Čeněk Červený, Jaroslav Doubek Vídeňští veterinární anatomové původem z českých zemí
V roce 1791 odešel studovat do Vídně medicínu. Promován byl v roce 1795. Po promoci se stal prosektorem v Ústavu pro anatomii, fyziologii a oční lékařství lékařské fakulty u profesora Jiřího Prochasky (*1749–†1820), rodáka z jihomoravských Blížkovic (okres Znojmo).
V roce 1798 Pešina odešel z lékařské fakulty na zvěrolékařské učiliště, Tierarzney Institut, kde byl jmenován v roce 1801 profesorem a stal se tak prvním profesorem anatomie této školy. Na zvěrolékařském ústavu učil Pešina veterinární anatomii krátkou dobu, neboť ještě v mladém věku – ve dvaačtyřiceti letech (v roce 1808) – nečekaně zemřel. Byl vynikající reformátor zvěrolékařského studijního programu. Publikoval rovněž o aktuálních problémech veterinární medicíny, např. o očkování a očkovacích látkách proti ovčím neštovicím (Über die Cultur des Impeststoff es) a vydal též publikaci o léčení moru skotu (Anleitung zur Heilung der Viehpest mit den eisenhältigen Salzsäure). Zvláště ceněný je spis o určování stáří koní podle opotřebení zubů u koní (Über die Erkenntniss des Pferdealters aus den Zähnen). Jeho osobnost je vysoce hodnocena. Byl jedním z nejvýznamnějších profesorů i ředitelů této zvěrolékařské školy. Česká etapa v působení českých veterinárních anatomů pokračovala v roce 1849, kdy zahájil své působení ve funkci profesora anatomie ve Vídni profesor Dr. med. et MVGr. František Müller (*1817–†1905). (Titul MVGr. znamenal Medicinae Veterinariae Graduatus.) Narodil se v roce 1817 v Herstošicích na Karlovarsku. Ve Vídni vystudoval lékařství i zvěrolékařství. V roce 1849 se stal na zvěrolékařské škole profesorem anatomie, fyziologie a exteriéru koně. Na lékařské fakultě přednášel v letech 1879 až 1888 zvířecí nákazy. Nejvíce vynikal jako pedagog v anatomii, kterou přednášel téměř 40 roků (do roku 1888). Zemřel v roce 1905.
Na profesora F. Müllera navázal profesor Dr. med. a MVGr. Jan Struska (*1848–†1924). Narodil se v Českých Budějovicích v roce 1848. Ve Vídni vystudoval a v roce 1876 získal doktorát všeobecného lékařství a v témže roce započal studovat zvěrolékařství, které zakončil a obdržel zvěrolékařský diplom v roce 1879. V tomtéž roce se stal asistentem a rok na to byl ustanoven docentem dějin zvěrolékařství.
V roce 1884 nastoupil do Ústavu anatomie jako asistent a adjunkt u profesora F. Müllera a po jeho odchodu do výslužby byl jmenován v roce 1889 profesorem normální anatomie. Přednášel plných 25 let, až do roku 1914, kdy byl penzionován. Žil ve Vídni a v roce 1918 odešel z Vídně do Prahy. Zde v roce 1924 zemřel. Pohřben je v Českých Budějovicích. Jako profesor anatomie na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni se intenzivně věnoval výuce a budování ústavu. Vydal v roce 1903 učebnici Lehrbuch der Anatomie der Haustiere, která byla mezi studenty velice oblíbená. Byla hojně používaná i českými veterinárními anatomy. Vydal také několik publikací vědeckých. On sám byl povahy vážné, klidné a dobrácké. Pro jeho upřímné a laskavé jednání byl studenty nazýván „otec Struska“, jak připomíná v nekrologu MVDr. Jan Babor (*1893–†?), bývalý asistent Ústavu veterinární anatomie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně v letech 1920–1926. J. Babor byl připravován na funkci šéfa Ústavu veterinární anatomie po profesoru Otomaru Völkrovi (*1871–†1955). V roce 1926 odešel z ústavu a věnoval se veterinární praxi a chovu koní. Nahradil ho MVDr. Jan Kolda (*1895–†1958), který nastoupil do ústavu v roce 1926, a v roce 1929 převzal vedení ústavu jako mladý docent.
Na vídeňské zvěrolékařské škole navázal na profesora Strusku, též rodák z českých zemí, MVDr. et MUDr. Karel Škoda (*1872–†1930). Narodil se v Oslavanech u Brna. Ve Vídni vystudoval nejprve zvěrolékařství a promoval v roce 1893. Pokračoval dále studiem lékařství, které absolvoval v roce 1900. Působil v Ústavu anatomie jako asistent u profesora Strusky a v roce 1909 se habilitoval. Po odchodu profesora Strusky do penze byl v roce 1914 jmenován řádným profesorem anatomie. Byl vynikající řečník a v letech 1927–1929 byl též rektorem. V roce 1914 reformoval studium veterinární anatomie. Zdůrazňoval a prosazoval nutnost samostatnosti Vysoké školy zvěrolékařské ve Vídni. Zemřel náhle poměrně mlád ve věku 58 let ve Villachu. Literatura Babor, J.: Profesor Dr. Jan Struska, nekrolog. Zvěrol. obzor, 17, 1924: 135. Červený, Č.; Doubek, J.: Zvěrolékařství v českých zemích, díl 1., Zvěrokruh, 17, 2010/6: 22-24. Červený, Č.; Doubek, J.: Zvěrolékařství v českých zemích, díl 2., Zvěrokruh, 17, 2010/7: 22-27. Červený, Č.; König, H. E.: Die Bedeutung den Wiener Tierärztlichen Hochschule für die Ausbildung von Veterinärmediziner in Böhmen, Mähren und Schlesien. Wiener tierärztl. Mschr. 85, 1998: 224-228. Kruta, V.: Med. Dr. Jiří Prochaska, život, dílo, doba. Praha, Nakl. ČSAV 1956, 256 s. Novotný, E.: Profesoři vídeňské školy zvěrolékařské původem z českých zemí. Acta univ. agricult., Sborník Vys. školy zeměd. v Brně (řada B), Fac. veterinaria, 36, 1967: 579-588. Struska, J.: Anleitung zu den anatomischen Preparierübungen. Wien, Leipzig, W. Braumüller 1887. Struska, J.: Lehrbuch der Anatomie der Haustiere. Wien, Leipzig, W. Braumüller 1903, 828 s.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
