Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Profesor MVDr. Rudolf Böhm, CSc.: 90 let od jeho narození

  Časopis Zvěrokruh 2/2015
     Z historie

Čeněk Červený, Jaroslav Doubek

Významné osobnosti české veterinární medicíny

… Obr. 1
Profesor MVDr. Rudolf Böhm, CSc. (archiv VFU)

 

V tomto roce si připomínáme nedožité devadesátiny profesora MVDr. Rudolfa Böhma, CSc. Široké obci veterinárních lékařů je znám jako zdatný veterinární histolog a historik veterinární medicíny. Velké uznání si vydobyl za propagaci veterinářství a brněnského vysokého veterinárního učení. V análech sportu je zapsán jako vrcholový funkcionář cyklistiky jak naší, tak i světové.

Rudolf Böhm se narodil 20. února 1925 v Brně. Studium na Vysoké škole veterinární v Brně absolvoval v roce 1950. Během studia působil na Histologicko-embryologickém ústavu jako volontér a později demonstrátor. Krátce to bylo u prof. Vlastimila Vrtiše (*1899– †1990) a potom zejména u prof. Jana Koldy (*1895–†1958). Po obhájení doktorské disertace na téma Struktura kůže králíka byl 30. 3. 1950 promován doktorem veterinární medicíny. Od roku 1949 byl zaměstnán jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu pro maso a ryby u doc. Jana Hökla (*1907–†1951).

Zaměřil se na histologii potravin a užitou morfologii. Po smrti doc. Hökla byl v únoru 1951 pověřen vedením tohoto ústavu a v této funkci působil do roku 1953. I při výkonu vedoucí funkce se dr. Böhm věnoval výzkumné činnosti.

Byl též členem redakční rady časopisu „Historia medicinae veterinariae“

Předmětem jeho zájmu byla mikroskopie masa a potravin živočišného původu. V roce 1954 nastoupil na místo vědeckého aspiranta a později asistenta na Histologicko-embryologický ústav, který vedl doc. MVDr. Evžen Novotný (*1913–†1991). Vědeckou hodnost kandidáta veterinárních věd získal v roce 1958 na základě obhájení disertace na téma Mikroskopie pankreatu jako jatečné suroviny. V této disertaci mj. poukázal na možnost využití pankreatu ovce jako zdroje pro získávání inzulinu. Výsledky byly publikovány v našem odborném tisku a také v Bulharsku – v časopise Chranitelna promišlenost (1959). V roce 1964 obhájil habilitační práci s názvem Struktura škáry kůže kura domácího. Z jeho výsledků se vycházelo při studiu změn na kůži ve velkochovech drůbeže při infekčních onemocněních, zvláště při výskytu Markovy choroby.

… Obr. 2
Obálka knihy z roku 1956. Kniha pojednává o mikroskopické stavbě surovin a výrobků masného průmyslu a o změnách, které při jejich technologické úpravě nastávají (archiv autorů)

 

… Obr. 3
Jedna z vydaných popularizačních příruček (archiv autorů)

Jako pedagog byl mezi studenty velmi oblíben. Měl velice poutavý přednes a při výkladu látky často užíval vhodné metafory.

V jeho výzkumné činnosti byl zjevný vliv profesorů Vrtiše a zejména Koldy. Inspirativní byla spolupráce s doc. Höklem, vynikajícím odborníkem na poli hygieny potravin. Histologické vyšetření aplikoval při zkoumání složení uzenářských výrobků. V roce 1956 vydal knížku Mikroskopie masa a surovin živočišného původu.

