|
Jan Bernardy, Čeněk Červený
Neustálý progresivní boj s nebezpečnou vzteklinou v Československé republice je třeba podporovat
|
…Obr. č. 1 Logo pro Světový den boje proti vzteklině u nás
|
|
Nahlédneme-li do historických záznamů o nákazové situaci před první světovou válkou u nás, zjistíme v tomto směru poměry neutěšené. Bylo tomu tak i po ukončení války a v počátcích existence nově vzniklého samostatného Československa. Státní orgány v rakouských zemích například na Pasteurovy úspěchy v léčbě vztekliny reagovaly opožděně a tento úspěch medicíny a lidstva braly v úvahu s rezervou. V tuto dobu již v mnoha zemích byly zbudovány Pasteurovy ústavy podle vzoru Paříže, kde byla vybudována zařízení pro ambulantní i hospitalizační ošetření a léčbu poraněných lidí podezřelými nebo i nakaženými zvířaty vzteklinou. Na těchto ústavech byl zaveden a podporován kvalitní výzkum biologic-kých věd, zvláště se zaměřením na rozvoj mikrobiologických věd, především mikrobiologie a medicíny. V naší nově ustavené Československé republice se stal prezidentem Státní zdravotní rady vynikající lékař, patolog a mikrobiolog profesor Karlovy univerzity MUDr. Josef Hlava.
|
Ihned po nástupu do funkce vydal jedno z prvních protinákazových opatření, aby napravil liknavost Vídně. Byl to návrh na zřízení progresivního terapeutického zařízení pro léčbu vztekliny, Pasteurův ústav, abychom se nemuseli spoléhat v léčbě vztekliny na Vídeň.
|
Očkování psů proti vzteklině se zatím běžně neprovádělo, neboť vakcinace pro psy byla stále ve vývoji
|
Pasteurův ústav byl zřízen ihned v r. 1919 v Praze v nemocnici na Vinohradech. Vedl ho náš známý mikrobiolog, žák profesora Hlavy, profesor Ivan Honl. Ústav byl určen pro postexpoziční léčbu vztekliny vakcinací. Pacientům byla podávána vakcína proti vzteklině Högyesova typu z Pasteurova ústavu z Budapešti. Profesor Honl zde dokonce zavedl tzv. pražskou metodu léčení, jak zdůrazňoval náš velký mikrobiolog, profesor Patočka. Jednalo se o kombinaci aktivní a pasivní imunizace, kdy aplikace vakcíny byla doplňována zároveň podáním hyperimunního séra. Později, v r. 1928 byl zřízen pro Slovensko Pasteurův ústav při Státní nemocnici v Košicích. Tímto aktem se země české i Slovensko vymanily v léčení vztekliny ze závislosti na Vídni a Budapešti. Zde se též projevila naše jistá pohotovost.
|
Protinákazová veterinární policejní opatření ve vztahu k omezení šíření vztekliny u domácích masožravců byla vydána již v dřívějších zákonech z konce 19. a začátku 20. století v době vlády rakousko-uherské monarchie. Tato opatření byla dohledována státní zdravotní radou, státní správou a veterináři zvláště. Tato opatření byla však občany často obcházena a zvláště chovateli psů a koček bojkotována. Takto to bylo a pokračovalo i u nás v naší republice. Velmi přesní a důslední v tomto směru byli naši sousedé v Německu a taktéž např. i v Anglii a výskyt vztekliny zde byl výrazně snížen. Očkování psů proti vzteklině se zatím běžně neprovádělo, neboť vakcinace pro psy byla stále ve vývoji. Prosadilo se pouze v několika zemích, např. v Japonsku, v Kalifornii a bylo to zatím pokusně. U nás povinné očkování proti vzteklině nebylo nařízeno, provádělo se na základě dobrovolnosti. Tyto akce byly organizované v příhraničních oblastech na Šluknovsku v r. 1927–1928.
