Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Obraz na titulce – Edouard Manet, Závody v Longchamp

  Společenská rubrika

Edouard Manet:

Závody v Longchamp

 

Kdo se narodí v pařížské čtvrti Saint-Germain nedaleko Louvre, v domě stojícím přímo proti Akademii krásných umění, ten se nemůže stát ničím jiným než umělcem.

Na svět přišel Manet 23. ledna 1832 a umělecká díla v Louvre spatřil díky svému strýci z matčiny strany, který s ním chodil do Louvre na procházky.

Ve škole malý Edouard příliš neprospíval a ani jeho chování učitele příliš nenadchlo, zvláště když k velkému pobavení ostatních školáků kreslil karikatury členů učitelského sboru, za což ho učitelé samozřejmě „milovali”. A byl to právě tento umění milující strýc, který si talentu malého Edouarda všiml a zaplatil mu kurzy kreslení.

Po absolvování školy se Manet rozhodl pro vojenskou dráhu. Rodiče s tím souhlasili, protože otec se s nadějí, že by jeho syn studoval práva a stal se uznávaným právníkem jako on, dávno rozloučil. Na to byl synáčkův prospěch ve škole nedostačující. Z vojenské kariéry nakonec sešlo, armádní námořnickou školu opouští pevně rozhodnut stát se malířem.

Ačkoliv otec by si přál mít syna na zdejší akademii, nastupuje Manet do soukromého ateliéru vý-znamného malíře Thomas Coutare, u kterého studovali malíři z USA a Německa. Malování podle modelu Manetovi moc nesedělo, ztrnulé pózy modelů ho spíše provokovaly také zdrojem konfl iktů s jeho učitelem. Po šesti letech se rozcházejí a Manet si se svým přítelem a spolužákem Albertem de Balleroy pronajímá vlastní ateliér.

Oproti svým kolegům imresionistům, kteří se toulali krajinou a trávili v přírodě hodně času, byl Manet vyloženě městským člověkem. Nepatřil k umělcům, kteří v tichosti svého ateliéru tvoří, nýbrž se účastnil tehdejšího společenského života. Oblečen elegantně jako dandy, rukavice a cylindr, brázdil paříšké ulice, navštěvoval kavárny a restaurace, kde se setkával s progresivními kolegy, politiky, muzikanty a spisovateli. Básník Charles Baudeléire patřil k jeho přátelům stejně jako skladatel Jacques Offenbach.

Způsob života poznamená každého z nás a u Maneta tomu nebylo jinak. Už od sedmdesátých let trpěl syfi lidou a o deset let později, v roce 1883 mu musela být amputována levá noha a Manet krátce na to také umírá.

Rok po jeho smrti byla uspořádána výstava jeho celoživotního díla a jak jinak, podle pravidla jen mrtvý novátor je dobrý novátor sklidila velký úspěch a Manet tak vkročil do malířské síně slávy.

Za obrazem na titulce byste sice museli až do Chicaga, ale v evropských galeriích najdete Manetovy obrazy také. Naši Národní galerii nevyjímaje.