění smrtelné. Na člověka a primáty se virus naštěstí nepřenáší.
Prase může onemocnění přežít a v tom tkví jejich nebezpečnost pro okolí, protože virus následně přenášejí. Na nakažení psa či kočky je ale potřeba přímý kontakt s živým prasetem, popřípadě kontakt s vnitřními orgány prasete ohynulého. Aujeszkyho nemoc (neboli také pseudovzteklina) se nejčastěji přenáší na psy lovecké, protože u nich je expozice těmto rizikům nejvyšší. Zatímco prase může nákazu přežít, pes ani kočky to štěstí nemívají. Nemoc se projevuje úporným svěděním a připomíná vzteklinu.
Že jde o nákazu vážnou, demonstruje skutečnost, že státní veterinární správa nákazu několik let monitorovala a vyšetřila cca 58.000 vzorků ze zastřelených prasat. Ukázalo se, že třetina prasat má v krvi protilátky, čili se virem v minulosti nakazila.
Zásadním opatřením pro uchránění psa před pseudovzteklinou je zamezit mu v kontaktu s prasaty – živými i mrtvými, popřípadě s jejich vnitřnostmi, krví a tepelně neopracovaným masem. Toto onemocnění nejde léčit a neexistuje očkovací látka. Přitom jsou u nás popsány dva případy nakažení jen v roce 2017 – poslední na Písecku.
Ať už jde o africký mor, Aujeszkyho nemoc, trichinelózu či jen jeho špičáky (zvané hororově páráky), není prase někdo, s kým by si měl váš pes dávat lesní dostavečníka.
