Karel Šulc a jeho životní dílo II

Čeněk Červený, Jaroslav Doubek

Profesor MUDr. Karel Šulc 140. výročí narození a 60. výročí úmrtí

DOKONČENÍ Z MINULÉHO ČÍSLA

Využíval k bádání každé chvilky relativního klidu. Například při přechodu do Pádské nížiny v oblasti Osoppo vyhledával v přírodě své objekty, studoval zde způsob jejich života, kreslil, psal, dělal si poznámky, a dokonce preparoval nashromážděný materiál, aby se po skončení války mohl dále věnovat své vědě a své poznatky z Itálie zpracovávat.

…V prvním svazku Biologických spisů Vysoké školy zvěrolékařské publikoval prof. Šulc studii O voňavém orgánu staphylinidů činném za letu (archiv autorů) …V Biologických spisech pod redakcí prof. Šulce publikovali i zahraniční autoři. (archiv autorů)

Měl už opublikované práce mimořádného významu o dědičné nitrobuněčné symbióze kvasinek a bakterií se specifi ckými buňkami živočišných tkání a další světový objev přenášení symbiotických mikroorganismů z těla matky do vajíček, nebo dokonce do zárodku.

Tyto publikace byly hlavním argumentem pro jeho volbu za člena Královské české společnosti nauk. Stalo se to v roce 1910. Vyvstala potřeba, aby výuka histologie a dalších předmětů na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně byla zahájena již ve školním roce 1919/1920.

(po 2. světové válce na počest profesora umučeného nacisty MVDr. Tomáše Vacka v ní byl vyhotoven nápis Fyziologický ústav Tomáše Vacka, tento pamětní nápis žel při rekonstrukci budovy zmizel). Kvůli různým komplikacím se podařilo budování Histologicko-embryologického ústavu dokončit až během roku 1923. Tehdy také profesor Šulc natrvalo do nových prostor přesídlil. Ústav se osamostatnil prostorově i personálně. Měl vlastní posluchárnu, která sloužila zároveň jako cvičebna a zkušebna, byly zde pracovny pro asistenty, demonstrátory, kancelář, dvě pracovny profesora Šulce. Ten vybudoval i vlastní místnost pro optiku, kterou nakupoval za velké peníze od věhlasných fi rem. Již v roce 1922 nechal nainstalovat zařízení pro mikrofotografi i. V intenzivním vybavování ústavu pokračoval ještě několik dalších roků.

Výuku budoucích zvěrolékařů převzal v roce 1919 dočasně Šulcův přítel, přednosta Histologicko-embryologického ústavu nově zřízené Lékařské fakulty v Brně, profesor MUDr. František Karel Studnička (*1870-†1955). Profesor Studnička přednášel histologii a embryologii pro veterinární mediky do konce školního roku 1920/1921. Do doby, než byl dobudován provozuschopný Histologicko – embryologický ústav v novém přiděleném areálu zvěrolékařské školy, již převzal výuku profesor Šulc, učil však ještě jeden školní rok v prostorách na Lékařské fakultě v Údolní ulici. Přestěhování ústavu z Lékařské fakulty se uskutečnilo v roce 1923, kdy profesor Šulc přesídlil natrvalo z Michálkovic do Brna a nový ústav začal plně fungovat.

Nová funkce přednosty Histologicko – embryologického ústavu zavazovala téměř padesátiletého profesora Šulce, světoznámého entomologa, k jisté změně orientace ve svém bádání. Bylo třeba, aby se zabýval též problémy histologie obratlovců, a to především savců. V této oblasti začal intenzivně bádat nejen sám, ale prostřednictvím disertací k tomu vedl i své spolupracovníky a studenty. Volil témata o sledování adaptace savčích orgánů k jejich funkci v určité fázi vývoje a v určitém prostředí. Jsou to publikace o chlupech a jejich mikroskopické stavbě i případné adaptaci u myši, potkana, morčete, křečka, veverky a sysla, dále u králíka, zajíce, netopýra, rejska a srny. K nim se řadí studie o přídatných orgánech oka u veverky, sysla, křečka, ondatry pižmové a práce o kožních žlázách či mikroskopické stavbě zubů. V ústavu se též intenzivně věnoval vědecké práci v entomologii.

Zabýval se studiem tracheálního systému hmyzu, studoval morfologii čisticích orgánů a pachových ústrojí a důkladně probádal a popsal voskové útvary. Jeho početné práce jsou velice dokonalé a vysoce odborně pojaté, vybavené precizní obrazovou dokumentací, neboť profesor Šulc byl velmi dobrým kreslířem a dovedl věrohodně zachytit studovaný předmět. Proto byly jeho obrázky často přejímány do četných světoznámých učebnic a příruček zoologie a entomologie, např. do Weberovy Lehrbuch der Entomologie, Kükenthalovy Handbuch der Zoologie a dalších. V ústavu pod jeho patnáct let trvajícím vedením vyšlo spousta publikací a bylo vypracováno na 30 disertací.

