Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Nevládneme-li sami sobě, vládne nám stát

  Časopis Zvěrokruh 7/2014
     Z činnosti komory

Luboš Borkovec

A stále platí Jiný kraj, jiný mrav

… zleva doprava: MVDr. Karel Daniel, MVDr. Luboš Borkovec, Mag. Müllerová, Mag. Gerstner, Dr. Wieserová, Mag. Frühwirth, MVDr. Zemljic, MVDr. Jan Bernardy

 

Rakouská a česká komora veterinárních lékařů, respektive členové obou představenstev (Bernardy, Daniel, Borkovec za KVL ČR) se spolu domluvili na společném setkání v sídle Rakouské veterinární komory ve Vídni, Hietzinger Kai koncem února 2014.

Nás zajímalo seznámení s kompletně novým složením jejich představenstva, kdy po určité době bezvládí byly dokonce věci Rakouské komory veterinárních lékařů řízeny státní veterinární správou.

Rakouské partnery zajímaly zase podmínky vstupu veterinárních lékařů do výkonu povolání u nás a zejména legislativa a možnosti řešení problémů se špatným zdravotním stavem štěňat a psů pašovaných z Česka do Rakouska.

VOLBY 2013

Po volbách v červnu 2013 musela jejich valná hromada jednat po 2 dny, aby se zvládla veškerá potřebná agenda.

Byl zrušen dosavadní ceník minimálních cen a opuštěn celý systém limitů cen za úkony. Místo toho je snahou Rakouské komory veterinárních lékařů působit výrazně ve prospěch tvorby – kalkulace cen za odbornou veterinární činnost – úkony.

V souladu s novým zákonem o Rakouské komoře veterinárních lékařů jsou konstituční záležitosti komory řízeny:

  • devíti Zemskými prezidenty a dále
  • sekcí samostatných veterinárních lékařů (14 míst),
  • sekcí zaměstnaných veterinárních lékařů (4 míst), celkem v tomto gremiu delegátů pracuje 27 veterinárních lékařů.

V souladu s novým zákonem má Rakouská komora veterinárních lékařů tyto orgány:

1. Shromáždění delegátů
2. Představenstvo
3. Prezidenta
4. Kontrolní výbor
5. Zemské prezidentky/prezidenty
6. Sekční výbory
7. Kuratorium

Prezident: Mag. med. vet. Kurt Frühwirth

Představenstvo:

Prezident: Mag. Kurt Frühwirth

1. Vizeprezident
M. Mag. Alexander Tritthart

2. Vizeprezident
Mag. Dietmar Gerstner

3. Vizeprezidentka
Dr. Barbara Wieserová

4. Vizeprezidentka
Mag. Eva Müllerová

ÚKOLY

Rakouská komora veterinárních lékařů je zástupcem celého veterinárního stavu všech veterinárních lékařů v Rakousku a zejména:

  • zastupuje zájmy,
  • členy informuje, radí jim a poskytuje podporu,
  • podporuje další vzdělávání členů,
  • vede seznam svých členů a statistiky.

Postgraduální vzdělávání členů je na osobní zodpovědnosti každého člena. Komora podporuje každou formu dalšího odborného vzdělávání.

Rakouskou komorou veterinárních lékařů je podle seznamu vydáván členům průkaz, který je teprve legitimizuje pro výkon povolání v Rakousku.

Z hlediska statistiky vykonává povolání samostatně 2500 veterinářů a asi 800 jich pracuje v zaměstnaneckém poměru, zhruba 170 jich pracuje na univerzitě. Minimální příjem veterináře v Rakousku = 2120 eur. Pro veterinární lékaře pracující s hospodářskými zvířaty je podporováno zapojení se do statistického systému Monitoring zdraví skotu (Gesundheitsmonitoring Rind), kdy se do jednotných formulářů vyplňuje diagnóza u skotu spolu s léčbou a s léky.

PROBLÉM ŠTĚŇATA

Internetovými obchody jsou v poslední době více a více nabízena opuštěná štěňata údajně narozená v Rakousku a Německu. Nevzdělaní nebo v omyl uvedení lidé chtějí takové štěně zachránit a ujmou se jich. Většinou jsou tato štěňata čipovaná, mají i evropské petpasy. Jsou však často nemocná a brzy hynou, protože nebývají vakcinovaná, nebo příliš brzy vakcinovaná a vakcinace mají v petpasu třeba jen falešně označené.

 

Představenstvo rakouské komory se domnívá, že hlavní příčinou je nadprodukce štěňat v „množírnách“ a žádá, zda by se nevyplatilo více se věnovat těmto podezřelým chovům a podezřelému vystavování petpasů. Pet-pasy v Rakousku vydává pouze jeden právní subjekt a tím je rakouská komora.

Na to jsme za KVL ČR odpověděli, že v ČR, je subjektů vydávajících petpasy víc a k chovateli se tak petpasy mohou dostat i jinou cestou než přes veterinárního lékaře. Provádět dozor nad špatným chovem přísluší SVS ČR a členové KVL ČR určitě nebudou váhat veterinárním inspektorům k podobným případům dodat informace. Uvítali bychom jistě, kdyby rakouský systém vydávání i registrace petpasů jedním subjektem (veterinární komorou) byl legislativně zakotven i v ČR a kdyby i Rakouská komora veterinárních lékařů nás v této snaze podpořila. Předběžně jsme uvažovali o společných pracovních setkáních veterinárních lékařů v příhraničních regionech. Náplní těchto setkání by mohlo být např.:

  • odborné téma,
  • kalkulace nákladů – tvorba cen za odborné veterinární úkony
  • problémy s legalitou u petpassů importovaných petzvířat.

 
Luboš Borkovec