Spoluautorem byl MVDr. Vladimír Pleva (*1926– †2013). Tato publikace získala v roce 1958 Cenu města Brna, v roce 1962 se dočkala i druhého vydání a byla také přeložena do ruštiny (1964). Ve spolupráci s prof. Koldou a doc. Höklem napsal knihu Dělení hovězího masa (1953). Měl dar odborné poznatky popularizovat. Tak například sepsal příručky Tělověda jatečných zvířat nebo Kupujeme a upravujeme maso a Kupujeme maso. Dlouholetá a intenzivní spolupráce s profesorem Novotným na Histologicko-embryologickém ústavu, později Ústavu histologie a embryologie, se týkala spoluautorství skvělé první české učebnice veterinární histologie. Kniha vyšla v roce 1966 a v roce 1968 získala cenu akademika Klobouka. Spolupráce s prof. Novotným, pozdějším prvním rektorem znovuobnovené Vysoké školy veterinární v Brně, našla vyjádření i v řadě počinů na poli historiografi e veterinární medicíny.

Historie veterinární medicíny začala být u nás rozvíjena v druhé polovině 50. let. Byla to oblast, které se docent a později profesor Böhm věnoval po celý život– ještě mnoho let po ukončení pracovního poměru. Spolu s prof. Novotným inicioval v roce 1964 založení Kabinetu dějin veterinární medicíny. Stal se také jeho vedoucím. Organizačně byl kabinet začleněn pod děkanát tehdejší veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské Brno. Prostory však měl na Ústavu histologie a embryologie. Vedle doc. Böhma určovali směr činnosti také prof. Novotný a doc. Oldřich Svoboda, který byl vedoucím Ústavu veřejného a soudního veterinářství.

 

… Obr. 4
Portrét MVDr. Rudolfa Böhma z doby působení na Histologicko- -embryologickém ústavu Veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně (archiv VFU)

Pracoviště bylo velmi aktivní a jeho práce měla značný ohlas. Vedle přednášek pro studenty a veřejnost měl kabinet za úkol zpracovávat dílčí úseky dějin školy a naší veterinární medicíny a shromažďovat a uchovávat doklady z těchto oblastí. Později vznikl z původního kabinetu Ústav dějin a muzeum historie veterinárního lékařství. Sám doc. Böhm velmi intenzivně rozvíjel činnost tohoto kabinetu a to nejen mohutnou publikační aktivitou, podle tehdejších možností i na mezinárodní úrovni. Stal se členem výboru Světové společnosti pro dějiny veterinární medicíny v Hannoveru. Byl též členem redakční rady časopisu Historia medicinae veterinariae, který byl vydáván v Kodani. V roce 1966 se mu u příležitosti 200. výročí narození prvního profesora anatomie na vídeňské zvěrolékařské škole Ignáce Josefa Pešiny (*1766–†1808) podařilo zorganizovat velkorysou vzpomínkovou oslavu. K připomenutí I. J. Pešiny byly také vyhotoveny pamětní medaile.

… Obr. 5
Titulní list oblíbené učebnice histologie (archiv autorů)

 

… Obr. 6
Jako první v sérii medailí Vysoké školy veterinární v Brně byla tato medaile iniciována doc. R. Böhmem v roce 1966 u příležitosti 200. výročí narození Ignáce Josefa Pešiny. Medaile oboustranná měří v průměru 60 mm. Na přední straně (averz) je portrét s nápisem, na zadní straně (reverz) je zobrazená řezáková část chrupu koně a série příčných řezů řezáku u koně (byl to podle Pešiny podklad ke studiu při určování stáří koně na základě stupně vytírání řezákové jamky) (archiv VFU)

Zasloužil se i o vydání poštovní známky s portrétem I. J. Pešiny a o pojmenování ulice v těsném sousedství areálu Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně na ulici Pešinovu. Rovněž jeho zásluhou mohla být Pešinovi odhalena pamětní deska v jeho rodišti v Kostelci nad Orlicí. Z iniciativy doc. Böhma byly vydány pamětní medaile dalších osobností veterinární medicíny, např. prof. Antonína Klobouka, prof. Emila Přibyla, prof. Jana Koldy a dalších. Na poli historie veterinární medicíny uveřejnil řadu sdělení. Spolu s MVDr. J. Langerem (brněnským absolventem z roku 1952) vydal publikaci o historii SVÚ Brno.

