Akademik profesor MVDr. Jan Kolda, DrSc., a jeho brněnská škola československé veterinární morfologie

/část první/

Čeněk Červený

Ohlédnutí v historii československého veterinářství

Jeho vliv na tento obor se uplatňoval hned od nástupu čerstvě habilitovaného docenta veterinární anatomie v roce 1928 do funkce přednosty zřízeného samostatného Anatomického ústavu Vysoké školy zvěrolékařské (VŠZv) v Brně v akademickém roce 1929/1930. Využil svých zkušeností z doby studia ve Francii na Zvěrolékařské škole v Alfortu a na pařížské Sorboně i z pedagogické, vědecké a publikační činnosti ve Francii a na Farmakologickém ústavu VŠZv v Brně. Podnikl cesty po řadě anatomických ústavů v Evropě (Vídeň, Lipsko, Hannover, Švýcarsko) a těchto zkušeností a osobních kontaktů využil ve své další práci.

Druhá etapa proběhla v provizoriu areálu Vysoké školy zvěrolékařské od r. 1929 do r. 1932, kdy již byl budován nový ústav veterinární anatomie. Od školního roku 1929 byl již doc. Kolda pověřen vedením Anatomického ústavu na Vysoké škole zvěrolékařské v provizorních podmínkách. Spolu s ním zde působili jako jeho asistenti MVDr. František Havelka (1925–1930), MVDr. Josef Matoušek (1927–1928), MVDr. Jan František (1930–1934), MVDr. Václav Řezníček (1930–1937) a jako demonstrátor MVC. Jaroslav Vojtěchovský (1930–1932).

V roce 1926 započal studia na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně a v zimním semestru čtvrtého ročníku začal studovat ve Vídni. Dizertaci vypracoval na Fyziologickém ústavu v Brně pod vedením profesora Tomáše Vacka.

Profesor MVDr. Tomislav Ciliga (*1903–†1977)

Pocházel z Mostaru z Bosny a Hercegoviny, byl synem veterináře. Zvěrolékařství studoval z počátku v Záhřebu a čtvrtý a pátý semestr ve Francii v Alfortu.

MVDr. Alfred Srnetz (*1886–†1951)

Pocházel z německé menšiny z pohraniční oblasti jižní moravy a Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně absolvoval v roce 1926. Ve třicátých letech byl asistentem na klinice chirurgie u profesora Pardubského.

Z fyziologie habilitoval v roce 1936 u profesora Tomáše Vacka. Ke zřízení školy v Libverdě však nedošlo, neboť se blížila druhá světová válka.

V ústavu působili též jako demonstrátoři a později asistenti MVDr. Ondřej Andrle (1936–1940) a MVDr. Přemysl Jeřábek (1937–1940) až do uzavření českých vysokých škol v roce 1939.

Kolda sepsal i první dva díly české učebnice veterinární anatomie Srovnávací anatomie zvířat domácích se zřetelem k anatomii člověka v rozsahu 914 stran a 301 obrazů. Kniha vyšla v roce 1936. Z ústavu vzešla i celá řada dalších vědeckých publikací.

Uzavřením vysokých škol byla přerušena činnost profesora Koldy jako vysokoškolského učitele. Odstěhoval se do své secesní vily v městečku Doubravník v podhůří Českomoravské vysočiny, aby zde přežil válečná léta. Období uzavření vysokých škol a druhá světová válka (1939–1945) byly pro prof. Koldu z hlediska jeho tvůrčí činnosti velmi neblahé. Neměl kontakt s velmi dobře vybaveným anatomickým ústavem (laboratoří, pitevnou, knihovnou a prostředím akademické půdy vůbec), jeho spolupracovníci se rozešli za obživou, odešli do praxe. Profesor prožíval tato léta sám, pouze v péči své staré matky Cecílie Koldové a připravoval si podklady pro další práci v ústavu, až tato mizerie skončí. Připravoval třetí a čtvrtý díl své učebnice (artrologie a myologie), učebnici anatomie a fyziologie domácích ptáků a další učební texty a výzkumné plány.

