Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Sté výročí narození profesora MVDr. Evžena Novotného (1913–1991)

  Časopis Zvěrokruh 1/2014
     Z historie

Čeněk Červený, Jaroslav Doubek

Významné osobnosti zvěrolékařského stavu u nás

… Obr. 1 Docent MVDr. Evžen Novotný jako děkan Veterinární fakulty VŠZ Brno v roce 1954 (archiv VFU)

 

Profesor MVDr. Evžen Novotný byl dlouholetým přednostou, resp. vedoucím morfologických pracovišť a také akademickým funkcionářem Veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně a Vysoké školy veterinární Brno (obr. 1).

V letech 1950–1971 vykonával funkci přednosty Histologicko-embryologického ústavu a v období let 1954–1971 i vedoucího katedry morfologie. Významné bylo jeho působení v čele fakulty a vysoké školy: byl děkanem Veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně (1954–1959) a prvním rektorem znovuobnovené Vysoké školy veterinární Brno (1969–1971). Výkon akademických funkcí byl logickým vyústěním jeho úsilí o rozvoj fakulty a školy.

S pečlivostí a precizností jemu vlastní se věnoval rozvoji oboru histologie a embryologie, zejména pak jeho výuce. Velice cenný je jeho příspěvek k mapování historie veterinární medicíny (obr. 2).

Profesor Novotný byl nezapomenutelná velká osobnost, v mnoha ohledech svérázná. Navenek – při výuce – působil přísně, nepřístupně, vyjadřoval se stroze. Ve své tvůrčí činnosti byl pilný, neúnavný, zakládal si na přesnosti konání a vyjadřování.

Měl v oblibě týmovou práci, své spolupracovníky velice podporoval. V užším kolektivu byl přátelský a vtipný. Nezbytnou náplní jeho života byla kultura, v řadě jejích odvětví prokazoval veliké znalosti.

Jak během studia, tak po jeho absolvování měl velký zájem o kulturu

Narodil se ve Žďáru nad Sázavou dne 9. 11. 1913 v rodině poštovního úředníka. Gymnazijní studia absolvoval na známé reálce v Novém Městě na Moravě. Již na obecné škole jevil hlubší zájem o biologii a na reálném gymnáziu ho v tom podporoval profesor Antonín Jelínek.

Po maturitě váhal mezi studiem biologie, zoologie a medicíny. Nakonec se rozhodl pro studium veterinární medicíny v Brně. Studium zde absolvoval a po promoci 17. června v roce 1939 získal diplom doktora veterinární medicíny. Během studia byl členem Spolku nemajetných a pokrokových studentů a v roce 1936 byl zvolen jednatelem Spolku veterinárních mediků.

Jak během studia, tak po jeho absolvování měl velký zájem o kulturu – pravidelně a často navštěvoval koncerty, divadla, výstavní síně, muzea a galerie. Jezdil i na koncerty vídeňských fi lharmoniků a toužil poznat dirigenty světového jména. Doma a hlavně během prázdnin se věnoval divadelní činnosti. Doslova zbožňoval repertoár Voskovce a Wericha a sám v rolích Jana Wericha rád vystupoval, představení také režíroval. Miloval vážnou hudbu, hrál na housle a předvedl se taktéž před známým hudebním skladatelem a houslovým virtuosem Františkem Drdlou (*1868–†1944). Stále obdivoval jeho známou Serenádu, kterou Drdla z přátelství věnoval věhlasnému houslovému virtuosovi a skladateli Janu Kubelíkovi (*1880–†1940).

 

… Obr. 2 Docent E. Novotný při přednášce ke studentům 2. ročníku v listopadu roku 1952 (archiv VFU)

Po promoci neměl místo, takže působil jako zastupující veterinář a záhy musel nastoupit vojenskou službu. Zde byl velmi krátce, neboť armáda byla po mnichovské tragédii a okupaci naší republiky rozpuštěna.