Tento svůj přístup k problémům a své jednání sám vysvětloval, že „byl doktorem horníků na Ostravsku a zde se otužil pro reálný život.“ Byl častým návštěvníkem filmových představení (zejména detektivních příběhů), při jejichž sledování si osvěžoval svou mysl. Rád chodil na procházky se svým oblíbencem, psíkem Alíkem, který, jak vzpomenul profesor Novotný, pošel v době páníčkova úmrtí.

Řádným profesorem byl jmenován 12. března 1924, s platností od 31. prosince 1923. V letech 1926–1927 zastával profesor Šulc funkci rektora Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Ve své rektorské inaugurační přednášce přednesené 30. ledna 1926 a publikované v češtině a němčině shrnul zajímavé poznatky o vzniku savčích chlupů z hlediska fylogenetického vývoje a jejich vztahu ke kožním bradavkám, névům, mléčným žlázám a dalším kožním derivátům. Bylo to v tehdy neklidném období na Vysoké škole zvěrolékařské škole, kdy studenti stávkovali na protest proti nevhodnému přístupu ke studentům ve výuce chirurgie. Rozvaha profesora Šulce jako rektora dokázala sjednat nápravu a uklidnit situaci. V letech 1927-1928 a 1928-1929 byl prorektorem.

Již v roce 1922 založil náš první vědecký časopis Biologické spisy Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Časopis získal světovou úroveň a Šulc byl v letech 1922–1930 jeho hlavním redaktorem. V prvním svazku uveřejnil svou práci O voňavém orgánu staphylinidů činném za letu. V pěti případech (v letech 1923, 1924, 1928, 1929 a 1930) zde profesor Šulc fi guroval (podle počtu uveřejněných stránek v roce) jako stěžejní autorská osobnost roku. Časopis byl rozesílán v počtu 300 kusů i do zahraničí, k výměně za cenné publikace pro knihovnu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Splynutím Biologických spisů a Klinických spisů založených v roce 1924 profesorem MVDr. Františkem Králem (*1892–†1980), které vycházely v letech 1924–1936, vznikl časopis Spisy Vysoké školy zvěrolékařské Brno, ČSR, který vycházel v letech 1936–1939. Po 2. světové válce prošel časopis proměnami ve svém názvu přes Spisy vysoké školy veterinární (1949–1952) dále jako Sborník VŠZL, řada B (1953–1968), nakonec, od roku 1969 dodnes, vychází časopis pod názvem Acta veterinaria Brno. Profesor Šulc se také angažoval jako redaktor spisů Moravské přírodovědecké společnosti v Brně. Tento časopis řídil až do svého penzionování.

Jako zkušený lékař, praktik, léčil i některé členy pedagogického sboru Vysoké školy zvěrolékařské v Brně.

Z iniciativy profesora Šulce byl též založen v roce 1925 peněžní fond, tzv. Zvěrolékařská knižnice. Byl to fond pro vydávání českých učebnic pro studující zvěrolékařství. Fond profesor Šulc dlouhá léta sám vedl. Navrhl, aby byl fond stále doplňován penězi a příliv peněz vedle sponzorských darů byl doplňován z úroků fondu a výtěžku financí z prodeje knih. U příležitosti Šulcova 60. výročí narození v roce 1932 bylo připomínáno, že fond obsahuje 325 000 Kč a přispěním fondu byly vydávány jedny z prvních učebnic, jako např. Přehled nauky o krmivech profesora Antonína Hrůzy (*1865–†1950), Diagnostika kulhání profesora MVDr. Karla Pardubského, Vegetabilní potraviny profesora PhDr. Rudolfa Dostála, DrSc. (*1885– †1973) a další. Vydané publikace byly pro studenty díky příspěvkům z fondu velmi levné, a tím i dostupné. V nově vyhlášené Československé republice byl profesor Šulc účasten při zakládání některých vědeckých společností a byl jejich významným členem: například to byly Česká akademie věd a umění v Brně, Královská česká společnost nauk v Brně, Česká entomologická společnost v Praze, Přírodovědecká společnost v Ostravě, Československá badatelská rada, Moravská přírodovědecká společnost v Brně, Přírodovědecký klub v Praze a Brně, Biologická společnost v Brně aj. Ze zahraničních vědeckých společností byl členem kuratoria přímořské biologické stanice ve Villefranche sur Mer a členem Association des anatomistes v Paříži.