Čtvrtou etapou bychom mohli označit období od roku 1945 do propuknutí komunistického puče v roce 1948. Profesor Kolda se hned v létě 1945 vrhl s velkým vypětím sil do obnovy ústavu zničeného válkou a jako jeden z prvních zahájil výuku již v říjnu téhož roku. Započal s přípravou edice učebních textů a vytyčil výzkumné směry, které dále rozvíjel s kolektivem svých spolupracovníků a následovníků. V tomto období s prof. Koldou spolupracovali asistenti a demonstrátoři MVC. Josef Peňáz (1945–1946), MVC. Josef Růžička (1945– 1948), MVC. Čeněk Vrba (1945–1946), MVC. Otakar Zeman (1945–1948), MVC. Jan Vinš (1946–1948), MVC. Alois Frank (1946–1948), MVC. Dušan Trefný a další. V roce 1947 odešel poválečný přednosta Ústavu histologie a embryologie doc. RNDr.et MVDr. Vlastimil Vrtiš do Hradce Králové na nově zakládanou Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Vedením ústavu a oboru, přednášek i cvičení byl pověřen prof. MVDr. Jan Kolda. Tuto funkci vykonával až do roku 1950, kdy byl vedením ústavu pověřen MVDr. Evžen Novotný. Další čtyři roky až do r. 1954 po reorganizaci ústavů na VŠV byl Kolda vedoucím velké katedry spojených ústavů anatomie a histologie.

Profesor Kolda si uvědomoval, že je třeba pomýšlet na výchovu budoucího nástupce. Vybral si MVC. Jana Vinše, schopného a pracovitého asistenta a podporoval jeho snahy. Svěřil mu i sepisování skript (Kolda, J., Vinš, J.: Nauka o vnitřnostech – Splanchnologia a smyslových ústrojí – anesthesiologia. Brno 1948, 233 stran.) a zapojoval ho i do výuky. Nikoho ze svých spolupracovníků bezdůvodně neprotežoval, přesto Vinš byl „jedničkou”. Přátelské vztahy v tomto pracovním kolektivu narušil únor 1948 a po něm i nástup politických represí. Ti, kteří neodpovídali představám tehdejších politických představitelů, často i fanatiků, museli ze školy odejít.

Tím začala pátá, poslední etapa působení profesora Koldy v ústavu anatomie, která trvala do roku 1955 a která byla komplikována i jeho chorobou. Choroba se vlekla od roku 1950 až do jeho smrti v roce 1958. V letech 1950 až 1954 byl často nemocen a od poloviny roku 1954 byl upoután na lůžko natrvalo. Prověrková komise komunistické strany Vysoké školy veterinární zbavila v březnu roku 1948 prof. Koldu jeho nejbližších spolupracovníků, jako byl MVC. Jan Vinš a MVC. Alois Frank, kteří byli dokonce vyloučeni ze studia na všech vysokých školách v ČSR. V ústavu se objevily po roce 1948 nové tváře, nicméně někteří z nově přijatých byli pro anatomii zapáleni, takže u mnohých Koldou tradičně podněcovaná pracovitost a vytrvalost ve výuce a ve vědecké práci přinesla své plody, jak ukazují životopisy a výčty publikací jednotlivých Koldových spolupracovníků a následovníků, úspěšných a zdatných žáků jeho školy.