… Obr. 5 Účastníci vědecké konference čs. morfologů, organizované Anatomickou společností J. E. Purkyně, konané na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové v roce 1960. Nejvýznamnější představitelé čs. morfologie stojí v prvních dvou řadách, doc. E. Novotný v první řadě první zleva. (archiv VFU)

 

Až v roce 1940 získal trvalé místo městského veterináře v Novém Městě na Moravě s velice skromným platem. Na svém působišti se seznámil s některými významnými kulturními osobnostmi. Spřátelil se například se spisovatelem Josefem Věromírem Plevou (*1899–†1985), autorem slavného dětského románu Malý Bobeš. J. V. Pleva ho seznámil s básníkem Vítězslavem Nezvalem (*1900–†1958). S ním a jeho rodinou navázal Evžen Novotný pevné a trvalé přátelství. V hotelu U Rýdlů v obci Německé, dnes Sněžné, se scházel za okupace s řadou malířů, například se známým malířem Vysočiny Josefem Jamborem (*1887–†1964). Spřátelil se též s význačným sochařem a designerem Vincencem Makovským (*1900–†1966). Na Vysočině byl zapojen do protinacistického odboje, na gestapu v Jihlavě byl v roce 1944 vyslýchán kvůli podezření ze sabotáže.

V Novém Městě na Moravě se podílel na organizování kulturního života a byl i činný jako aktivní hudebník – houslista. Po okupaci se zde stal krátce předsedou národního výboru. V roce 1946 odchází z Nového Města na Moravě do Prahy a dva roky zde působí na pražských jatkách jako veterinář prohlídky masa. Pracoval též ve zdravotnické komisi a veterinární komisi při Zemském národním výboru. V Praze měl příležitost intenzivního kulturního vyžití, což také využíval.

Brzy na to, v roce 1947, se vrátil zpět na Moravu do Brna a nastoupil na veterinární odbor živočišného pojištění. Bylo to do roku 1950 a zde také navázal kontakty s Vysokou školou veterinární. Na škole byl též jmenován komisařem pro státní zkoušky. Od 1. června 1950 externě působil v Histologicko-embryologickém ústavu Vysoké školy veterinární Brno a velmi úzce spolupracoval s profesory Vlastimilem Vrtišem a Janem Koldou. Bylo otázkou času, kdy nastoupí na školu na plný úvazek. Stalo se tak záhy – vzhledem k vážnému onemocnění profesora Koldy převzal MVDr. Evžen Novotný v roce 1950 vedení Histologicko-embryologického ústavu.

Na škole byl též jmenován komisařem pro státní zkoušky

Na místo vysokoškolského učitele nastoupil již v relativně zralém věku (38 let). Měl však určité zkušenosti, které získal v době působení ve Fyziologickém ústavu profesora Tomáše Vacka ještě během studia, kde také vypracoval disertační práci. Histologicko-embryologický ústav přebíral od profesora Koldy a asistenta MVC. Vladimíra Plevy, který jej z pověření profesora Koldy spravoval po odchodu profesora Vlastimila Vrtiše na Lékařskou fakultu do Hradce Králové v roce 1947. S platností od 1. ledna 1954 byl MVDr. Evžen Novotný ustanoven docentem histologie a embryologie. V roce 1954 se stal, po profesoru Koldovi, který byl stále stále nemocen, vedoucím katedry morfologie. Katedra zahrnovala Anatomický ústav a Histologicko-embryologický ústav.

… Obr. 3 Vynikající obrázky mikroskopické stavby tkání orgánů od Rudolfa Hrabáka, tehdejší pomocné vědecké síly u docenta E. Novotného v Histologicko- -embryologickém ústavu veterinární fakulty (archiv autorů)

 

MVDr. Novotný již od vstupu na Vysokou školu veterinární přistupoval s úctou a pokorou k dílu profesorů Karla Šulce (*1872–†1952) a Vlastimila Vrtiše (*1899– †1990). Velmi pěkný vztah měl k profesoru Janu Koldovi (*1895–†1958). Oba pocházeli z Vysočiny a měli hluboký zájem o obor. Souznění se manifestovalo stejným pohledem na humanitární otázky a společným zájmem o kulturní dění. Všichni tři jmenovaní pánové – Karel Šulc, Jan Kolda a Vlastimil Vrtiš – byli jeho učiteli v době studia na Vysoké škole veterinární v Brně. Profesor Vrtiš byl častým a stálým hostem Evžena Novotného po celou dobu jeho působení v ústavu a podílel se na četných projektech výuky veterinární histologie.

