Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Profesor František Jelínek sedmdesátníkem

  Časopis Zvěrokruh 3/2014
     Z historie

Čeněk Červený, Jaroslav Doubek, Roman Halouzka

Významné osobnosti veterinární medicíny u nás

… Obr. 1 Prof. MVDr. František Jelínek, CSc., Dipl. ECVP

 

Je nám milou povinností v rámci cyklu Významné osobnosti veterinární medicíny u nás připomenout na stránkách Zvěrokruhu profesora MVDr. Františka Jelínka, CSc., Dipl. ECVP. Výbornou příležitostí k tomu budiž nám jeho životní jubileum, které oslaví v dubnu. Prostor, který laskavostí redakce časopisu Zvěrokruh k tomu máme, nemohou zaplnit všechny pedagogické a vědecké aktivity jubilanta. Ten je široké veterinární, ale i lékařské veřejnosti znám jako vynikající patolog, specialista na choroby laboratorních zvířat, člen řady vědeckých společností, člen redakčních rad vědeckých časopisů u nás i v zahraničí, výborný laboratorní diagnostik a pedagog.

František Jelínek se narodil v Praze 10. dubna 1944. Po absolvování střední školy byl přijat v roce 1962 na tehdejší Veterinární fakultu Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. Již na začátku studia ho zaujala histologie, jak sám vzpomíná, díky skvělým přednáškám doc. MVDr. Evžena Novotného (*1913–†1991). Začátkem třetího roku studia se přihlásil v rámci studentské vědecké činnosti na tehdejší Ústav patologické morfologie, vedený doc. MVDr. Miloslavem Zendulkou (*1922–†2013). Na ústavu byly výborné pracovní podmínky, mohl se zapojit do výzkumné činnosti a účastnit se studentských vědeckých konferencí. Ještě před ukončením studia mu bylo přislíbeno místo asistenta na ústavu. Studium ukončil s vyznamenáním v roce 1968. Příslib asistentského místa zrušily dramatické události srpna 1968 a po něm nastoupená politika tzv. normalizace.

Po ukončení vojenské prezenční služby nastoupil proto v dubnu 1969 do Státního veterinárního ústavu v Plzni, kde působil pouze tři měsíce, neboť se mu podařilo získat místo vedoucího oddělení pokusných zvířat v Ústavu sér a očkovacích látek (ÚSOL) v Praze. Vykonával zde činnost veterinárního lékaře, ale musel také organizovat provoz pracoviště. V té době se tam, kromě laboratorních hlodavců, pracovalo na opicích a psech. Opice se využívaly jednak jako „dárci“ ledvin pro buněčné kultury a také pro testování neurovirulence vakcíny proti spalničkám. Každý rok se pro tyto účely utrácelo přibližně 150 opic. Tato – dnes zcela nepředstavitelná – situace byla běžná ve všech státech, které byly na takové vědecké a odborné úrovni, že mohly produkovat vakcíny a nutno dodat,

 

… Obr. 2 S hosty – prof. Pospischilem z Curychu a prof. Szarekem z Olsztyna – na vědecké konferenci IInd Morphological Days České Budějovice

že tyto aktivity byly regulovány instrukcemi Světové zdravotnické organizace. Psi sloužili k testování virových vakcín i jako zdroj ledvin pro buněčné kultury. Povinností MVDr. Jelínka bylo také provádět zdravotní zkoušky u ovcí, které se využívaly k produkci vakcíny proti vzteklině a podílet se i na výrobě vakcíny proti neštovicím, která se tehdy získávala na jalovicích.

