Veterinární praxe a vstup do povolání v Německu

Martin Grym

O tom jak to funguje u sousedů za kopečky

Dne 12. dubna 2013 proběhl v kongresovém centru Aldis v Hradci Králové Kulatý stůl na téma postgraduálních praxí. V rámci této akce seznámila posluchače se svými zkušenostmi Dr. Heda Krügerová, veterinární lékařka –původem Češka – ze soukromé veterinární praxe v městě Lan v Bavorsku. Dr. Krügerová se věnuje smíšené praxi, se zaměřením na hospodářská zvířata, především prasata. Zaznamenal jsem pro čtenáře Zvěrokruhu některé zajímavé poznatky, které na semináři padly a jež snad pomohou rozšířit obzory vnímání veterinární reality. Tato zpráva navazuje volně na přednášku Dr. Stephena Warea, která byla uveřejněna v minulém čísle Zvěrokruhu.

V Německu je nutné k výkonu svobodného povolání veterinárního lékaře získat speciální povolení, tzv. aprobaci. O vydání tohoto osvědčení (aprobace) žádají němečtí studenti po složení 3. státní zkoušky na konci studia. O tuto aprobaci mohou žádat i zahraniční veterinární lékaři. Všichni pak svorně musejí k žádosti doložit doklad o ukončení studia, doklad o vlastnictví řidičského oprávnění, doklad o bezúhonnosti, rodný list a občanský průkaz, popř. pas. Donedávna museli zahraniční žadatelé skládat zkoušku u komise složené z veterinárních lékařů a zástupců bavorské vlády. Zkouška se týkala legislativy, konkrétně německých a bavorských vyhlášek, které řeší veterinární činnost. Někteří zahraniční uchazeči ze zemí mimo EU museli absolvovat i odborné zkoušky, což ale samozřejmě neplatí a neplatilo pro české uchazeče po vstupu ČR do EU. V regionu působení Dr. Krügerové se žádá o aprobaci u vlády Horního Bavorska v Mnichově. Za tuto žádost platí němečtí uchazeči 150 €, uchazeči z ostatních zemí včetně Švýcarska 220–350 €, uchazeči mimo států EU 250 až 350 € (cena včetně přezkoušení). Udělení aprobace se oznamuje dotyčnému žadateli, Komoře i místní vládě, neuděluje se ale písemný certifi kát.

Osoba s aprobací může vstoupit do praxe veterinárního lékaře. Je zde několik možností, jak se může veterinární lékař do praxe zapojit: (1) Může si koupit hned na začátku praxi od někoho jiného, to ovšem téměř nikdo na začátku kariéry nedělá, protože jde o drahou záležitost vyžadující poměrně dobrou fi nanční situaci kupce, nebo (2) může vstoupit do zaměstnaneckého poměru u jiného veterinárního lékaře (takto řeší svoji situaci na začátku kariéry většina absolventů), přičemž po čase (3) si může koupit vlastní praxi nebo se stát spoluvlastníkem praxe stávající. Se souhlasem vlastníka praxe může starší veterinární lékař přenechat část klientely mladšímu kolegovi, který pak o pár kilometrů dál zahájí samostatnou činnost. Nelegální přetahování zákazníků od původního k odcházejícímu veterinárnímu lékaři poměrně striktně řeší vyhláška německé komory v § 17.

Když nový, aprobovaný veterinární lékař vstoupí do praxe některým z výše uvedených způsobů, musí se zapojit do povinného vzdělávání. Za předepsaný počet hodin se udělují body. Tyto bodové příděly a celý systém vzdělávání je schvalován ATF – Akademií pro veterinární vzdělávání (Akademie für Tierärztliche Fortbildung), která funguje při komoře a vypisuje různé vzdělávací směry – pro praktiky se zaměřením na skot, prasata, koně a malá zvířata. Po zisku určitého množství předepsaných bodů získává veterinární lékař osvědčení. Toto osvědčení je vyžadováno v systému certifi kované kvality zemědělských produktů. V Německu je obrovský tlak na kvalitu a nezávadnost potravin, přičemž veterinární lékař v praxi potravinových zvířat hraje samozřejmě v celém systému důležitou roli. Aby se ale mohl do systému úspěšně zapojit – čili působit v zemědělském podniku, který dbá na kvalitu svých produktů, musí mít již zmíněné osvědčení, kterým dokladuje, že se pravidelně vzdělává a je tedy sám „kvalitní“. Zemědělské produkty podléhají dozorové činnosti a) státní veterinární správy, b) komory, c) v Bavorsku také TGD – Tiergesundheitsdienst (v této komisi zasedají z poloviny zástupci státu a z poloviny privátní veterinární lékaři), která dohlíží na zdraví zvířat produkujících potraviny, a nakonec d) QS (Quality system), kde je zastoupen stát společně se svazem zemědělců. Tento komplikovaný systém souvisí až s často přehnaným důrazem na kvalitu a zdravotní nezávadnost zemědělských produktů. V Německu také existuje obrovský mediální tlak na zdravotní nezávadnost potravin. Veterinární lékaři musejí zapisovat léčbu i použité medikamenty do speciálních bloků. Nově je zaváděna centrální databáze použitých antibiotik u žíru, ale dojde i na ostatní odvětví veterinární medicíny.