Od jara roku 1948 působili na ústavu anatomie jako demonstrátoři, pomocné vědecké síly, asistenti a později jako docenti či profesoři docent MVDr. Radim Najbrt (1948–1986), profesor MVDr. Dionýz Čollák (1948–1951), profesor MVC. Peter Popesko (1948–1950), MVC. Vladimír Fidler (1949–1952), MVC. František Mládek (1948–1951), profesor MVDr. Vladimír Komárek (1950–1958), MVDr. Augustin Kubíček (1951–1956), profesor MVDr. Oldřich Štěrba (1950–1965 a 1993–1998), profesor MVDr. Jiří Kaman (1950–1970), MVDr. Karel Bednář (1952–1955 a 1962–1986), profesor MVDr. Arnošt Hampl (1952– 1960) a profesor MVDr. Čeněk Červený (1953–1998 a dosud). Byli to i kolegové z Ústavu histologie a embryologie, docent MVDr. Rudolf Böhm, CSc., docent MVDr. Jaroslav Holman, CSc., profesor MVDr. Rudolf Hrabák, CSc., MVDr. Adolf Hloušek, CSc., MVDr. Věra Gaždová a profesor MVDr. Ivan Těšík, DrSc. Byli to též dizertanti, kteří zde zpracovávali své dizertační práce. Řada z těchto kolegů pracovala na Anatomickém ústavu a Ústavu histologie a embryologie již v době, kdy prof. Kolda pro svou nevyléčitelnou chorobu pobýval v ústavu jen sporadicky. Duch jeho pracovního stylu a charismatu co by morfologa – vědce, pedagoga, organizátora a inspirátora pracovních cílů na většinu z nás vždy působil tak, že jsme se věnovali svému oboru s entuziasmem a plným nasazením.

Jaká byla kurikula těch neuspěšnějších působících ve vědecké a pedagogické činnosti ve veterinární medicíně, zde uvedeme postupně v časové chronologii.

Celá řada ze zde vyjmenovaných působila jako úspěšní vědečtí pracovníci a pedagogové, veterinární anatomové či histologové. Někteří se uplatnili i v řadě dalších oborů biologických věd. Byl to na příklad profesor MVDr. Dyonýz Čolák, CSc. (1926–2005), profesor veterinární chirurgie v Košicích a později vedoucí katedry anatomie, histologie a fyziologie hospodářských zvířat v létech 1972 až 1988 na Agronomické fakultě v Českých Budějovicích. Dále to byl profeor MVDr.Rurdolf Škarda, CSc., který se po jednoročním působení ve funkci asistenta na anatomii u profesora Koldy stal asistentem a nakonec přednostou Ústavu patologické morfologie v Košicích.

Poslední jmenovaný záhy odešel z Koldova ústavu jako pracovník do výzkumu v Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, takže v tomto týmu působil pouze krátce. Kolektiv si vytyčil úkol zpracovat učební látku obecných poznatků ze systematické i topografi cké anatomie na modelu skotu, což bylo v pojetí výuky málo obvyklé. Srovnávací poznatky a anatomie ostatních domácích savců byly zařazené do učebnice jen okrajově. Byl to úkol velmi náročný a jeho realizace zúčasněnými spoluautory ve spolupráci s výtvarnicí Naděždou Slezákovou na obrazovém materiálu trvala téměř celé čtvrtstoletí. Vzniklo dílo vybavené originálními obrazy, první česká kompletní učebnice veterinární anatomie domácích savců u nás. Knihu užívají studenti dodnes. Kniha byla oceněna komisí Akademie výtvarných umění a Vysoké školy umělecko-průmyslové jako nejlepší kniha roku po stránce výtvarné a byla oceněna též cenou Literárního fondu. V oblasti vědy se zabýval studiem struktury kůže, topografi e břišních orgánů u koně a prasete a studiem vemene skotu a krevních a mízních cév.

MVC. Popesko se též velmi intenzivně zabýval studiem topografické anatomie a její aplikací v klinické diagnostice a výuce klinických oborů. Z toho důvodu také před promocí krátkou dobu působil jako asistent na interní klinice na Vysoké škole veterinární v Brně. V roce 1951 po obhájení dizertace byla již zřízena na Slovensku v Košicích Vysoká škola veterinární. Záhy po promoci byl Popesko povolán do Košic, aby zde budoval ústav pro obor veterinární anatomie. Zde započal budovat svěřený obor, zařízení ústavu, učební pomůcky a anatomické sbírky preparátů.