Po určité době se však opět ozval zájem o patologii a jeho nadřízený doc. MUDr. Dimitrij Slonim (*1925) mu nabídl zprostředkování studijního pobytu na Hlavově ústavu patologie 1. LF UK v Praze s tím, že po zaškolení bude hodnotit neurovirulenci vakcíny proti spalničkám. Realizací této nabídky se mu otevřel nový svět. Přednostou ústavu byl prof. MUDr. Blahoslav Bednář, DrSc. (*1916–†1998). Velice vzdělaný člověk, skvělý diagnostik, vědec i učitel, člověk přísný nejen na spolupracovníky, ale i sám na sebe. Profesionál, který zásadním způsobem ovlivnil celý odborný život dr. Jelínka. Dr. Jelínek měl rovněž možnost přijít do styku s celou řadou dalších vynikajících odborníků: jedním z nich byl prof. MUDr. Zdeněk Lojda, DrSc., Dr. med. h. c., Dr. jur. h. c. (*1927– -†2004), zakladatel a propagátor enzymové histochemie. Poznal prof. MUDr. Josefa Vaňka, DrSc. (*1915–†1990), přednostu Šiklova patologického ústavu LF v Plzni, coby člověka vysoce kultivovaného a přátelsky nakloněného veterinárním lékařům, neboť jeho otec a bratr byli veterinárními lékaři. Prof. Vaněk se do světového písemnictví zapsal prostudováním patogeneze tzv. žďárské choroby koní a pneumonie pneumocystové etiologie. Velký dojem na jubilanta udělaly přednášky a referáty doc. MUDr. Zdeňka Záhoře, DrSc. (*1920–†2003). Byl to nejen vynikající odborník v oblasti kardiovaskulární patologie, ale měl i literární nadání (byl pravnukem Boženy Němcové). Poslouchat jeho přednášky byl, podle dr. Jelínka, skutečný umělecký zážitek. Z plejády dalších osobností lze jmenovat prof. MUDr. Antonína Fingerlanda, DrSc. (*1928–†1970), někdejšího přednostu Ústavu patologie LF v Hradci Králové, jinak též zarputilého bojovníka proti kouření, prof. MUDr. Rostislava Koďouska, DrSc. (*1926), tehdejšího přednostu Ústavu patologie LF UP v Olomouci, z Hlavova ústavu patologie to byl ještě prof. MUDr. Adam Jirásek, DrSc. (*1933–†2011) a jubilant vzpomíná na celou řadu dalších významných osobností.

Jeho nejvýznamnějším počinem, jak sám často uvádí, je vybudování vlastní histopatologické laboratoře

Po ukončení studijního pobytu se vrátil do Ústavu sér a očkovacích látek a vybudoval zde histologickou laboratoř. Ještě několik let mu ale zůstaly původní povinnosti plynoucí z funkce vedoucího zvířetníku, a tak histopatologii dělal jaksi navíc a k tomu ze své vlastní iniciativy ještě vyšetřoval změněné orgány z pitvaných laboratorních zvířat. Z těchto vyšetření vzešla celá řada publikací. I po ukončení jednoročního studijního pobytu udržoval pracovní i osobní kontakty s patology z humánní medicíny. Po celých 19 let byl pravidelným účastníkem seminářů konaných každý týden v Hlavově ústavu patologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a každý rok se zúčastňoval vědeckých sjezdů humánních patologů, na nichž svými referáty z veterinární patologie představoval cosi „exotického“, avšak s docela příznivým ohlasem auditoria.

… Obr. 3 Monografi e Úvod do patologie laboratorních zvířat

 

Vzhledem k jeho trvalému zájmu o zvyšování kvalifi kace se ucházel o vědeckou přípravu formou externí aspirantury. Na souhlas politických orgánů k zahájení studia čekal téměř tři roky. Školicím pracovištěm byl Ústav patologické morfologie Vysoké školy veterinární Brno a téma bylo věnováno studiu diploidních a heteroploidních buněk implantovaných do stěny lícních vaků křečků a na chorioalantoidní membránu kuřecích embryí. Na povolení k obhajobě disertační práce čekal opět skoro tři roky. Disertaci obhájil v roce 1981 a obdržel titul CSc.