Doktor Novotný se na Histologicko-embryologickém ústavu věnoval především výuce studentů a výchově mladých učitelů. Sám byl výborným učitelem, jeho výklad probírané látky byl názorný, přehledný, přesný a jeho přednes vysoce kultivovaný. Na přednáškách vyžadoval dochvilnost a disciplínu. Po příchodu do posluchárny, následován pedelem panem Zatloukalem, který přinášel různou obrazovou dokumentaci k tématu přednášky, se postavil za řečnický pult, počkal, až se posluchači postaví a uklidní a rychlým a krátkým sklopením hlavy dal pokyn k usednutí. Přednáška mohla začít. Při neklidu studenta, byť jen charakteru krátkého zavrtění na sedačce a nahlédnutí k sousedovi při nezachycení látky, výklad přerušil a vyčkal klidu. Respekt, který budil, byl takový, že nebylo nutné slovní napomenutí nebo dokonce vykázání studenta z posluchárny, jak to někteří přednášející činili. Málo shovívavý byl také ke studentům, kteří byli v zevnějšku neupravení.

Při hodnocení znalostí při zkoušce z histologie byl profesor Novotný přísný a spravedlivý. Vyžadoval přesné a přehledné odpovědi. Je pravdou, že jeho krátké otázky, jakoby vystřelované, při zkoušce z histologie mnohé studenty vyváděly z míry.

Málo shovívavý byl také ke studentům, kteří byli v zevnějšku neupravení

Profesorem Novotným připravené učební texty byly studenty pro svoji přehlednost velmi oblíbené. Již v roce 1951 vyšla skripta s názvem Histologie. V roce 1953 a opakovaně v letech 1954, 1955 a 1959 vydal učební text Histologie s přehledem organogeneze. V roce 1954 a 1961 vychází Histologie s přehledem organogeneze, její obrazová část.

Na obrazové části těchto skript se podíleli spolupracovníci ústavu, volontéři, demonstrátoři i asistenti, především pak pomocné vědecké síly Rudolf Hrabák a Jaroslav Holman. V roce 1964 vydal profesor Evžen Novotný ve Státním pedagogickém nakladatelství v Praze první Embryologii pro veterinární mediky. Vyplnil tak dlouholetou mezeru v naší odborné literatuře ve vzdělávání veterinárních lékařů. Stále vynikající je učebnice Veterinární histologie, sepsaná pod jeho vedením kolektivem asistentů a vybavená kvalitními obrazovými ilustracemi od MVDr. Rudolfa Hrabáka a mikrofotografi emi histologických preparátů orgánů a tkání od MVDr. Jaroslava Holmana. Kniha, vydaná v roce 1966, byla vyznamenána v roce 1967 Krajskou cenou akademika Antonína Klobouka (*1885–†1956). Zvláště je ceněno její pojetí výkladu histologie a mikroskopické anatomie, a to i z hlediska embryogeneze. Je třeba vyzdvihnout dokonalost obrazové dokumentace, která se opírá o zoologii a embryologické souvislosti. Navazuje na Vrtišovo vývojové chápání histologie a zmiňuje také fyziologické děje na buněčné úrovni. Toto pojetí je důležité pro získání fundovaného medicínského myšlení a jeho aplikaci v histopatologii a klinické diagnostice. Tato učebnice si zasloužila další vydání, žel z mnoha důvodů se tak nestalo. obr. 3, obr. 4

 

… Obr. 4 Obálka vynikající učebnice histologie s dokonalými a instruktivními obrázky MVDr. Rudolfa Hrabáka, tehdy demonstrátora Histologicko- -embryologického ústavu (archiv autorů)

Na Histologicko-embryologickém ústavu pod vedením profesora Novotného působily významné osobnosti české veterinární medicíny, i když některé jen v době počátků svého vědeckého vývoje. Jako demonstrátor zde působil pozdější profesor MVDr. Zdeněk Věžník, DrSc. (*1928–†2012), který zde vykonával i funkci asistenta.