… Obr. 7
Poštovní známka vydaná u příležitosti vzpomínky na 200. výročí narození Ignáce Josefa Pešiny (archiv VFU)

 

S nasazením sobě vlastním připravoval oslavu 50. výročí založení a trvání brněnské Vysoké školy veterinární. Přípravy započaly v druhé polovině šedesátých let, v období politicky poněkud volnějším. Společně s prof. Novotným začali s prací na publikaci 50 let Vysokého veterinárního učení v Brně. Tato knižní publikace se stala zdrojem poznatků o historii naší univerzity a vzorem pro další jubilejní historiografi cké publikace. Publikace byla vydána v roce 1968.

Na sklonku 60. let vykonával doc. Böhm funkci proděkana a po obnovení samostatnosti Vysoké školy veterinární krátce prorektora. Samozřejmě přednášel vybrané části z předmětu Histologie a embryologie, vedl praktická cvičení a v rámci předmětu Úvod do studia veterinární medicíny přednášel mezníky její historie. Sám znal perfektně francouzsky a německy a studentům dával za vzor Jiřího Hanzelku (*1929- †2003) a Miroslava Zikmunda (*1919), kteří si dávno před tím, než se stali cestovateli, nezměrnou pílí osvojili znalost hned několika jazyků.

Nelze nepřipomenout jeho činnost v oblasti sportu. Od mládí aktivně působil v oblasti cyklistického sportu. Zúčastňoval se celé řady závodů v silniční cyklistice. Po skončení aktivní sportovní kariéry se stal funkcionářem. V letech 1961 až 1970 (až do nástupu normalizace) byl předsedou Ústřední sekce cyklistiky při ČSTV. Perfektní znalost francouzštiny mu umožnila pracovat i v orgánech Mezinárodní cyklistické unie (úřední řečí zde byla francouzština). V roce 1968 při úvahách o zřízení ministerstva tělovýchovy a sportu byl údajně jedním z kandidátů na tento post.

S nástupem normalizace musel ze školy odejít. Také činnost Kabinetu dějin veterinární medicíny byla ukončena. Nastoupil do funkce patologa na Státní veterinární ústav v Brně. Zájem o historii veterinární medicíny ho neopustil a dál pokračoval v bádání. Napsal řadu článků z této oblasti, pod kterými ovšem mohly být uvedeny pouze iniciály jeho jména a příjmení.

Po listopadu 1989 se ujal funkce šéfredaktora časopisu Veterinářství. Zde působil v letech 1990 až 1993. Vstoupil do období transformace větší části státní veterinární služby do formy soukromého podnikání. Vyvstal úkol přizpůsobit časopis novým poměrům. Prof. Böhm „bojoval“ za tvář Veterinářství coby odborného a stavovského časopisu. Nezměrným úsilím se mu to i díky kolegům, kteří se chtěli podělit s odbornou veřejností o své poznatky a zkušenosti, podařilo. Samozřejmě nelze opomenout, že bez vstupu potřebného fi nančního kapitálu by veškerá snaha byla marná. A to je zásluha nynějšího vydavatele.

V roce 1995 vyšel ve Veterinářství článek prof. Böhma s názvem Minulost, přítomnost a tolerance, ve kterém jsou obsažené cenné rady pro každého člena či členku našeho veterinárního stavu. Vyšel právě v době, kdy se již v plné míře rozvíjela činnost obnovené Komory veterinárních lékařů ČR a bylo třeba posouvat dopředu společenské postavení veterinární medicíny.