S postupujícími léty se počet kontrol na opicích snižoval, a proto téměř po 16 letech práce v ÚSOL odešel a nastoupil na místo histologa ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) v Praze. Hlavním úkolem bylo hodnocení lokální reakce organismu na implantované syntetické polymery. Z vlastní iniciativy se opět začal věnovat studiu nemocí laboratorních zvířat, v té době především králíků. V SÚKL ho také zastihl rok 1989, který mu otevřel mimo jiné i možnost habilitace bez politických prověrek.

Kolega Jelínek svoji habilitační práci věnoval studiu některých patologických procesů u laboratorních zvířat. Habilitační spis obhájil v roce 1991. V roce 1992 odešel do Hlavova ústavu patologie 1. lékařské fakulty UK v Praze na místo vědeckého pracovníka a působil tam dva roky.

Ve snaze uplatnit se jako pedagog přijal místo na Fakultě veterinárního lékařství Vysoké školy veterinární a farmaceutické Brno, aby zde vyučoval nově zavedený předmět zaměřený na nemoci laboratorních zvířat. Po dvou letech byl tento předmět zařazen mezi předměty nepovinné a takto upravená výuka trvala další tři roky. Přihlášení studenti měli o tuto velice názorně vedenou výuku velký zájem. Viděli živá nemocná zvířata, především hlodavce, při pitvě se seznámili s patologickými změnami a v indikovaných případech i s výsledky histopatologického a mikrobiologického vyšetření.

… Obr. 4 Nemoci laboratorních zvířat – učební text pro studenty veterinárních fakult

 

… Obr. 5 Morfologie hospodářských zvířat – učební text pro studenty zemědělských fakult

Právě od tohoto relativně krátkého pracovního období na katedře patologické morfologie FVL začalo přátelství a kolegiální vztah s jedním z uvedených autorů – spolužákem ze studií. Prof. Jelínek byl výjimečným studentem, který se mimořádně a do hloubky zajímal o problematiku veterinární medicíny Pro svůj zájem, získávané znalosti a neustálou snahu o diskusi si ho ostatní studenti velmi vážili. „Purkyně minor“, jak byl mnohdy laskavě nazýván, totiž nevynechal jedinou přednášku, i když byl v auditoriu jediným posluchačem a vědomostním zdrojem pro ostatní.

Jeho působení na katedře patologické morfologie bylo charakteristické nadšením a obětavou prací pro studenty. Když zaváděl výuku patologie a nemocí laboratorních zvířat, potřeba nemocných myší, potkanů a dalších laboratorních zvířat jej nutila tato zvířata obstarávat, přechovávat doma a poté transportovat, obvykle v příručním zavazadle do Brna.

Jeho nejvýznamnějším počinem, jak sám často uvádí, je vybudování vlastní histopatologické laboratoře. Tu založil již v roce 1991 a zpočátku se jí věnoval jen po večerech a o víkendech. V této laboratorní činnosti našel velké zalíbení, také proto, že je, jak sám říká, zodpovědný sám sobě, se všemi potenciálními riziky. Zde se naplno projevily jeho zkušenosti získané na profesionálních pracovištích, ale také smysl pro poctivou práci. V současnosti vybavení jeho histopatologické laboratoře zahrnuje vše nezbytné pro histopatologickou diagnostiku, včetně elektronového mikroskopu. Autor těchto řádků rád říká, že histologické preparáty zhotovené prof. Jelínkem svou dokonalostí a precizností stěží nachází konkurenci.

 

… Obr. 6 Systémová patologie – učební text pro studenty veterinárních fakult

V roce 2000 byl docent Jelínek na základě výběrového řízení přijat na akademické místo na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jedním z prvních úkolů bylo napsat učební text a připravit kvalitní anatomické a histologické preparáty pro výuku. Interpersonální poměry na katedře anatomie a fyziologie byly dobré, možno říci i přátelské. Během působení na Zemědělské fakultě zorganizoval dvě mezinárodní a posléze tři národní vědecké konference věnované jak srovnávací morfologii, tak patologické morfologii zvířat s velmi dobrým ohlasem. Vzhledem k předchozí výzkumné a publikační činnosti bylo na návrh Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zahájeno v roce 2001 řízení ke jmenování profesorem, které bylo téhož roku úspěšně ukončeno.