… Obr. 6 Profesor E. Novotný v karikatuře tehdejšího studenta veterinární fakulty Petra Mičana z roku 1963. Petr Mičan namaloval karikaturu k padesátinám profesora Novotného. Obdarovaný měl obrázek zavěšený ve své pracovně v ústavu (archiv VFU)

 

Později se aktivně podílel na budování a rozvoji Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, spolupracoval též s řadou institucí na poli poruch reprodukce a v oblasti řízené asistované reprodukce. V roce 1992 se stal prvním prezidentem Komory veterinárních lékařů ČR a byl úspěšným předsedou ČSAZV. Dále to byl profesor MVDr. Rudolf Böhm, CSc., (*1925–†2011), který zde nastoupil v roce 1954 jako vědecký aspirant a působil jako odborný asistent a docent až do tzv. normalizace na začátku 70. let, kdy musel z politických důvodů odejít. Tento všestranně aktivní člověk (mj. v letech 1960 až 1970 předseda sekce cyklistiky ÚV ČSTV) byl ve velmi dobré a úspěšné spolupráci s profesorem Novotným nejen na poli pedagogiky, ale také v oblasti historie veterinární medicíny a budování alma mater v Brně.

Docent MVDr. Jaroslav Holman, CSc., (*1932–†2002) nastoupil do ústavu jako demonstrátor již během studia v 1. ročníku. Po obhájení disertace se po promoci stal asistentem ústavu. Jeho zásluhou vzniklo na Veterinární fakultě VŠZ v Brně úspěšné pracoviště elektronové mikroskopie.

Profesor MVDr. Rudolf Hrabák, CSc., (*1932–†2012), již záhy po nástupu na Vysokou školu veterinární působil na Histologicko-embryologickém ústavu jako demonstrátor a pomocná vědecká síla. Na ústavu se po celou dobu studia osvědčil jako vynikající fotograf a kreslíř obrázků do připravovaných učebních pomůcek. V této činnosti pokračoval i v dalších letech především jako hlavní ilustrátor knihy Veterinární histologie, vydané v roce 1966. S dalšími spoluautory této vynikající knihy se stal nositelem Krajské ceny Antonína Klobouka. Poté působil v Ústavu epizootologie, kde se věnoval studiu virů u prasat. Výsledky jeho práce se staly podkladem pro výrobu vakcíny proti moru prasat. Za výsledky v tomto projektu získal se spolupracovníky v roce 1976 Státní cenu.

 

… Obr. 7 Vzájemný přípitek jubilantů – šedesátiletého doc. MVDr. Jaroslava Kábrta (vpravo) a padesátiletého doc. MVDr. Evžena Novotného v roce 1963 (archiv VFU)

Jako prorektor stál při zrodu Fakulty veterinární hygieny a ekologie a při znovuzřízení Farmaceutické fakulty v Brně. Spolu s Rudolfem Hrabákem působil v Histologicko- embryologickém ústavu i pozdější profesor MVDr. Jan Jeřábek, DrSc., který také nakonec přešel doÚstavu epizootologie.

Po celou dobu studia se osvědčil jako vynikající fotograf a kreslíř

Ten na novém pracovišti intenzivně pracoval na eradikaci řady nákaz a na vývoji řady dalších vakcín, včetně v ústavu vyvinuté nové vakcíny proti moru prasat. Stal se též za svou záslužnou činnost spolu s profesorem MVDr. Jaroslavem Dražanem, CSc., (*1921–†2009) v roce 1976 nositelem státní ceny.

… Obr. 9 Novotného publikace – s obsahem curricula vitae Jana Koldy a jeho zásluh o vybudování brněnské školy veterinární morfologie (archiv autorů)

 

Jeho dalším spolupracovníkem byl i pozdější profesor MVDr. Ivan Těšík, DrSc., (*1936), významný srovnávací histolog a herpetolog, profesor histologie a embryologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Také jeden z autorů tohoto článku, profesor anatomie domácích zvířat MVDr. Čeněk Červený, CSc., (*1932), později v letech 1990–1996 přednosta Ústavu anatomie a histologie a embryologie Fakulty veterinárního lékařství VFU Brně, byl spolupracovníkem profesora Novotného. V ústavu prožil celý svůj aktivní život, od roku 1952 až do současnosti, tedy více než šedesát roků, jako velmi aktivní pedagog, vědec a autor řady učebnic a vědeckých publikací u nás i v zahraničí. Publikoval i velký počet článků vědecko-populárních, ať již z oblasti morfologie a tělovědy zvířat, nebo i z oblasti veterinární historie. obr. 5, obr. 6

Vědecké aktivity profesora Novotného byly zaměřeny na mikroskopickou anatomii a histogenezi orgánů domácích zvířat. Byl též aktivním funkcionářem Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Hodně svého volného času věnoval zpracování témat z dějin Vysoké školy veterinární Brno a veterinární medicíny u nás.

