Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Nekrolog – MVDr. Ivo Kunstýř

  Společenská rubrika

MVDr. Ivo Kunstýř,

24. 1. 1932 Skalsko, 1. 8. 2013 Hannover

Marek Soph

 

Dne 1. srpna zemřel MVDr. Ivo Kunstýř. Jeho otcem byl MVDr. Jaroslav Kunstýř, praktický veterinární lékař na Skalsku u Mladé Boleslavi a prezident Zvěrolékařské komory v letech 1937 až 1947, švagrem MVDr. Adolf Soph (jatky Holešovice, Písnice, SPŠTM) a synovcem MVDr. Marek Soph (SVS Praha). Čtvrtou generaci veterinárních lékařů reprezentuje praktická veterinární lékařka v Řevnicích MVDr. Tereza Sophová, jíž byl MVDr. Ivo Kunstýř prastrýcem.

Svá studia veterinární medicíny, započatá z kádrových důvodů v Košicích, ukončil MVDr. Ivo Kunstýř v Brně v roce 1956. Do roku 1968 pracoval jako civilní zaměstnanec armády v Praze-Motole se specializací na pokusná zvířata. Kolegů, kteří si na něho z té doby pamatují, je stále nemálo. V roce 1968 emigroval do Frankfurtu nad Mohanem.

Z tamního ústavu Maxe Plancka pro biofyziku pak odešel do Hannoveru na lékařskou univerzitu (Medizinische Hochschule Hannover). Pracoval tam v centrálním zvířetníku se specializací na mikrobiální onemocnění laboratorních zvířat, aproboval tam v roce 1975. Učil poté jako soukromý docent a posléze mimořádný profesor na lékařské fakultě v Hannoveru a účastnil se po celém světě konferencí a sympozií s tematikou laboratorních zvířat. V roce 1992 vydal knihu „Diagnostic mikrobiology of laboratory animals“. Do penze odešel v roce 1997.

Z jeho dvou synů je starší Mgr. Michal úspěšným daňovým poradcem na Zbraslavi, mladší MUDr. Jan skvělým internistou anesteziologem na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí. Jeho druhá manželka RNDr. Rita Kunstyr-Stachan pracovala jako vědecká pracovnice ve virologickém institutu lékařské univerzity v Hannoveru.

Mezi záliby MVDr. Kunstýře patřila vedle hry na kytaru a zpěvu, tenisu, lyžování, cestování a mnohých dalších kratochvílí i literatura, a to zejména vážná a odborná. Byl spolu s Jiřím Grušou, Františkem Janouchem, Josefem Jelínkem, Ivanem Medkem, Jiřím Pelikánem, Vilémem Prečanem, Karlem Schwarzenbergem, Pavlem Tigridem, Janem Vladislavem a Ĺubomírem Ďurovičem v březnu 1986 v Hannoveru jedním ze zakládajících členů Československého dokumentačního střediska, které shromažďovalo, vydávalo, kopírovalo samizdatové i exilové dokumenty. Sám byl též literárně činný, a to jak v oblasti již zmíněné odbornosti v oblasti laboratorních zvířat, tak v beletrii, a to vlastními krátkými prózami či adaptacemi prací svého otce, publikovanými nejčastěji pod jménem Jaroslav Pulda.

Závěr si dovolím částečně vypůjčit z článku, který k stému výročí narození MVDr. Jaroslava Kunstýře, otce MVDr. Ivo Kunstýře, napsal v roce 1993 JUDr. Bohumír Martínek, někdejší tajemník Zvěrolékařské komory (Veterinářství 1993, 43, 12, str. 475–478): „ MVDr. Ivo Kunstýř… byl krásný a ušlechtilý člověk a nezapomenutelná osobnost, o níž možno s klasikem říci (parafráze, Juvenalis, Satyricon): „Propter vitam vivendi non perdidit causam“ – volně: žil plným životem a nepromarnil ho.

   

Marek Soph,
Dvořákova 486, 252 30 Řevnice
.