Představujeme – Kateřina Slabá

Euro PR

Proto se nebudu rozepisovat asi tak moc, jak byste si představoval a omlouvám se za to. Stejně tak to nebudu přehánět s fotografi emi a děkuji za pochopení.

Prosím vás proto o co nejobsáhlejší odpovědi (škrtat je snadnější než doplňovat) na tyto okruhy otázek:

Z kterého koutu naší krásné vlasti pocházíte? A něco o rodině a dětství vůbec.

Narodila jsme se v Chomutově, kde jsem prožila celé dětství.

Rozhodnutí pro, veterinu, byla náhoda, dětský sen nebo rodinné prokletí?

Pro studium veterinární medicíny jsem se rozhodla náhodou v době, kdy jsem nastupovala na Gymnázium v Chomutově, předtím jsem nepovažovala toto povolání pro ženu za vhodné (pro mladší ročníky – počátkem let devadesátých, aby veterinářku pohledal). K myšlence stát se zvěrolékařkou mne přivedl MVDr. Miloš Helebrant, který, když jsem mu při pohotovostním ošetřování tržné rány mé feny německého ovčáka asistovala a nijak výrazně jsem při tom neměnila barvu, neprozřetelně prohlásil, že bych se k této práci možná hodila. Tím si zajistil, že jsem mu v průběhu několika dalších let nedopřála v klidu pracovat a mnohdy mu vydatně překážela, předstíraje, že pomáhám. Ale trpělivě mě snášel a za to mu patří dík.

A trochu o profesních začátcích. Představy a realita. Nějaká touha do budoucna.

Moje profesní začátky nebyly ničím přelomovým, neboť s mým manželem jsme se seznámili na počátku čtvrtého roku mých studií, takže do práce na jeho klinice jsem byla zapojena už od té doby. Postupem času se vyprofi loval můj zájem zejména o veterinární stomatologii, ke které v posledních letech postupně přibývá i kardiologie. Ráda se věnuji překladům odborné literatury z angličtiny. Do budoucna nemám žádné touhy, všechny jsme si splnila či plním, jsem spokojena s tím, co je, mám zdravou rodinu, práci, která mne naplňuje, co víc si přát.

Říká se, že veterináři mají nejlepší pacienty a nejhorší klienty. Přispějete nějakou historkou?

Popravdě – možná jsem divná, ale já mám klienty ráda. Ráda si s nimi povídám a nevím, čím to je, většina našich klientů jsou vcelku milí lidé. I tak jsem ale ráda, když se s anesteziologem a zubním pacientem zavřeme do zubní ordinace a máme klid na práci. Ještě mi tam chybí hudba.

A teď něco „o mé rodině a jiné zvířeně“, jak psal Gerald Durell. To mají čtenáři nejradši.

Zdá se, že se nenudíte. Proč jste se rozhodla věnovat svůj čas Komoře?

Již delší dobu jsem měla chuť se do práce Komory zapojit, ale rodinná situace mi to umožnila až nyní (dcerky už přeci jen trochu odrostly). Současná neutěšená situace ohledně odborné úrovně absolventů VFU podnítila mou chuť věnovat se postgraduálnímu vzdělávání.

A s jakými představami do představenstva přicházíte? V jaké komisi budete pracovat ? Co byste ráda změnila nebo prosadila?

Pokud to bude jen trochu možné, chtěla bych přispět k uklidnění situace kolem nadměrného počtu absolventů opouštějících alma mater, zejména Hygienickou fakultu, ať už prací na zavádění postgraduálních praxí nebo postgraduálním vzdělávání.

Paní doktorko, děkuji za vaše odpovědi a opravdu báječné fotografie.