Velký význam v propagaci boje proti šíření vztekliny u nás i v zahraničí měl fi lm o vzteklině autorů profesora MVDr. Františka Krále, přednosty 1. interní kliniky na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně a profesora Lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Ivana Honla, mikrobiologa a vedoucího Pasteurova ústavu v Praze. Velmi aktivně využíval tento fi lm při přednáškách pro studenty v Bavorsku i na veřejnosti a velmi kladně zhodnotil jeho působení na diváky profesor Kitt z Mnichova v článku publikovaném v časopisu Tierärztliche Rundschau.
|
|
… Obr. č. 2 Akademik prof. RNDr. Louis Pasteur (1822–1895) ve stáří 65 roků. Bylo to po úspěšném vyléčení prvního člověka nakaženého vzteklým psem a v době příprav k vybudování Pasteurova ústavu v Paříži (Autor J. Vinš, archiv autorů)
|
Tento článek vyšel u nás v češtině v časopisu Zvěrolékařský obzor v překladu doktora E. Kutěje. Profesor Kitt zde rozebral úlohu tohoto naučného kvalitního dokumentu při osvětové činnosti zvěrolékařů pro veřejnost a chovatele zvířat, které i on sám v Bavorsku organizoval a prováděl. Tento fi lm o délce trvání 30 minut je k dispozici v archivu VFU i nyní.
|
Cílem ochranných opatření proti nákaze vzteklinou byla a je především ochrana zdraví člověka
|
Protinákazová opatření dík prováděné osvětě a kontrole ve městech i na venkově byla dokonalejší. To vedlo k jistému poklesu výskytu „urbánní vztekliny“, tedy vztekliny domácích zvířat. Výrazné zlepšení v tomto směru nastalo u nás po roce 1953, kdy byla nařízena všeobecná a povinná vakcinace všech psů proti vzteklině. Poklesl výrazně výskyt vztekliny psů a koček a u domácích zvířat vůbec. Žel však koncem 40. let a v letech padesátých a ještě déle se šířila nákaza tzv. silvatickou formou vztekliny, tj. vzteklinou u volně žijících zvířat, zvláště přemnožených lišek, které často hynuly. To samozřejmě ovlivnilo i častější přenos infekce od volně žijících zvířat, především lišek, na zvířata domácí. V důsledku této možno říci kalamitní situace a za účelem sledování této situace byla zřízena speciální diagnostická laboratoř v Liberci-Vratislavicích, kde úspěšně působil dlouhá léta MVDr. Oldřich Matouch, CSc., a další kolegové.
 |
|
 |
|
|
|
… Obr. č. 3 MUDr. Emil Roux (1853–1933), lékař a významný spolupracovník profesora Pasteura, později ředitel Pasteurova ústavu v Paříži. Úspěšně působil při výzkumu vztekliny, záškrtu, cholery a dalších nákaz (Autor J. Vinš, archiv autorů)
|
mm |
… Obr. č. 4 Jacques Joseph Grancher (1843–1907). Lékař a ředitel dětské nemocnice v Paříži. Spolupracovník Louise Pasteura při prosazování a použití vakcíny proti vzteklině u člověka pokousaného vzteklým psem (Archiv VFU)
|
mm |
… Obr. č. 5 Prof. MUDr. Ivan Honl (1866–1936). Tvůrce naukového a propagačního fi lmu o vzteklině ve spolupráci s prof. MVDr. Františkem Králem, přednostou I. interní kliniky vysoké školy zvěrolékařské v Brně (Archiv VFU)
|
Vzniká tedy nelehký úkol, jak zamezit šíření vztekliny mezi volně žijícími vnímavými zvířaty. Státní správou veterinární byly vydány směrnice ke snížení počtu přemnožené populace lišek. Veterinární služba v tomto spolupracovala s myslivci. Byly vyplácené odměny za veterinární správě odevzdané odstřelené či jinak získané uhynulé lišky a jezevce. Bylo prováděno vykuřování a plynování liščích nor. Tato opatření však byla pro okolí nebezpečná a málo účinná. Vrchol počtu zjištěných pozitivních případů vztekliny u lišek byl např. v roce 1984, dosáhl čísla 2146 (Matouch, 1996), u domácích masožravců to bylo pouze 86 případů.
|
… Obr. č. 6 Prof. MVDr. František Král (1892–1980), zakladatel a přednosta I. interní kliniky vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Iniciátor tvorby propagačního a naučného fi lmu o vzteklině pro výuku studentů i pro veřejnost ve spolupráci s prof. MUDr. Ivanem Honlem z Karlovy univerzity a ředitelem Pasteurova ústavu v Praze (Archiv VFU)
|
|
Pokles zjištěných onemocnění vzteklinou u volně žijících jedinců nastal po nasazení orální vakcinace, což bylo u nás zavedeno od roku 1989. Tento způsob vakcinace volně žijících zvířat trval až do roku 2009, tedy 20 let. Poslední výskyt vztekliny u lišek byl zjištěn v okrese Tachov v r. 2002. Od roku 2004 jsme byli Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat (OIE) prohlášeni za zemi prostou vztekliny. Stejný statut mají Německo, Slovensko a Rakousko. Není tomu tak u našich sousedů v Polsku a také na Ukrajině. Před několika týdny byl zjištěn nový případ vztekliny u lišky na Slovensku. Nelze tedy složit zbraně, vakcína je v pohotovosti a vyšetřování masožravců na vzteklinu stále probíhá.
