Aelbert Cuyp Na pastvě
Otec mu na svých obrazech svěřoval malbu krajiny v pozadí na rodinných portrétech a to mu bylo dostatečnou školou. Ve svých dvaadvaceti letech podniká první větší, dnes bychom řekli studijní cestu po Holandsku a podél Rýna. O dest let později, v roku 1642 cestu po Rýnu opakuje. Z obou cest si přivezl řadu kreseb, které mu později sloužily jako předlohy k řadě krajinomaleb. Sňatek s bohatou vdovou po regentovi Johanovi von Corputovi v roce 1658 mu dopomohl nejen ke jmění, ale i ke společenskému vzestupu, který byl ovšem spojen s řadou čestných funkcí, jejichž vykonávání ho nakonec zaměstnávalo natolik, že na malbu nakonec nezbýval čas. Byl členem nejvyššího soudního dvora, vykonával úřad představeného v místní církvi a pracoval jako diákon. To by nám mělo připomenout příběh jiného holandského malíře, Vincenta van Gogha, který se jako laický kazatel také pokoušel o kariéru u protestantské církve. Cuyt Aelbert během svého života příliš známý nebyl a po své smrti upadl téměř v zapomění. To se rázem změnilo po zmínce v jednou londýnském aukčním katalogu v roce 1774, ve kterém byly jeho obrazy postaveny na úroveň ceněného francouzského malíře Claude Lorraina. Wiliam Turner a John Constable, dva velcí angličtí umělci si jeho obrazů velmi cenili a nechali se jimi také inspirovat. Díky popularitě, které se jeho obrazy u anglic kých sběratelů těšily, je značná část jeho děl právě v anglických sbírkách. Obraz na titulce tohoto čísla se nachází v Národní galerii v Londýně. Ať už se na cestách po světě dostanete kamkoliv, při návště muzea či galerie můžete na některý z jeho obrazů narazit. Jen tak namátkou to jsou: Louvre–Paris, Rijksmuseum–Amsterdam, Kunsthalle–Karlsruhe, Boijmans–van Beuningen–Rotterdam, Wallraf–Richartz–Museum–Köln, Eremitage– St. Petersburg, Královská sbírka – Windsor. |