Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Kočka nomen omen

  Časopis Zvěrokruh 8/2014
     Soudnička

Veronika Grymová

Soudnička popisuje skutečný případ z činnosti revizní komise

Revizní komise obdržela prostřednictvím Krajské veterinární správy SVS pro Jihomoravský kraj stížnost chovatele kočky na veterinární lékařku, která měla jeho kočku údajně vykastrovat bez jeho svolení.

Stěžovatel doslova píše: „S našimi dětmi jsme si pořídili loni v létě kotě. Zhruba před měsícem jsme zjistili, že budeme mít koťátka. Těšili jsme se na ně a zakoupili jsme za 700 Kč proutěnou přepravku, kde se měla kočka okotit a odchovat svá koťata.

Před pár dny se kočka ztratila a dva dny se neukázala. Pak přišla a my se zhrozili. Byla pohublá, jakoby potrhaná, oči nevýrazné, matné, roztržené ucho (až posléze jsme zjistili, že se jedná o označení), zkrátka vypadala, jakoby ji přejelo auto nebo jakoby ji někdo dobil. (…) K našemu velkému údivu, ale hlavně zděšení, jsme zjistili, že má vyholené, rozpárané a zašité celé břicho. (…)

 

Veterinární lékařka z protější ordinace nám na náš přímý dotaz odpověděla, že u kočky provedla kastraci! Když jsem se jí zeptal, kdo ji o to požádal, nebo kdo si u ní tento úkon objednal, odpověděla, že nikdo, že to provedla sama, a že je to normální postup a že takové věci provádí běžně. Že jde o regulaci chovu. (…) Tvrdila, že nevěděla, že je kočka naše. Přitom ji již rok vidí v naší zahradě, kterou má před okny své ordinace, a také ji každý den krmí přede dveřmi své ordinace a vidí, že z této zahrady denně přichází.“

Stěžovatel v závěru své stížnosti uvádí, že zvažuje podání trestního oznámení na tuto veterinární lékařku.

Čí je ta kočka?

Veterinární lékařka ve svém prohlášení pro revizní komisi uvedla, že spolupracuje se dvěma občanskými sdruženími, která jí vozí toulavé kočky na kastraci a po vykastrování je vrací zpět na místo odchytu. Mimoto se ona sama spolu se svou kolegyní z ordinace stará celkem o čtyři kočky, které postupně přišly samy k nim do ordinace. Obě lékařky tyto kočky na svoje náklady krmí, odčervují a odblešují a také provedly jejich kastraci, protože to považují za zodpovědný krok směrem k redukci populace toulavých koček. Žádná z těchto koček není nijak označena a pohybují se zcela volně na okolních pozemcích i přilehlých komunikacích.

Tvrdila, že nevěděla, že je kočka naše

Mezi těmito kočkami je i kočka, kterou pojmenovaly Tulačka černá. Ta k nim pravidelně dochází každé ráno, pomazlí se a nakrmí. Ke krmivu se pak vrací i několikrát během dne. Později vyšlo najevo, že právě Tulačku černou považuje stěžovatel za svůj majetek. Ačkoli sám potvrzuje ve své stížnosti, že lékařku několikrát viděl krmit jeho kočku, nikdy se nezmínil o tom, že kočka je jeho a že si nepřeje, aby ji krmila nebo o ni jinak pečovala. Proto lékařka nepojala žádné podezření, že by nemělo jít o toulavé zvíře. Kočku vykastrovala a elektrokauterem provedla nástřih boltce jako označení kastrace.

Lékařka zároveň poskytla revizní komisi veškerou zdravotní dokumentaci ke sporné kočce. Revizní komise na základě toho konstatovala, že kočka byla skutečně veterinární lékařkou několik měsíců odčervována a odblešována, a nakonec byla provedena lege artis kastrace.

Lékařka rovněž uvedla, že se stěžovateli za vykastrování jeho kočky omluvila, přestože na ni v čekárně před klienty nevybíravě verbálně zaútočil a ona neměla možnost, jak ověřit totožnost majitele domněle toulavé kočky.

Kontrola SVS

Na základě podnětu stěžovatele provedla KVS SVS pro Jihomoravský kraj ve veterinární ordinaci postižené lékařky kontrolu podle zákonů 166/99 Sb. a 246/92 Sb. Protokol o zjištění z této kontroly zaslala lékařka v kopii i revizní komisi jako součást své dokumentace k tomuto případu.

Inspektor KVS na místě mimo jiné zjistil, že během kontroly se před ordinací a na chodbě ordinace pohybovaly dvě kočky. Jedna z nich měla na ušním boltci zhojený zástřih a na břiše hojící se pooperační jizvu. Lékařka uvedla do protokolu, že se jedná o kočku z podnětu. Inspektor zaznamenal, že jizva je klidná a nebolestivá.

Tento protokol posloužil revizní komisi jako podpůrný důkaz pravdivosti svědectví veterinární lékařky a toho, že rekonvalescence kočky probíhá bez komplikací a nedochází k utrpení zvířete.

Odpověď stěžovateli

Revizní komise ve své odpovědi stěžovateli zdůraznila, že kočka nebyla nijak označená (tetování, čip, obojek) a volně se pohybovala na několika sousedních pozemcích. Lékařka kočku pravidelně krmila, což potvrzuje i sám stěžovatel ve svém dopise. Z dokumentace vyplývá, že ji navíc na vlastní náklady i odčervovala a zbavovala vnějších parazitů. Nebylo zjištěno, že by stěžovatel, vědom si toho, že lékařka krmí jeho kočku, ji sám upozornil na to, že kočka je jeho majetkem. Vyplývá z toho, že kočka vykazovala všechny charakteristiky toulavého zvířete a lékařka při absenci označení kočky neměla možnost jejího majitele identifi kovat. Kastrace je legitimní a běžně používanou metodou redukce populace toulavých koček a vzhledem k tomu, že lékařka ji provedla medicínsky správně a na svoje náklady, neshledala revizní komise její pochybení a důvod k zahájení disciplinárního řízení.

 
Zpracovala:
Veronika Grymová