Cílem ochranných opatření proti nákaze vzteklinou byla a je především ochrana zdraví člověka. Ochranná opatření můžeme rozdělit na tři základní směry. Je to v prvé řadě tlumení vztekliny u volně žijících zvířat. V druhé řadě je to imunizace domácích zvířat vakcinací. Nakonec je to prevence a léčebná opatření u lidí podezřelých z nákazy, případně exponovaných v předpokládaném možném kontaktu s touto nebezpečnou nákazou. U volně žijících zvířat, zvláště u lišek, nejenom u nás to zdárně vyřešila orální imunizace lišek a dalších vnímavých masožravců ve volné přírodě. U domácích zvířat jsou úspěchy zaručené při dodržování povinné a plošné vakcinace u psů i koček a podle potřeby využití imunizace preventivního očkování u zvířat na pastvě, tj. ovcí, koz, skotu a koní. Pro kočky mohou být tato opatření někdy nespolehlivá. Při šíření infekce zvířaty žijícími ve volné přírodě nejlépe pomáhají opatření k zamezení vzájemného styku se zvířaty domácími. Proto opatrnosti nezbývá při kontaktu s loveckými psy. Zde je třeba nepodceňovat jejich vakcinaci. Prevence u lidí, kteří jsou v riziku ohrožení vzteklinovým virem, jako jsou veterináři, myslivci, asanační zaměstnanci a pracovníci v laboratořích a chovatelé při velmi intimním kontaktu se svými zvířátky, kde je možný přímý styk s podezřelým materiálem, lze docílit imunizací virem vztekliny před nakažením.
|
Očkování vzteklinovou vakcínou při nákaze vzteklinou i při podezření na kontakt s nakaženým zvířetem se musí provést co nejdříve po kontaktu či pokousání člověka tímto zvířetem a to okamžitě, pokud bylo zvíře vzteklinou již nakaženo, případně z nákazy již podezřelé. I když u nás velice pokleslo nebezpečí nákazy vzteklinou, zůstávají v přírodě i na našem území prohlášeném za území vztekliny prosté určitá ložiska této smrtelné nákazy, která mohou infikovat domácí zvířata i člověka.
|
… Obr. č. 7 Přehledné a podrobné zprávy o stavu domácích zvířat, nakažlivých chorobách a činnosti a výsledcích zvěrolékařské péče jednotlivých zemí Československé republiky.
Tyto publikace vycházely periodicky v době 1. ČSR. Tento výtisk pochází z knihovny Zemského výzkumného ústavu zootechnického v Brně, který založil prof. MVDr. Josef Taufer (Archiv autorů)
|
|
|
|
… Obr. č. 8 Jedna z významných publikací pro zvěrolékaře u nás při zdolávání nakažlivých chorob zvířat (Archiv autorů)
|
|
… Obr. č. 9 Významná publikace při výkonu veterinární služby, která byla publikována spolu s řadou dalších podobných prací v Pardubicích v Ústavu veterinární osvěty pod vedením kolegy MVDr. Vladimíra Fidlera (Archiv autorů)
|
|
Velmi důležité jsou organizované mezinárodní konference o vzteklině či sympozia s náplní přednášek o vzteklině, jichž se účastní i naši odborníci, zvláště stážisté na Pasteurově ústavu. První konference se konala v Kyjevě v roce 2005. Velmi zajímavá byla svou náplní druhá mezinárodní konference uspořádaná v květnu v roce 2007. Konala se v Paříži přímo v sídle OIE za účasti špičkových odborníků z Evropy, ale také z Kanady, USA, Mexika, Indie, Jihoafrické republiky a řady dalších zemí. Byly zde na pořadu problémy týkající se prevence nakažení vzteklinou a strategie její kontroly, týkající se jak urbální tak silvatické formy. Byla zdůrazněna i prevence vztekliny u lidí, kde preexpoziční i postexpoziční vakcinace je efektivní a účinná. V roce 1995 byl na počest 100. výročí úmrtí Louise Pasteura vyhlášen „Rok Louise Pasteura“. Při této příležitosti u nás Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti J. E. Purkyně uspořádala seminář, jehož náplní byla mimo jiné též velmi zajímavá a podnětná přednáška kolegy Oldřicha Matoucha na téma: Boj proti vzteklině – historie a současnost. To u nás vzteklina zatím vzdorovala a my jsme nabírali další energii, vakcinace lišek a volně žijících masožravců se začínala kladně projevovat. Jsou to i vyhlášené světové dny vztekliny v jednotlivých letech.
