Luboš Borkovec A stále platí Jiný kraj, jiný mrav
VOLBY 2013 Po volbách v červnu 2013 musela jejich valná hromada jednat po 2 dny, aby se zvládla veškerá potřebná agenda. Byl zrušen dosavadní ceník minimálních cen a opuštěn celý systém limitů cen za úkony. Místo toho je snahou Rakouské komory veterinárních lékařů působit výrazně ve prospěch tvorby – kalkulace cen za odbornou veterinární činnost – úkony. V souladu s novým zákonem o Rakouské komoře veterinárních lékařů jsou konstituční záležitosti komory řízeny:
V souladu s novým zákonem má Rakouská komora veterinárních lékařů tyto orgány:
Prezident: Mag. med. vet. Kurt Frühwirth Představenstvo:
ÚKOLY Rakouská komora veterinárních lékařů je zástupcem celého veterinárního stavu všech veterinárních lékařů v Rakousku a zejména:
Postgraduální vzdělávání členů je na osobní zodpovědnosti každého člena. Komora podporuje každou formu dalšího odborného vzdělávání. Rakouskou komorou veterinárních lékařů je podle seznamu vydáván členům průkaz, který je teprve legitimizuje pro výkon povolání v Rakousku. Z hlediska statistiky vykonává povolání samostatně 2500 veterinářů a asi 800 jich pracuje v zaměstnaneckém poměru, zhruba 170 jich pracuje na univerzitě. Minimální příjem veterináře v Rakousku = 2120 eur. Pro veterinární lékaře pracující s hospodářskými zvířaty je podporováno zapojení se do statistického systému Monitoring zdraví skotu (Gesundheitsmonitoring Rind), kdy se do jednotných formulářů vyplňuje diagnóza u skotu spolu s léčbou a s léky.
Představenstvo rakouské komory se domnívá, že hlavní příčinou je nadprodukce štěňat v „množírnách“ a žádá, zda by se nevyplatilo více se věnovat těmto podezřelým chovům a podezřelému vystavování petpasů. Pet-pasy v Rakousku vydává pouze jeden právní subjekt a tím je rakouská komora. Na to jsme za KVL ČR odpověděli, že v ČR, je subjektů vydávajících petpasy víc a k chovateli se tak petpasy mohou dostat i jinou cestou než přes veterinárního lékaře. Provádět dozor nad špatným chovem přísluší SVS ČR a členové KVL ČR určitě nebudou váhat veterinárním inspektorům k podobným případům dodat informace. Uvítali bychom jistě, kdyby rakouský systém vydávání i registrace petpasů jedním subjektem (veterinární komorou) byl legislativně zakotven i v ČR a kdyby i Rakouská komora veterinárních lékařů nás v této snaze podpořila. Předběžně jsme uvažovali o společných pracovních setkáních veterinárních lékařů v příhraničních regionech. Náplní těchto setkání by mohlo být např.:
|