Jeho zájem o dějiny veterinární medicíny dokládá bohatá publikační aktivita, která je podložena soustavným studiem historických materiálů a schopností poznatky utřídit a sepsat.

Byl též aktivním funkcionářem Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Na počátku publikoval historické práce o brněnské zvěrolékařské škole, zpracoval i biografie významných osobností naší veterinární medicíny a popularizoval tak dosahy jejich činnosti na společenský život u nás. Vytvářel rovněž příznivé podmínky ke studiu a publikování dějin Vysoké školy veterinární v Brně.

… Obr. 8 Profesor MVDr. Evžen Novotný spolu s předsedou MNV Bořivojem Bukalem odhalují dne 12. září 1965 v Doubravníku pamětní desku profesoru Janu Koldovi na průčelí jeho secesní vily. Bylo to při příležitosti nedožitých Koldových sedmdesátin (archiv VFU)

 

Z podnětu profesora Novotného a docenta Böhma byl v první polovině 60. let minulého století založen Ústav dějin veterinární medicíny při Histologicko-embryologickém ústavu. Profesor Novotný byl v rámci tohoto pracoviště též velice aktivní při budování veterinárního historického knihovního fondu. Zde se začala shromažďovat veterinární historická literatura (viz publikace Historická veterinární literatura, Brno 2000). V roce 1960 publikoval v knize „40 let práce Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně“ kapitolu týkající se historie veterinární medicíny (str. 324–370). Shromáždil zde řadu faktů, která slouží jako základ pro další studie dějin veterinární medicíny u nás. obr. 8, obr. 9

Profesor Novotný se podrobně zabýval životem a dílem profesora MVDr. Jana Koldy. Nad rakví se s ním loučil v projevu jako děkan Vysoké školy veterinární v Brně, ale i jako spolupracovník v ústavu, přítel, jeho obdivovatel a v době studia i žák.

Památku profesora Koldy připomněl v roce 1961 v časopisu Das medizinische Bild, kde veterinární stav a veřejnost seznámil s Koldovými medicínskými morfologickými náměty v užitém umění.

… Obr. 10a Ručně vázaný gobelín, který zdobí zasedací místnost v aule VFU Brno. Náměty obrázků struktury orgánů a jejich tkání u zvířat pocházejí od profesora Jana Koldy. Ruční práci odvedla paní Cecílie Koldová, matka navrhovatele vyobrazení (archiv VFU)

 

… Obr. 10b Část gobelínu se schématy struktur orgánů a jejich tkání, které použil profesor Kolda jako motivy při zhotovování gobelínu (motivy identifi koval profesor Evžen Novotný) Vysvětlivky: 1 – sliznice tlustého střeva, 2 – kůže, 3 – játra, 4 – děložní sliznice, 5 – ledvina, 6 – hypofýza, 7 – štítná žláza, 8 – spermiogenní epitel, 9 – pankreas (archiv VFU)

Byla to schémata mikroskopických obrazů živočišných orgánů a tkání Koldou navržená a ve spolupráci s jeho matkou do velkého gobelínu a dalších bytových doplňků vetkaná. Nejznámější je ručně vázaný gobelín o rozměru 310 x 310 cm s náměty struktury řady orgánů (viz obr. 10a, 10b). Profesor Novotný tento gobelín prostudoval a zobrazené náměty rozluštil a popsal. Jeho zásluhou také bylo, že gobelín byl uložen na Vysoké škole veterinární a po zdárném restaurování v roce 2008 byl zavěšen v čele zasedací síně auly naší univerzity.

Pro vznik této knihy profesor Novotný vynaložil zcela mimořádné úsilí

Po smrti profesora Koldy vyšla z pera profesora Novotného v roce 1966 monografi e o akademiku Janu Koldovi, kterou připomenul tohoto vynikajícího vědce, učitele a člověka u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin.

