Úvodník – MVDr. Kateřina Slabá

Z jiných zemí se dozvídáme o prodeji léčiv po internetu. V každé soudničce se můžeme dočíst, jaké chyby lze při práci napáchat a že za ně můžeme být trestáni. Každý máme naložen velký kus odpovědnosti, někteří kromě starosti o svojí obživu nesou ještě podnikatelská rizika, starosti o zaměstnance. Na každé stránce vnímáme různá ohrožení a požadavky.

Starosti o pacienty, potíže s klienty. Nemocná, umírající zvířata. Vystresovaní majitelé. Zodpovědnost, starosti, nároky, tlaky. Služby, pohotovosti, výjezdy. Neustálý vývoj oboru a nutnost jej sledovat, stále se vzdělávat. Není divu, že se mnoho mladých mužů do náročného studia veterinárního lékařství nehrne. Je přeci tolik povolání, kde se dá snáze vydělat, mít mnohem menší zodpovědnost. Na stomatologickém semináři v Táboře jsme se o hotel Dvořák dělili v době konání ještě s jednou skupinou – všichni byli mladí jinoši, dobře oblečení, mladí, krásní, perspektivní lidé. Byli to fi nančníci jedné velké bankovní skupiny na školení. Pochopila jsem, kde mizí ti, co dříve chtěli být veterináři. U snadnějšího živobytí.

Máme krásné, ale náročné povolání. Je tak náročné, že ve všech vyspělých zemích je vážným problémem sebevražednost v naší profesi. Velké pracovní zatížení s sebou nutně nese problémy v osobním životě. Veterinární lékař je zvyklý pracovat se smrtí a umí si poradit. Většina z nás si určitě vzpomene na nějakého kamaráda nebo blízkého, který už tíhu profese a osobních obtíží neunesl. Vnější svět se snažíme měnit, ale tlaky byly jsou a budou, konkurence je základním principem evoluce a s tím nic nenaděláme. Jen se z toho nesmíme zbláznit.

Psychologové hovoří o vnitřním nastavení. O nastavení vnitřních hranic. Je práce středobodem našich životů? Nebo je naší prioritou rodina? Každý je nastaven jinak, ale všichni potřebujeme odpočívat. A každý odpočívá jiným způsobem. Někdo aktivně sportem, někdo se spokojí s gaučem. Někomu stačí procházka za domem, jiný se musí vydat na dobrodružnou výpravu na druhý konec světa. Naplánujme si odpočinek podle vlastních potřeb a nenechme si do něj zasahovat. Nenechme si do srdcí vkrádat strach, že když si teď odpočineme, přijdeme o klienty. Nenechme se dohnat vším tím tlakem. Pohotovost na telefonu není odpočinek, je to práce, která vyžaduje určité psychické nastavení. Celou dobu pohotovosti musíte být připraveni jít do práce, jinak vás to bude emočně velmi vyčerpávat, protože budete pracovat s nechutí. Když budete odpočatí, budete laskavější, lepší ve své práci, budete si sebou jistější. Budete pracovat s chutí. Ano, možná budete dražší, ale vaši klienti to zajisté ocení, když na ně budete milí a věnujete jim dostatek času, než když budete vystresovaní, zmatení, budete dělat chyby. A ti, kteří to neocení, odejdou. Vždy budou klienti, kteří budou odcházet. Je to normální.