Měnová intervence ČNB 2013

Vladan Hrdlička

dopady a důsledky pro obyčejného člověka

proto je o ně velký zájem a jejich cena roste, je málo českých korun a v zahraničí je přitom o tuto měnu zájem, koruna roste. Někdo vyrobí 200 nových hrníčků, dá je na trh k prodeji a šmahem je hrníčků nadbytek, jejich cena klesne. Někdo dá vytisknout tak říkajíc ze vzduchu 200 miliard korun a pustí je do oběhu přes devizový trh, a české koruny je náhle v oběhu dost, a tak zájem o ni padá i s její cenou.

Kde je problém? Co je špatně? Už jen selský rozum nám říká, že nemůže být jen tak samo sebou vytisknout 200 miliard korun a pustit je lusknutím prstů do oběhu. Za to musí být v důsledku někdo bitý, někdo, kdo na tom bude tratit, někdo, kdo na tom fi nančně ztratí a vše zaplatí. A neberme nějakou abstraktní představu množiny lidí, uvažujme konkrétně. Ano, selský rozum nám nelže, ten kdo tuto celou operaci zaplatí, je obyčejný spořivý člověk, který udělal tu hrubou chybu, že své úspory držel v českých korunách.

Opět zjednodušeně pro neekonoma: máte doma pět hrníčků na kávu, a jste šťastný, protože je o ně zájem, mají svoji cenu a ta roste, máte na účtu ušetřeno dvě stě tisíc korun v české měně, jste šťastný, protože o korunu je zájem, její cena roste. Bum, bác. Někdo přes noc (ano, tak tomu skutečně bylo, intervence ČNB proběhla během několika hodin) dá do oběhu nových 200 000 000 000 Kč. Pokud jste tak 6. listopadu 2013 nakoupili jeden milion eur přibližně za 25 milionů korun (6. listopadu byl kurz koruny k euru 1 ku 25,7) a prodali ho 8. listopadu 2013 (kurz koruny k euru k tomuto dni: 1 : 26,96!), pogratulujte si, za dva dny jste vydělali přes milion korun. Svůj milion eur teď totiž prodáte za 26 milionů, v prosinci je poměr ještě vyšší 27, 59 korun za 1 euro. Na svém nákupu z 6. listopadu 2013 tak už vyděláváte více než milion a půl korun! Pokud tento jeden a půl milionů korun stihnete utratit dříve, než se srovná reálná s nominální cenovou hladinou, což se stejně nestane dříve, než jak ekonomové prozaicky říkají v dlouhém období, jste v čistém zisku 1 500 000 Kč vydělaných za 14 dní. Běžte a kupte si za ně do Vánoc třeba byt 3 + 1, nebo nové luxusní auto. V čem je tu ovšem skryt ekonomický „měnový“ vtip? Vy si ten byt, či auto vlastně koupíte za peníze, které před 6. listopadem 2013 ještě neexistovaly.

Kdyby se vám poštěstilo a dostali jste se do tiskárny cenin někdy začátkem listopadu, kdy se zmiňovaná částka dvě stě miliard korun tiskla, a nenápadně byste si do kabátu schovali jedno plato nově vytisklých pětitisícových bankovek v celkové hodnotě zmiňovaného jednoho a půl milionu korun českých, doma si ho rozstříhali a šli si za tyto ukradené peníze něco na Vánoce koupit (onen byt, či auto), reálný efekt by byl naprosto stejný, jako při vašem předchozím nákupu a prodeji euro bankovek. Reálný efekt – zbohatli jste o byt či auto, za peníze, které se tu vzaly „ze vzduchu“, nikdo je nevydělal, nikdo je nepodložil prací, nikdo je neopřel o reálnou hodnotu (zde už je patrný kardinální rozdíl od našeho příkladu s hrníčky – ty totiž nějakou reálnou hodnotu mít musí samy o sobě, minimálně práce a materiálu, z kterého byly vyrobeny). A nyní zpět na zem k selskému rozumu, už tu přece padlo, že to všechno není samo sebou, a že ten fi nálně bitý bude spořivý člověk, který své úspory drží v české měně. Co ten a jeho 200 000 Kč na bankovním účtu? Když někdo bohatne a kupuje byt či auto za peníze ze vzduchu, jiný musí chudnout. Možná ne o tolik, ale přece. A zde se dostáváme od konkrétního případu k obecné množině, množině lidí, která drží své úspory v české měně v různých částkách, tu padesát tisíc, tu dvě stě tisíc, tu dva miliony korun. Těm všem bude nenápadně ukrojeno (koruna ztratila svou hodnotu obdobně jako hrníčky na kávu v našem příkladu). Ti budou potrestáni za svoji spořivost a důvěru k české měně. Věřte nebo ne, ale jak uvádí známý ekonom Pavel Kohout, české domácnosti během tohoto jediného dne (noc z 6. na 7. listopad) zchudly o 76 miliard korun, když vezmeme objem vložených peněz v české měně vůči euru, kdybychom započítali i investiční produkty vedené v české měně (cenné papíry, akcie, investiční fondy), dostali bychom se do řádu stovek miliard, které byly ukrojeny z účtů spořivých lidí. A tím to nekončí, dalším efektem, který přijde na řadu, je inflace, která vyskočí díky tomuto kroku v příštím roce nahoru, přeloženo: spořte si peníze, přijdete o ně.

Jaký je zde vzkaz pro obyčejného člověka od našich bankéřů z ČNB? Běž a utrácej, levněji už nebude, nespoř, budeš na svých úsporách tratit. Kupuj třeba nesmysly, které fakticky nepotřebuješ, hlavně ať se tím roztočí naše ekonomiky a v důsledku toho budeme přece všichni bohatší. Komu by taková interpretace přišla proti zdravému rozumu, patrně by se nemýlil. Takto je ale argumentace ČNB postavena (k tomu se ještě argumentuje rizikem defl ace, kterou ukázaly ekonomické modely – to je ovšem vysoce spekulativní věc, která může i nemusí nastat – druhé je pravděpodobnější).