Zánik závazku započtením

V dnešním článku se budeme zabývat započtením neboli kompenzací, tj. jedním ze způsobů zániku závazku. Před účinností nového občanského zákoníku (dále NOZ) bylo započtení upraveno jak v tehdejším občanském, tak i v obchodním zákoníku. Přijetím NOZ a dalších doprovodných předpisů byly oba výše jmenované zákoníky zrušeny a právní úprava započtení se nyní nachází jen v NOZ, konkrétně v ust. § 1982–1991. Tato pravidla započtení vychází z úpravy předcházející, nicméně se jí nedrží zcela; v rámci právní úpravy byly též zohledněny standardní evropské úpravy.

Uvedeno na příkladu, pan X je věřitelem a zároveň dlužníkem paní Y, mají za sebou vzájemné k započtení způsobilé pohledávky, každá ve výši 30000 Kč; jestliže bude provedeno započtení vzájemných pohledávek, pan X a paní Y si již nebudou z titulu těchto pohledávek nic dlužni a jejich závazky zaniknou.) V podstatě se tak jedná o zánik závazku formou „odečtení“ vzájemných pohledávek stran.

Aby započtení mohlo být realizováno, musí alespoň jedna ze stran učinit tzv. kompenzační projev. NOZ obdobně jako předcházející právní úprava upravuje dva způsoby započtení, a to započtení jednostranné, kdy toto bude provedeno na základě projevu vůle jedné strany, a započtení dohodou.

Jednostranné započtení je možno provést tehdy, když má strana provádějící započtení splatnou pohledávku za druhou stranou a zároveň je již oprávněna poskytnout své plnění, tj. její dluh je splnitelný. Pokud věřitel splatnost pohledávky na žádost dlužníka bezúplatně odsunul, může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit původně (§ 1989 odst. 2 NOZ).

Všechny pohledávky však nejsou k započtení způsobilé. NOZ v ust. § 1988 zakazuje započtení proti pohledávce na výživné pro nezletilého, který není plně svéprávný. Byť zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se nepřihlíží.

Novinkou je pravidlo, které říká, že způsobilou pohledávkou k započtení není pohledávka nejistá či neurčitá (srov. § 1987 odst. 2 NOZ). Podle zákonodárce je tomu tak proto, že započtení má za cíl odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů. Uvedené pravidlo by mělo dopadat jen na jednostranné započtení.

Z obchodního zákoníku bylo převzato pravidlo o započtení promlčených pohledávek, které již oproti předchozí úpravě v občanském zákoníku nejsou z jednostranného započtení vyloučeny, pokud promlčecí lhůta uplynula až po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1989).

Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění.

Na závěr našeho příspěvku považujeme za důležité, vhledem ke změně právní úpravy, upozornit na přechodná ustanovení, která se dotýkají započtení a upravují střet starého a nového práva. Na právní poměry vzniklé před účinností NOZ (1. 1. 2014) se použijí tehdejší právní předpisy, v tomto případě občanský či obchodní zákoník. NOZ bude aplikován tehdy, když by započtení měly podléhat pohledávky, které se řídí podle pravidel NOZ. Pokud by se strany chtěly při započtení řídit úpravou stanovenou v NOZ, nic jim v tom nebrání, § 3028 odst. 3 NOZ toto výslovně umožňuje.