|
Při těchto příležitostech se vyburcuje řada akcí a tím i účinné opatření v boji s touto zatím zdaleka nezvládnutou smrtelnou nakažlivou chorobou naší planety (viz východní Evropa, Asie, Jižní Amerika a Afrika především).
|
I když je nákazová situace ve střední a západní Evropě celkem příznivá, velmi neutěšené poměry v tomto ohledu jsou v Asii, Africe a Jižní Americe. Zde ročně umírá na vzteklinu kolem 50000 lidí, z toho celá polovina jsou děti. Opatření pro zvládnutí této nákazy jsou k dispozici, ale nejsou mnohde správně a zavčas používaná. Proto vznikla z iniciativy specialistů pro boj se vzteklinou, a to za podpory WHO, Aliance pro boj se vzteklinou (Aliance for Rabies Control), která vyhlásila na den 8. září 2007 Světový den vztekliny. Vyzývá zdravotníky, veterináře a další odborníky i amatéry, aby vyvíjeli různé aktivity, informační přednášky a jiné osvětové aktivity k tomu, aby byla vzteklina omezena až eliminována.
|
|
… Obr. č. 10 Dr. Albrechtová a spoluautor se obrnili proti infekci dobrou náladou
|
To platí pro podobnou činnost nejen u nás, ale i v zahraničí a především v rozvojových zemích. Tyto snahy podporuje i organizace Veterináři bez hranic (VSF – CZ). V tomto roce proběhne Světový den vztekliny World Rabies Day 28. září, kdy vyvrcholí aktivity boje s touto nebezpečnou nákazou.
|
… Obr. č. 11 Vakcinace probíhala i v ztížených podmínkách legeartis
|
|
Poprvé se čeští veterináři připojili ke dni vakcinace proti vzteklině v roce 2010 na popud MVDr. J. Hlaváče jun. a za účasti dr. Kateřiny Albrechtové, dr. Jany Juránkové pod dohledem prof. Davida Modrého. Provedli vyšetření a vakcinaci psů lidí bez domova při Armádě spásy v Brně za pomoci charitativního daru vakcín z laboratoří Dyntec. Akce proběhla za zájmu médií, ačkoli počet vakcinovaných zvířat dosáhl stěží několika desítek. Akce se dále ujala nově založená česká pobočka Veterinářů bez hranic a dosud nepřekročila hranice měst. Koná se i letos, tentokrát pro klienty Diecézní charity Brno.
|
K této celosvětové akci je možné se připojit ve větším měřítku v rámci aktivit české pobočky Veterinářů bez hranic, jejím spoluzakladatelem je i KVL, nebo přímo na webových stranách akce pod názvem Rabies Day.
Literatura
ČERVENÝ, Č.; DOUBEK, J.: Louis Pasteur v medicíně konce 19. století. Zvěrokruh, 20, 2013/5: 24-31.
ČERVENÝ, Č.; DOUBEK, J.: Významné osobnosti v historii oboru zvěrolékařství v českých zemích, Theodor Kašpárek. Zvěrokruh, 18, 2011/5: 19-24.
DUBEN, J.: Vzteklina stále „hrozí“ (mimo ČR). Zvěrokruh, 19, 2012/4:95.
DUBEN, J.: Vzteklina nejen v Řecku. Zvěrokruh, 20, 2013/2: 19.
HAVLIŠ, H.; MALENA, M. a kol.: Veterinární péče v českých zemích. Stát. vet. správa ve spol. s Vet. a farm. univ., BRNO 2011, 391 s.
JOHN, C.: Dílo Louise Pasteura – inspirace a výzva. Epidemiol., Mikrobiol., Imunol., 45, 1996/2: 4-8.
KUTĚJ, E.: Film prof. dr. Krále o vzteklině. Zvěrol. obzor, 19, 1926: 121-123.
MATOUCH, O.: Boj proti vzteklině – historie a současnost. Epidemiol., Mikrobiol., Imunol., 45, 1996/1: 15-19.
MATOUCH, O.: Světový den vztekliny – 8. září 2007. Veterinářství, 8, 2007: 537.
VRZAL, Vl., MATOUCH, O.: Druhá mezinárodní konference o vzteklině v Evropě se konala v Paříži. Veterinářství, 8, 2007: 536-537.
| |
Jan Bernardy, Čeněk Červený
|
|