Profesor Šulc vedl ústav do konce února 1939, kdy byl poslán do důchodu. Vedení ústavu převzal již 1. března 1939 docent MVDr. RNDr. Vlastimil Vrtiš (*1899– †1990), kontinuita pracovní náplně ústavu by nebyla přerušena, neboť nový vedoucí ústavu byl dlouholetým Šulcovým asistentem a žákem. Došlo však k uzavření vysokých škol německými nacisty. Profesor Šulc odešel do důchodu ve věku 67 roků a přestěhoval se z bytu v areálu Vysoké školy zvěrolékařské do zakoupeného domu v Jungmannově ulici v Brně-Králově Poli. Zřídil si zde laboratoř a začal po dvouleté odmlce opět bádat a publikovat především na poli entomologie. Pracoval s nadšením, přežil zde dobu německé okupace a nastupující společenské změny. Před dovršením svých osmdesátých narozenin onemocněl těžkým zápalem plic. Zemřel 31. července 1952.

Vědecké dílo profesora Šulce je velice rozsáhlé. V prvé řadě to jsou práce týkající se systematiky hmyzu u mer.

Další práce ze systematiky pojednávají o červcích. O červcích publikoval řadu prací nejen ze systematiky, ale i prací morfologických. Za dobu svého padesátiletého výzkumu objevil celou řadu nových červců. Kromě mer a červců publikoval práce týkající se i anatomie dalších druhů hmyzu. Vedle anatomické stavby popisovaných orgánů sledoval vždy jejich funkce a vliv vnějšího i vnitřního prostředí na jejich utváření a projevy. Snažil se vždy vysvětlit fylogenetické vztahy z hlediska srovnávací anatomie a fyziologie. Prozkoumal řadu orgánů tehdy neznámých nebo nedokonale popsaných, jako např. voňavé orgány drabčíkovitých a voskotvorné žlázy u housenek. Parketou profesora Šulce byly studie tracheálního systému hmyzu. Spolu s profesorem PhDr. Janem Zavřelem (*1879-†1946) publikoval zajímavá data o larvě jepice, o larvách pakomára atd. Za největší Šulcovy objevy byly bezesporu považovány dědičné vnitrobuněčné symbiózy kvasinek u stejnokřídlého hmyzu.

S nástupem na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně své vědecké působení rozšířil na oblast morfologie obratlovců. Zaměřil se především na zkoumání tělního pokryvu a jeho derivátů – na němž bylo možné jako na první odrazové ploše sledovat vliv vnějšího prostředí s celou řadou různých adaptací. Pro tento záměr byl vybaven poznatky získanými během studia medicíny a během stáží na dermatologické klinice v Berlíně. V roce 1948 obdržel za své vědecké práce cenu „Osvobození Brna Rudou armádou“. Jeho bohaté objevné entomologické práce a kolem 120 vědeckých publikací zveřejnil a zhodnotil zoolog profesor Vondráček roku 1953. Za tyto původní vědecké práce a světové objevy byl profesor Vysoké školy veterinární v Brně MUDr. Karel Šulc jmenován v roce 1951 laureátem státní ceny a v témže roce byl navržen na Nobelovu cenu.

Svou prací nás profesor Šulc přesvědčil, že úspěšných vědeckých poznání se nedosahuje v životním pohodlí bez spojitosti s běžným životem, avšak naopak v plné životní realitě a pracovním nadšení a úsilí. On sám si nestanovoval materiální ani společenské cíle ve své kariéře, ale vždy v každé etapě svého života, jak v mládí, tak i až do sklonku svého žití, bylo jeho cílem plné pracovní úsilí až neuvěřitelně neúnavné. V tom je nám všem velkým zářivým vzorem. Profesor Vondráček hodnotil profesora Šulce takto: „Svou vlastní pílí a vytrvalostí v práci, neobyčejným nadáním a bohatou tvůrčí vynalézavostí vyrostl v badatele světového formátu. Rozsah jeho práce je veliký a kvalita její jedinečná. Takovéto osobnosti se sluší vždy připomenout s úctou.“ Profesor Novotný, přednosta Histologicko-embryologického ústavu v letech 1950–1971, ocenil Šulcovo celoživotní dílo v roce 1968 slovy: „Karel Šulc se zasloužil o českou vědu v míře nejvyšší.“

Literatura

Bečka, J.: Proslov jeho magnifi cence rektora Vysoké školy Zvěrolékařské o poměru theorie k vědění, o poměru theorie k praxi. Věst. I. sjezdu Čs. zvěrolék., Brno listopad 1927, sv. 2, Brno 1928:31-36.

R.: Prof. Dr. Karel Šulc šedesátníkem. Zvěrolék. obzor, 25, 1932: 331-332.