Kolega kolegům, Lubomír Itze – část 1

Při oslavě svých 80. narozenin, které probíhaly společně s klavíristou OLD STARS MB Mirkem Čubanem (75) a Standou Chmelíkem (70), muzikantem, který žije 19 roků s implantovaným srdcem, se konala tisková konference. Redaktor Boleslavského deníku mi položil otázku, co bylo NEJ… za moji dlouholetou muzikantskou kariéru, z toho 50 let prožitou mimo Česko. Odpověď nebyla jednoduchá ale potom jsem tomu dal trochu systém a rozdělil ji na 25 roků prožitých na Slovensku v Košicích, 20 roků v NSR poblíže Frankfurtu n. M. a konečně pět let v USA, z toho v Kalifornii dva roky a v Chicagu tři roky.

Rozvzpomínkový pomyslný fi lm se začal rychle protáčet: byly to plesy, kavárny a bary, doprovodná kapela celostátní soutěže v tancích, 50 repríz ve Státním divadle s muzikálem Drak je drak… první nahrávky v Košickém rozhlase,

Nikdo z předsednictva tomu nevěnoval žádnou pozornost, až na pár, tehdy ještě muzikantů posluchačů 3. ročníku veteriny. Okamžitě byl plán na večerní gaudy tady: „Že tou klikou nezatočíš“, zeptal jsem se. On že ano a to již mezitím nenápadně náš tenorák Ivan Holub, kluk z Ostravy, potáhl západkou a otevřel tak dvířka osudí. A byl to mžik, kdy podnapilý strejda vší silou začal roztáčet kolem osudí v dobrém rozmaru, že on to dokázal. Ještě dnes po 60 letech vidím, jak 10 tisíc malých čísel lítalo po tanečním parketu ve velkém sálu hotelu Slovan a reakci zděšené komise,

… obr. 2. Velký orchestr a sólisté VF- VŠP v Košicích

obr. 3. Amnestie prezidenta republiky

… obr.4. Zkrácený záznam deníku CHICAGO- SUN-TIMES, 1971

A jaké bylo moje druhé slovenské NEJ…? Za dlouhé čtvrtstoletí prožité na východním Slovensku snad nebylo místa na mapě, vesnice, města, kde jsme tehdy nehráli. Téměř každý týden jsme vyjížděli autobusem ČSAD spolu s malou skupinkou herců z Košického státního divadla jako kulturní úderka. V tom čase velice oblíbená forma přibližování socialistické kultury skoro „až před dveře“. Lidé chodili, dobře se bavili, protože v tom čase ani nic lepšího nebylo.

Takže při bilancování již jenom chyběl pohřeb, který jsem zde jako muzikant dosud neabsolvoval. Krátce před mým odchodem z Košic, již coby odborný asistent katedry porovnávací fyziologie Veterinární fakulty, mně zavolal kapelník pošťácké dechovky pan Jano Chován, abych přišel hrát na pohřeb do Velké Idy „Umřel komunistický funkcionář krajského výboru KSČ soudruh Ďuri Piliar, pohřební obřad začíná v 15 hod., foukat budeš druhou křídlovku.“ K tomu patřila bílá košile a pošťácká uniforma. Sraz byl před domem nebožtíka. Tak jako tomu obligátně bývá, když se sejdou 2–3 muzikanti a vícero, nálada je vždy dobrá a i nějaký vtip před pohřbem bývá slyšet.

Jen ten rudý prapor se žlutým kladivem a srpem spolu s červenou zástavou mně tam vadil. Na červenorudém polštářku nesl malý kluk všechny medaile, které za svůj život nebohý obdržel. Potom přišel pan farář spolu s dvěma ministranty, všichni soudruzi, kteří pracovali na KVKSČ, a průvod vesnicí ke hřbitovu mohl začít. Hraní do pochodu, to je trochu jiné, než hrát ve stoje nebo v sedě; je to o moc těžší, zvláště když hrajete tento druh muziky poprvé. A jak vše dále probíhalo?

… obr. 6. Hrajeme každoroční defi lé HESSEN TAG

A cestou do hospody, kde jsme ještě dvě hodiny hráli na karu, jsem zaslechl, jak si báby říkají o zemřelém, že tím komunistou byl, ale jen JAKO… Na vesnici mezi přáteli každý věděl, že „Otčenáš“ se nikdy nezapomněl pomodlit při křtu, svatbách nebo pohřbu a ateistou byl nejspíše jako já, když jsem chtěl zůstat pracovat na vysoké škole, „JAKO“…

Psal se rok 1967 a začaly se dít nebývalé změny pro celou ČSSR. Již se nestříleli na západních hranicích republiky lidi jako králíci, i když trest dva roky nepodmínečně pro ilegální opuštění státu přetrvával (obr. 3). V tom čase dostávalo se i příležitosti rozličných studijních pobytů v západním světě, což se i mně poštěstilo. Po písemném oslovení pana prof. Dr. H. H. Cole, objevitele gonadotropního hormonu PMSG (1937), přišla pro mě letenka a pozvání na stáž na Animal Science Univerzity of Califonia v Davise. Na cestu jsem si směl vyměnit ve státní bance 5 USD (slovy pět dolarů!) a mohl tak odcestovat do USA.

Sešli jsme se a já dostal první pomocnou ruku a radu, jak lze za 5 dolarů přenocovat v hodinovém hotelu. Navíc z peněženky vysypal něco málo přes 5 dolarů s informací, že hotovost se nedoporučuje nosit, což také bylo pro mě novum.

