Legislativní smršť; Cesta dopředu, nebo nazpět?

Karel Daniel

Kdo svá práva nehájí, jako by jich neměl; kdo svých svobod nedbá, musí o ně přijít.

díky svobodě prosperující subjekty sklouzávají velmi rády k jejímu omezování. Za vydatné podpory těch, kteří systém nesnáší, protože z takového nebo onakého důvodu ve volné soutěži neuspěli.“

Otevřeme-li letošní sněmovní přílohu stavovského časopisu s návrhy novel řádů, mnohé z nás nejspíš napadnou slova používaná za období jedné z minulých vlád: „legislativní smršť“. Zatímco některé nutné změny řádů odrážejí stanovisko Úřadu na ochranu hospodářské soutěže – které chtě nechtě musíme refl ektovat – některé další návrhy příliš nevypadají, že by účelem současné legislativní smršti byl posun k situaci prospěšnější svobodě jednotlivce, k uvolnění už tak velmi přeregulovaného prostředí pro naše podni-kání. Tedy že by znamenaly posun k více svobodám či k volnějšímu podnikání v ob- -lasti veterinární péče. Zdá se, že spíš naopak.

Je samozřejmě v plné kompetenci sněmu přijímat taková nebo onaká rozhodnutí týkající se výkonu veterinární profese. Významná rozhodnutí sněmu by však rozhodně měla být – a v elektronickém věku je to daleko jednodušší a přirozenější – podrobována obšírnější vnitřní diskuzi členů. Jedná-li se o zásadní návrh novely, je zřejmé, že byť zcela demokratická procedura, může rozhodnutím stovky účastníků sněmu ovlivnit životní prostor tisícovek kolegů. Jako člen představenstva i legislativní komise Komory samozřejmě respektuji demokratické principy většinových rozhodnutí. Považuji však za potřebné upozornit a požádat o zamyšlení nad některými z předkládaných návrhů.

Například:

Návrh paragrafu 7) disciplinárního řádu: … účastníci jsou povinni dostavit se na jednání ve vhodném oděvu… Nemá-li být tento návrh diskriminační, obávám se, že musí být dále rozšířen o „kód vhodného oblékání pro jednání před čestnou radou“; dále pak by nejspíš měl být iniciován vznik potřebné komise pro vhodné oblékání, pro sestřih vlasů či později pro odpovídající světonázor. Obávám se, že v takovém společenském klimatu již starší z nás po nějaký čas žili. Osobně nemyslím, že bych se do něj chtěl vracet.

Návrh paragrafu 12) Disciplinárního řádu: … obviněný, který byl shledán viným, je povinen zaplatit Komoře náklady řízení dle rozhodnutí senátu do výše skutečně vynaložených nákladů … Rozumím argumentu, že náklady na disciplinární řízení Komory narůstají. Důvodem je množství projednávaných případů i narůstající právní povědomí, a to nejen stěžovatelů. Dovedu si však představit velmi rozdílné náklady k úhradě obviněným, který byl shledán viným, když jeho případ je projednáván členy orgánu, kteří nárokují cestovní náhrady z Plzně, nebo požadavky náhrady cestovních nákladů uplatňované referenty z okolí Brna. Dovedu si představit velmi rozdílné požadavky na náhradu vynaloženého času mezi referentem administrativně zdatnějším a administrativně méně zdatným atd. Obojí přímo zakládá možnost nejednotného „diskriminačního postihu“ při projednávání dvou stejných přestoupení komorového řádu. A následné napadení verdiktu disciplinárních orgánů.

Návrh paragrafu 13) Disciplinárního řádu: … pokud člen neuhradí náklady disciplinárního řízení, je dluh vůči Komoře důvodem k zahájení disciplinárního řízení o zrušení členství v KVL … Pokud ztratí možnost výkonu povolání, tak následně takový kolega uhradí náklady z čeho? Nejsem si jist, jestli rovnou až taková tvrdost řádu je nutná či na místě a nejsem si ani jistý, jestli u ostatních komor existuje ekvivalent takto tvrdého postihu.

Návrh preskripčního řádu je kompilací a přepisem všeobecně platných právních norem souvisejících se zákonem o léku a jeho vyhláškami. Léková legislativa je dozorována státními orgány, částečně ÚSKVBL a částečně jednotlivými KVS. Argumentu, že Komora v souvislosti s ataky na právo předpisu a výdeje léčiv „potřebuje ukázat“, že v této oblasti vyvíjí také nějakou iniciativu, může navenek vypadat hezky. Ale: je frekvence přestupků v této oblasti a správních řízení vyvolaných státními dozorovými orgány taková, aby odůvodňovala podobné rozšiřování řádů Komory? Mají disciplinární orgány komory tak málo práce a s tak malými náklady, aby byl takový pokus o rozšíření kompetenční agendy účelný? Má smysl dozorovat tutéž oblast, která je dozorována orgány SVS? Není v případě potřeby pro potenciálně obviněné výhodnější „rychlejší“ kontrola SVS než vleklejší – a potenciálně daleko nákladnější – disciplinární řízení Komory? K prokázání dobré vůle, že Komora oblast preskripce a výdeje léčiv nebere na lehkou váhu, a zároveň jako službu členům komory si dovedu představit vydání navrhovaného preskripčního řádu formou informační brožury či metodického pokynu, který by shrnoval kompletně požadavky současné veterinární lékové legislativy a sloužil v prvé řadě jako velmi potřebný informační materiál pro členy.

Přitom příležitostí k legislativní smršti v opačném směru je více než dost. Eliminace zastaralých ustanovení. Promítnutí věku elektronických médií, komunikace a zejména elektronického obchodu včetně reklamy do řádů Komory. Kroky k zahrnutí regulace paraprofesionálních odborných skupin od veterinárních techniků přes fyzioterapeuty až po koňské zubaře. Mezi jinými.

Návrhy novel řádů přímo „mocí soudní“, tedy čestnou radou jsou podle mého názoru také nešťastné. Ve všech pilířích společnosti je důsledně potřeba oddělovat moc zákonodárnou, výkonnou a disciplinární. Není běžné ani normální, aby soudy navrhovaly zákony, podle nichž budou později soudit.

Byť lze příčiny a poptávku jednodušších spoluobčanů i spolu-kolegů po represivních řešeních chápat – nedomnívám se, že je nezbytně nutné ji takto promítat do komorového dění. Jakobínské výšlehy morálního extrémismu po lince „regulovat – zakázat – odsoudit – pověsit“ se vždy hlasitě projevují v sebezničujících politických projektech. Tak jako v minulosti i nyní bohužel ovlivňují velkou část socialistických pokusů o lepší svět. Bohužel, tyto „atavistické proudy“ přežívají uvnitř většinového mínění i ve veterinárním společenství. I tam, jako v každé složité společnosti obecně, se vždy po nějaký čas hromadí napětí, které je čas od času potřeba ventilovat. Nové tváře konatelů dobra se tak v pravidelných intervalech budí a běsi nositelů všeobecného blaha občas bouří. Podle mého názoru to je jen potřeba nazývat pravým jménem.

Na závěr musím zopakovat: nechci, aby byl tento článek brán jako výraz neloajality k legislativní komisi nebo k představenstvu, jehož jsem členem. Právě naopak. Byl bych rád, kdyby se členové Komory nad navrhovanými změnami zamysleli.