Ve výuce preferoval praktická cvičení a pitvy. Podle vzoru svého učitele upřednostňoval topografi ckou anatomii. Hned na počátku svého působení v Košicích si vytkl za cíl vytvořit atlasy topografi cké anatomie hospodářských a domácích zvířat. Na tomto zaměru započal podle Koldova vzoru intenzivně pracovat. Zpočátku pod jeho patronací a s jeho podporou tento záměr realizoval. Předností těchto publikací je široká paleta topografi cko-anatomických obrazů stavby těla celé řady druhů zvířat. Jsou to kůň, skot, ovce, koza, prase, pes, kočka a králík. Trojdílný atlas vyšel poprvé v letech 1958–1968. Do současnosti tato světoznámá publikace vyšla v 28 vydáních v celkovém rekordním počtu kolem 250 000 výtisků, neboť atlas byl přeložen a vyšel kromě slovenštiny ještě v dvanácti dalších jazycích (v angličtině, němčině, polštině, francouzštině, ruštině, španělštině, italštině, holandštině, bulharštině, srbochorvatštině, maďarštině a portugalštině). Nutno zdůraznit, že většinu obrazů připravil, po stránce odborné zpracoval a nakreslil podle vlastních preparátů sám autor Popesko. Je to jedna z nejúspěšnějších anatomických publikací ve světové veterinární medicíně své doby a je známá a využívaná mezi studenty veterinární medicíny i veterináři na celém světě. Tento atlas byl oceněn ve Francii v Nice hlavní cenou, tzv. Stříbrným orlem. Podobně úspěšný vydal Popesko se spolupracovníky Atlas anatomie malých laboratorních zvířat a ještě řadu dalších zajímavých originálních publikací, včetně anatomické nomenklatury Nomina anatomica veterinaria. Svou úspěšnou činností ve funkci vysokoškolského učitele vyšel jako nejúspěšnější žák Koldovy brněnské školy československé veterinární morfologie a stal se zakladatelem Slovenské veterinární anatomie.

V letech 1950–1959 se odborný asistent MVDr. Vladimír Komárek podílel na výuce anatomie na Vysoké škole veterinární v Brně a zároveň na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde garantoval výuku studentů na Zootechnické fakultě. V roce 1958 se přihlásil na inzerát Vysoké školy zemědělské v Praze, kde se uvolnilo místo přednosty Ústavu zvěrolékařských disciplín po profesorovi MVDr. Stanislavu Knorovi (*1886–†1962). V roce 1959 obhájil dizertaci kandidáta věd, v roce 1960 se habilitoval na docenta a nastoupil jako přednosta katedry veterinárních disciplín na Vysoké škole zemědělské v Praze-Suchdole. V roce 1968 zde byl ustanoven profesorem morfologie hospodářských zvířat a v roce 1969 obhájil doktorskou dizertaci k titulu DrSc. Záhy byl však za příliš aktivní účast na pražském jaru v roce 1968 zbaven funkce přednosty katedry a byl převeden na nepedagogickou činnost, a navíc byl převeden jako zaměstnanec do Ústředí veterinárních asanačních ústavů. V roce 1982 se mu podařilo získat zaměstnání v Ústavu experimentální veterinární medicíny v Košicích, kde působil jako samostatný vědecký pracovník. V roce 1990 se vrátil zpět na Vysokou školu zemědělskou v Praze a zde působil jako profesor do roku 1997. Při všech těchto peripetiích během svého působení v oboru veterinárního morfologa neustal ve vědecké a publikační aktivitě. Věnoval se nadále anatomii domácích ptáků, nakreslil a vydal se spolupracovníky třídílný atlas anatomie hospodářských ptáků, publikoval v oblasti anatomie volně žijících savců a vydal řadu zajímavých publikací v celkovém počtu kolem 250. Ve své pracovní angažovanosti byl ovlivněn velmi výrazně profesorem Koldou.

Pokračování v příštím čísle