A můj úžas, když jsem vystoupil z letiště v San Francisku, neměl konec.

Člověk byl z domova naučený na autopark tvořený z 95 % vozy Trabant, Wartburg, Škoda a jedinou dálnicí z Prahy do Berouna 22 km.

… obr. 8. Orchesterverein ze Steinheimu hraje na Božím těle

… obr. 7. Nedělní plavba po řece Mohanu ve Frankfurtu

Kalifornské klima a subtropická příjemná vegetace, radost zde být, a tak i asimilovat se zde nebylo obtížné. Netrvalo mně ani měsíc a já již měl i zmapováno, kde a kdy jaká živá muzika se zde hraje. Moje první nesmělé kroky vedly do Downtownu, kde v taverně Abbey hrál ve středu a sobotu Steve Reed se svojí skupinou Easy Money Trio (EMT) ve složení basa, bicí, piano, Steve zpěv. V repertoáru měli swingové evergreeny podobné, jaké jsem hrával i doma, dokonce i stupnice byly stejné. Melodický nástroj jim chyběl, a tak jsem se dovolil přijít se svojí stříbrnou Amati – Arigra-Kraslice, s trumpetou s osmihranným korpusem.

… obr. 9. Reklamní snímek Maintown Ramblers v Hanau

Zahrál jsem, a tak mohl přijít i příště! A jak již bývá zvykem, mezi hosty taverny objevil se i moc dobrý pianista – student hrající na elektrické piano, který ve svém triu stejného obsazení jako EMT potřeboval melodický nástroj. A tak jsem se dostal v USA do kapely. Trio bylo o to zajímavější, že mimo právníka na bicí hrál i potenciální zvěrolékař, student veteriny Rick Nowick, posluchač posledního trimestru. Žánr také swing, pro změnu noty, a to jak pro C, tak i extra transponované pro B nástroj. Stal jsem se pevným členem kapely a v tomto kvartetu s názvem Swing Stars odehrál za dva roky desítky vystoupení v golfových klubech, svatby, narozeniny,

Nikdy nemohu zapomenout na akademickou svobodu, jak v první řadě stál bezvýznamný ušatý student s velkým transparentem asi 2 m od řečnického pultu, s velkým nápisem „Ronald go home…“ Myslím ale, že ta dvě NEJ… z Davisu na mě teprve čekala.

Na Animal Science v laboratoři zastavil se v týdnu u mě Rick, že v sobotu hrajeme, máme kšeft v Napa Valley, jedeme dvěma auty a cesta trvá asi jednu a půl hodiny. Řekl i honorář, který jsem ještě v duchu přepočítával kurzem 1 : 37 Kčs, za který jsem 1 USD před odjezdem v ČSSR nakupoval na černém trhu. Jel jsem autem zn. Cadillac, který patřil pianistovi; asi po hodině jízdy sjíždíme do údolí, které mně připomnělo vinařskou oblast maďarského Tokaje. Zde nelze ani nic jiného pěstovat než vinnou révu té nejlepší kvality.

… obr. 10. DVD z festivalu v Bad Wildungen 2003

…obr. 11. Hrajeme pro DWS Investments

Po hodině pauza, mezitím se vypilo nějaké pivo, snědla večeře a já začal pátrat, jak a odkud se sem dostalo tolik spokojených hostů užívajících si poklidný víkend v největším americkém vinařském údolí. Z druhé strany restaurantu, menší zahrada a za ní plot; abych viděl, vylezl jsem na starou bednu a opět jsem žasl! Před mým zrakem byla soukromé letiště pro malá 2 – 4 místná letadélka, kterými sem přiletěli z L. A. hosté pobavit se. Letadélka byla seřazená přesně tak, jak jsem vídával parkoviště pro auta. Rick mně potom vysvětlil, že to jsou jenom hosté middleclass, žádná upper.

Po svém příchodu do Chicaga na Univerzity of Chicago, v ranku odbornosti čtvrté za Harwardem, se mi podařilo i tam se hudebně realizovat. Jako první mě mezi sebe přivítali jako hosta 40 – 50členná kapela Amerických legi, SOUTH SHORE POST 388, Illinois. Vrcholem jejich snažení byla každoroční účast na srazu legií; v roce 1971 to byla již 53, National Convention v Houstonu ve státě Texas. Tehdy se mi ani nezdálo, že by mohl existovat krytý fotbalový basketbalový stadion pro 50 tisíc sedících diváků, dokonale klimatizovaný, a ta naše kapela zde na něm hrála. Paráda, která začínala vojenskou přehlídkou včetně kontroly nástrojů.

….obr. 12. Kolegové Luboslav Peťko, Šaňo Bačinský a Milo Likavský

S Poláky jsem si zahrál i v druhém combu, ve kterém jsem náhodně potkal známého muzikanta z Košic, zahrál i v ukrajinské skupině a poprvé slyšel a hrál ukrajinské tango. Přes legionáře jsem dostal také pozvání ke Svobodným zednářům do ENGELWOOD COMMANDERY BANDu. Také zajímavá společnost hodných lidí a dobrých muzikantů, které jsem i s manželkou rád navštěvoval.

Za svůj dlouhý muzikantský život jsem měl možnost zahrát si na lodích transatlantiku 1972, transpacifi ku a luxusní lodi plovoucí Panamským průplavem; u jednoho hraní bych se rád pozastavil více.

…obr. 13. Laura zpívat v Baselu nezapomněla – stále umí