Tato publikace je mezi historiky dodnes vysoce ceněna jako jedinečný spis. S velkým zaujetím též probádal řadu nových faktů o velmi významném moravském rodáku Janu Vilému Zlámalovi (*1803–†1886) z Mořic na Hané. Ten se zasloužil o rozvoj veterinární medicíny v Uhrách a taktéž i zvěrolékařské školy v Budapešti. Ve Zlámalově rodné obci – Mořicích na Hané – se profesor Novotný zasloužil o vybudování pamětní desky na jeho rodném domě. Obec Mořice profesoru Novotnému za jeho zveřejnění zásluh slavného rodáka nakonec udělila čestné občanství. Publikace „Padesát let Vysokého veterinárního učení v Brně“, zpracovaná pod jeho vedením kolektivem spoluautorů a spolupracovníků (spoluautoři prof. MVDr. Rudolf Böhm, CSc., PhDr. Jiří Šindlář, Ph.D, a především četní představitelé jednotlivých pracovišť této vysoké školy) je dílem ojedinělým, které se stalo základem pro studium historie veterinární medicíny u nás. Slovy historiků je to „nejužitečnější veterinárně historická kniha, něco podobného jako bible pro křesťany“. Pro vznik této knihy profesor Novotný vynaložil zcela mimořádné úsilí. Velmi významné pro poznání historie veterinární činnosti u nás jsou jeho publikace o veterinární službě v našem státě. Jsou to studie, ve kterých se věnoval organizaci veterinární služby od vzniku Československé republiky, činnostem služby v oblasti kurativy, prevence a zdolávání nákaz, hygieny potravin živočišného původu a významu veterinární služby při zajišťování nejen zdraví zvířat, ale i lidské populace.

 

… Obr. 11 Obálka knihy, která se stala základním studijním pramenem, možno říci bez nadsázky „biblí“, při studiu historie veterinární medicíny a historie Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (archiv autorů)

Významné jsou i publikace o působení příslušníků veterinárního stavu v boji proti fašismu. Profesorem byl jmenován 1. května 1966 obr. 11

… Obr. 12 Docent E. Novotný spolu s MVDr. Vladimírem Komárkem, asistentem Anatomického ústavu profesora Koldy, na návštěvě u profesora dr. Mariana Chomiaka, přednosty Ústavu anatomie veterinární fakulty Rolnické akademie v polském Lublinu (archiv VFU)

 

… Obr. 13 Děkan veterinární fakulty v Lipsku, prof. dr. et dr. Erich Kolb předává děkanu brněnské veterinární fakulty prof. MVDr. Evženu Novotnému dar. Bylo to po slavnostním projevu při zahájení oslav 40. výročí založení Vysoké školy zemědělské v Brně a tehdejší její součásti – veterinární fakulty (archiv VFU)

V roce 1954 byl zvolen děkanem tehdejší Veterinární fakulty a v této funkci působil do roku 1959. Jako děkan prokázal schopnosti kriticky jednajícího organizátora a pedagoga. Veterinární fakultu a veterinární medicínu reprezentoval na velmi dobré úrovni, stal se i členem komise expertů při ministerstvu školství. Na výjezdech do zahraničí, jmenovitě do Rakouska, Polska, Maďarska, NDR, Jugoslávie, Belgie a Sovětského svazu, úspěšně reprezentoval brněnskou veterinární fakultu a domů se vracel s pečlivě vyhodnocenými poznatky o organizaci výuky a veterinární služby v těchto zemích obr. 12, obr. 13

Úspěšně reprezentoval brněnskou veterinární fakultu

Koncem 60. let, v období společensko- politických změn u nás, profesor Novotný vynakládal obrovské úsilí na znovunabytí samostatnosti Vysoké školy veterinární v Brně a také v Košicích. V tomto směru byl na škole vůdčí osobností. Je jeho nepopiratelnou zásluhou a také dalších aktérů (musíme uvést poslance tehdejšího Národního shromáždění MVDr. Jiřího Lacinu z Chrudimi), že cíle bylo dosaženo. Bylo zcela logické, že po znovunabytí samostatnosti školy byl profesor MVDr. Evžen Novotný zvolen jejím prvním rektorem. Výrazně se zasloužil o založení Společnosti veterinárních lékařů, která tehdy jako jediná reprezentovala veterinární stav obr. 14.