 

… Obr. 8
Vynikající publikace a její úvodní titulní stránky. Kniha vyšla v roce rušných dnů politického dění v roce 1968. (Archiv autorů)

Velké úsilí věnoval též přípravě další významné publikace, kterou redigoval, a sice 75 let vysokého veterinárního učení v Brně. Vyšla v roce 1993 a je pokračováním oné z roku z roku 1968. Po ukončení funkce šéfredaktora Veterinářství se ještě intenzivně angažoval v sekci dějin Společnosti veterinárních lékařů na 30. mezinárodním kongresu pro dějiny veterinární medicíny ve Vídni, kde byl v roce 1996 účastníkem spolu s prof. Č. Červeným.

… Obr. 9
Doc. MVDr. Rudolf Böhm, CSc, ve funkci prorektora Vysoké školy veterinární v Brně při projevu v aule v roce 1969 (archiv J. Šindláře)

 

Zde se mu podařilo dojednat, díky svým kontaktům se Světovou asociací pro dějiny veterinární medicíny, pořádání 31. mezinárodního kongresu v roce 2000 v České republice, a to v Brně. Do důchodu odešel v roce 1989.

Po zásluze se doc. Böhm dočkal jmenování profesorem. Stalo se tak 1. září 1991, kdy slavnostně obdržel jmenovací dekret profesora v oboru Veterinární morfologie. U příležitosti 80. výročí založení naší vysoké školy v roce 1998 se mu s dalšími spospolupracovníky sekce dějin Společnosti veterinárních lékařů podařilo zajistit vyhotovení a odhalení pamětních desek se jmény zakladatelů školy v prostoru před aulou. Zemřel dne 21. března 2OO8 ve věku 83 roků.

Rádi jsme na tomto místě tuto významnou osobnost naší veterinární medicíny našim kolegyním a kolegům připomněli.

… Obr. 10
Pozvánka na Mezinárodní kongres Historie veterinární medicíny, pořádaný v Brně na naší univerzitě v roce 2000. Předsedou organizačního výboru byl prof. Rudolf Böhm. V představenstvu kongresu působil prezident WAHVM (Světové asociace historiků veterinární medicíny) August H. H. M. Mathijsen (archiv autorů)

… Obr. 12
Při jednání Klubu dějin veterinární medicíny v Kabinetu dějin v budově č. 32. Zasedání se konalo na počest prof. Böhma při příležitosti jeho 80. narozenin. Přednáší PhDr. J. Šindlář (archiv VFU)

 

 

 

 

 

… Obr. 11
Pamětní desky prvním učitelům, zakladatelům Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Desky byly iniciovány a jejich výroba a instalace byly realizovány ve dvou fázích. Nejprve byla vystavena deska bronzová umístěná uprostřed, a to v roce 1959. Byla bez jmen osobností, kterých se to týká. To bylo doplněno ve druhé fázi zhotovením dvou desek žulových, a to v roce 1998. Uprostřed je umístěn ozdobný znak a pod ním hák na zavěšení věnce z květin (foto I. Uhríková)

Literatura

BÖHM, R.: Minulost, přítomnost, tolerance. Veterinářství, 45, 1995/2: 50.

BÖHM, R.: Desky se jmény zakladatelů školy. Veterinářství, 48, 1998/10: 448.

ČERVENÝ, Č.: Prof. MVDr. Rudolf Böhm, CSc. osmdesátníkem. Veterinářství, 55, 2005/2: 115-116.

NOVOTNÝ, E.; BÖHM, R. a kol.: 50 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, Vet. fak., Sdružení rodičů a přátel VF v Brně, Brno 1968, 424 s.

PIVNÍK, L.; ŠINDLÁŘ, J.: Prof. MVDr. Rudolf Böhm, CSc. – 70. Veterinářství, 45,1995/3: 88.

Kolektiv: 75 let vysokého veterinárního učení. Brno, VŠVF v Brně, 1993, 453 s.

Kolektiv redakce čas. Veterinářství: Pětasedmdesátiny prof. Böhma. Veterinářství, 50, 2000/2: 80.

 
Čeněk Červený, Jaroslav Doubek