Po dosažení důchodového věku odchází prof. Jelínek v roce 2007 z trvalého pracovního poměru a z funkce garanta výuky morfologie. S fakultou však zůstává dále v kontaktu a aktivně se podílí na činnosti Oborové rady pro zoohygienu a prevenci chorob zvířat doktorského studijního programu jako školitel specialista. Věnuje se především diagnostické práci ve své privátní histopatologické laboratoři a pravidelným konzultacím nad zajímavými případy s kolegy patology na FVL.

V roce 1992 navázal spolupráci s prof. MVDr. Ivo Kunstýřem, CSc. (synem prezidenta Zvěrolékařské komory pro republiku Československou v letech 1934–1944), který v roce 1968 emigroval do tehdejší Spolkové republiky Německo a velice úspěšně působil v Ústavu pokusných zvířat na Lékařské vysoké škole v Hannoveru. Jako jeden z mála emigrantů dosáhl jmenování univerzitním profesorem. Několik prvních let prof. Jelínek právě zajišťoval histopatologickou diagnostiku pro prof. Kunstýře a po jeho odchodu do důchodu poskytoval stejné služby i dvěma jeho následovníkům, již rodilým Němcům. Tato spolupráce trvala 12 roků a byla zdrojem celé řady zajímavých nálezů, z nichž část byla publikována ve vědeckých časopisech.

Prof. Jelínek dosud publikoval přes 100 odborných a vědeckých článků, z toho 28 v zahraničních vědeckých časopisech. V roce 1992 vydal monografi i Úvod do patologie laboratorních zvířat a byl spoluautorem řady učebních textů. Byly to např. Nemoci laboratorních zvířat (1993), dále to byla Morfologie hospodářských zvířat (2002) a tři díly Veterinární patologie, vydané v letech 2004 až 2012.

Jeho experimentální práce byly publikovány v řadě časopisů, např. Čs. epidemiologie, mikrobiologie a imunologie, Zeitschrift für Versuchstierkunde, Veterinary Pathology, Česko-Slovenská patologie, Journal of Experimental Animal Science, Laboratory Animals, Experimental and Toxicologic Pathology, Journal of Comparative Pathology, Journal of Veterinary Medicine A, Anatomia, Histologia Embryologia, Acta veterinaria Brno, Veterinární medicína a dalších. Je autorem kapitol v zahraničních monografiích.

publikoval přes 100 odborných a vědeckých článků

Vzhledem ke svým odborným kontaktům doma i v zahraničí byl členem řady vědeckých společností: Společnosti patologů při České lékařské společnosti J. E. Purkyně, Společnosti pro histochemii při ČSAV, Geselschaft für Versuchstierkunde – Society for Laboratory Animal Science (GV SOLAS), dosud je členem European College of Veterinary Pathologists, European Society of Veterinary Pathologists a European Society of Toxicologic Pathologists. Je také členem redakční rady časopisů Th e Scientifi c World Journal, Veterinární medicína a šéfredaktorem časopisu Veterinární lékař.

Z výčtu vědeckých, pedagogických a odborných aktivit prof. MVDr. Františka Jelínka, CSc., Dipl. ECVP je zřejmé, že jubilantův dosavadní život měl smysl a byl protkaný řadou úspěchů, navzdory překážkám, které mu stály v cestě.

Pane profesore, do dalších let Vám přejeme hodně zdraví, pracovních úspěchů a štěstí.

 
Čeněk Červený, Jaroslav Doubek,
Roman Halouzka