Evropská směrnice radí: předcházet usmrcování zdravých jedinců v zoo dobrým plánováním

Jan Bernardy

Porážka, která hýbe Evropou

Upozornil ale, že případ je těžké hodnotit a problematika managementu populací je komplikovaná. Jiný názor má vědecký ředitel kodaňské zoo Bengt Holst: „Lidé jsou tím vyburcováni… Pomáháme rozšířit znalosti o zvířatech, ale také o životě a smrti.“

V Čechách není povoleno usmrcování zvířat na veřejnosti, jak tomu bylo před publikem v Kodani, to by u nás nebylo možné, uvádí nestor českých „welfaristů“ dr. Dousek.

Z legislativního hlediska lze pro usmrcení zdravého samce nalézt odkaz v nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009, o ochraně zvířat při usmrcování, které stanoví společná minimální pravidla pro ochranu zvířat při porážení nebo usmrcování v EU. Článek 2 defi nuje v bodě n) depopulaci jako proces usmrcování zvířat v zájmu veřejného zdraví, zdraví zvířat, řádného zacházení se zvířaty nebo životního prostředí pod dohledem příslušného orgánu. V průvodním textu se dále uvádí, že depopulace bývá často spojena s řešením krizí a paralelními prioritami, jako je zdraví zvířat, veřejné zdraví, životní prostředí nebo řádné zacházení se zvířaty… a v bodě (49) je uvedeno, že pokud veterinární situace vyžaduje nouzové usmrcení zvířat nebo pokud nejsou k dispozici vhodné alternativy k zajištění optimálního zacházení s těmito zvířaty, mělo by být příslušným orgánům umožněno se v individuálních případech od některých ustanovení tohoto nařízení odchýlit.

Pokud se týká způsobu usmrcení bez použití anestetik z důvodu dalšího využití masa ke zkrmování, byla v tomto případě použita porážecí pistole. V nařízení 1099/2009 jsou povoleny různé další metody, jako je upoutaný projektil, perkusní přístroj, střelná zbraň, tupý úder do hlavy apod., pokud je dodrženo pravidlo o minimalizaci utrpení a odborném provedení.

Závěrem proto budiž konstatováno, že ačkoliv bylo veřejné usmrcení žirafího samce z dánského pohledu zcela v pořádku, naše předpisy se od dánských odlišují, neboť zohledňují odlišnosti našich zvyklostí od jiných států společenství, nejen dánských. Ve veřejnosti by mělo být udržováno povědomí o „výrobním procesu“, kterým se dostane maso na pult či do chladicích boxů, včetně vlastního porážení, ale to by nemělo platit pro společenská a zoozvířata.

Jakémukoliv utrácení zvířat musí předcházet snahy po jiném řešení, a ani tyto snahy by však neměly nahradit náležité plánování. A předcházet eutanaziím a depopulaci zvířat je nejen v zájmu veřejnosti, ale i veterinárních lékařů, neboť tento úkon patří mezi pět nejvíce stresujících faktorů veterinární profese.