Německo je poměrně typické tím, že na vše je zde nějaká vyhláška – v případě veterinární praxe i na minimální a maximální ceny za veterinární ošetření (Gebührenordnung für Tierärzte). Tato specialita existuje pouze v Německu, v ostatních státech EU nic takového není. Celé znění vyhlášky včetně cen lze najít na internetu (do vyhledávače stačí zadat např. „got tierarzt”). Obecně lze říci, že tato vyhláška upravuje rozpětí cen, které jsou složeny z a) ceny za úkon (v rozpětí I. až III. stupně – vysvětleno dále), b) náhrady cestovného a c) náhrady času. Z tohoto systému lze udělat písemnou výjimku, a tím je stanovení paušálu u stále se opakujících (hromadných) úkonů a cestovného, nicméně tento paušál se nesmí příliš lišit od ceny stanovené ve vyhlášce.

Zmíněné stupně I–III u cen za úkony znamenají typ pracoviště. I. stupeň pracoviště je prvoliniová praxe, II. stupeň dobře vybavená klinika a III. referenční praxe. Ceny za stejný úkon je tak liší podle vybavenosti a typu praxe – cena za úkon na pracovišti se základním vybavením se významně liší od ceny na špičkově vybaveném pracovišti, přestože se provádí totožný zákrok. Kupříkladu u vyšetření stáda do 20 zvířat pak může pracoviště I. stupně účtovat 28 €, pracoviště II. stupně 57,26 € a pracoviště III. stupně 85,89 €. Každé další vyšetření je pak za 1,14; 2,20; resp. 3,40 €. Celkové vyšetření koně je v tomto systému za 17,18; 35,36; resp. 51,54 €. Kastrace koně je za 57,27; 114,54; resp. 171,81 €. Kastrace psa je za 45,81; 91,62; resp. 137,43 €. Kastrace feny je za 143,16; 286,32; resp. za 429,48 €. Tato pravidla účtování jsou právně vymahatelná.

Také v Německu je ohroženo dispenzní právo veterinárních lékařů, čili vydávat a prodávat antimikrobiální látky. Dr. Krügerová zdůraznila, že by se výrazně zhoršila dostupnost léčiv o sobotách a nedělích, došlo by k dalšímu okleštění veterinární činnosti. V Německu se zatím v této souvislosti diskutuje pouze o praxi velkých zvířat. Tlak na prosazení tohoto opatření, které souvisí s „Rosbach Report”, respektive antimikrobiální rezistencí a snahou o její řešení zákazem prodeje AML veterinárními lékaři, je i v Německu velký a bohužel nepomohla ani studie dokladující, že antimikrobiální rezistence v humánní medicíně nijak nesouvisí s veterinární sférou. V Německu by opatření znemožňující veterinářům výdej AML situaci zkomplikovalo o to více, že obchody včetně lékáren zavírají poměrně brzy a o víkendech nepracují vůbec. Akutní hromadné onemocnění selat zjištěné v pátek odpoledne by se tak mohlo stát zvířatům osudné a chovateli ekonomicky velmi bolestné.

Poznámka autora článku: Zástupci KVL dovezli z jednání FVE v Mariboru zprávu německé veterinární komory ze dne 29. 5. 2013, ve které je uvedeno, že Evropská komise (údajně pod vlivem UK) bude řešit a má ve svém hledáčku „nevyužití plného potenciálu veterinárního trhu a malý stupeň jeho deregulace“ v Německu, čímž EK cílí na rozvolnění pravidel pro zakládání praxí – umožnění vedení veterinárních praxí laickými osobami, rozvolnění pravidel ohledně statutu praxí (provoliniové, druholiniové, referenční) a detailní prozkoumání německých ceníků. Rezultát by měl být znám do poloviny roku 2013. Argumentaci německé komory pro obhajobu ceníků lze najít v němčině na http://www.tieraerzteverband.de.