… Obr. 14 Reprezentace akademických funkcionářů brněnské veterinární fakulty při oslavách 40. výročí založení Vysoké školy zemědělské v Brně v roce 1959. Zleva sedící: profesor MVDr. Richard Harnach, profesor MVDr. Václav Dyk, doc. MVDr. Evžen Novotný, děkan veterinární fakulty, doc. MVDr. Jaroslav Dražan, doc. MVDr. Tomáš Gdovin z veterinární fakulty v Košicích, profesor MVDr. Jaroslav Lebduška a doc. MVDr. Milan Lebeda (archiv VFU)

 

… Obr. 15 Leopold Mazač, bývalý řídící učitel z Doubravníka a přítel profesora Koldy, na návštěvě u profesora E. Novotného a jeho manželky na Vysočině v Polné dne 6. 6. 1988 (archiv VFU)

Žel zakrátko započalo období normalizace, které neblaze zasáhlo do života školy. Atmosféra na škole a samozřejmě v ústavu byla neúnosná. Profesor Novotný, tělesně i duševně vyčerpaný, onemocněl a v roce 1971 rezignoval na funkci rektora a odešel do invalidního důchodu. V období normalizace byl ústav jako takový zrušen a byl přestěhován do stísněných prostor budovy Anatomického ústavu a začleněn do jeho organizační struktury obr. 15.

Profesor Novotný byl nastalou situací velmi zklamán a na školu se již nikdy nevrátil. Přestěhoval se na Českomoravskou vysočinu do obce Polná a do Brna se vracel pouze jako spolupracovník Státní veterinární správy. Z tohoto období (1972– 1975) pochází ještě celá řada publikací. Podílel se zde na katalogizaci veterinárního historického fondu. Zemřel v Jihlavě dne 24. dubna 1991 ve věku nedožitých 78 roků. S Veterinární a farmaceutickou univerzitou Brno bude navždy spjat jako děkan fakulty a první rektor znovuobnovené samostatné vysoké školy. Nepominutelný je jeho zakladatelský vklad k rozvoji naší veterinární historie.

Literatura

Böhm, R.: Padesátka docenta Evžena Novotného. Veterinářství, 13, 1963: 423-424.

Böhm, R.: Můžeme se chlubit. Veterinářství. 18, 1968/10: 432 a 481.

Böhm, R.; Šindlář, J.: Sedmdesátiny prof. MVDr. Evžena Novotného. Veterinářství, 33, 1983: 11.

Červený, Č.: 75 let veterinární morfologie na VŠVF v Brně. Veterinářství, 43, 1993/6: 202-207.

Červený, Č.: a kol.: Brněnská škola československé veterinární morfologie. Vet. a farm. univ., Brno 2005, 95 s.

Kaman, J.; Červený, Č.: Anatomie. In: Novotný, E. a kol.: 50 let Vysokého veterinárního učení v Brně, 117-126.

Novotný, E.: 40 let práce Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně, 1919-1959. SZN, Praha 1960, 516 s.

Novotný, E.: Histologische Motive und angewadte Kunst. Das medizinische Bild, 4, 1961, Heft 1.

Novotný, E.: Histologie v užitém umění. Spisy VF, 9(30), 1961/1-2: 452.

Novotný, E.: Některé dokumenty ze života Jana Viléma Zlámala. Sborník Vysoké školy zemědělské v Brně, řada B., 14 (34), 1966/1:41-47.

Novotný, E.: Akademik Jan Kolda (1895-1958). Historia medicinae veterinariae, USVU – Kabinet vet. osvěty, Hradec Králové, 1966, 40 s.

Novotný, E.: Veterinární služba v letech 1918-1945. Acta vet. Brno, Sborník, 35, 1985: 143-156.

Svoboda, V.; Šindlář, J.; Hallová, P.: Historická veterinární literatura v Ústřední knihovně Státní veterinární správy ČR v Brně. Historia medicinae veterinariae XXXIII, Ed. středisko VFU, Brno 2000, 19 s.

Šedová, L.: Inspired art from the microscope. BVV Magazine, 3, 1997, 15-17.

Urbanová, J.: Ústní sdělení.

 
Čeněk Červený, Jaroslav Doubek