Vánoce

Kolega vyslyšel výzvu MK a podělil se s námi o vzpomínky ze své profesní kariéry

Štědrý večer. Venku mrzne a padá mokrý sníh. Sedmdesátá léta jsou již v pokročilé normalizaci, ale nám na okresním veterinárním středisku v teplé místnosti tiše hrají z magneťáku koledy, na umělém stromečku svítí pár žárovek, káva voní, cukroví jsme si donesli a teď si s technikem u toho povídáme. V podvědomí zůstává otázka – co když bude případ? V autě mám Vademekum, kufr plný pomůcek a léků, ručně nakreslenou mapu okresu. Veselé historky mazáka z terénu uklidňují nervy. Služba, i když to byl zdroj příjmu, o svátcích byla samozřejmě obsazována nejmladším doktorem z kolektivu.

Zalehneme, zavelí technik před půlnocí, vypadá to slibně. A pak to přijde, zákon schválnosti. Zvoní telefon.

Veterinární služba, prosím. … Co říkáte?… Aha… Pan doktor přijede. Moc jsem mu nerozuměl, pokračuje technik, ale asi je to těžký porod u krávy.

Porod ve starém kravíně na farmě na druhém konci okresu? Vysvětluje mi cestu a prstem jezdí po kreslené mapě. Jedu. Ve fujavici a hlubokém sněhu, podaří se mi trefi t a zaparkovat mezi zemědělskými stroji u otlučeného kravína.

Dobrý večer, tak co tu máme, pantáto? Rodí …, těžké, … velký ….

A to je všechno, čemu se mi podařilo porozumět. Starý hlídač se pokusí vstát ze židle – ale požitý nápoj mu v tom brání.

Tam je to, ukazuje směr. Aha.

K žlabu přivázaná stojí jediná kráva, ostatní vleže klidně přežvykují. Vrátím se k autu, svlíknu se do půl těla, vklouznu do studených holínek, přes hlavu přehodím mašli zástěry.

Tak jdeme!, ale hlídač spí. Vezmu kbelík, naplním vodou a vykročím sám k rodičce. Do prčic, kdyby aspoň odstranil tu hromadu hnoje ze stání. Už trčící z pochvy nohy naznačuji, co mne čeká. Rukama kontroluji polohu telete, uvolňuji cesty, vážu porodní provázky, ale je jasné, že bez pomoci to nepůjde.

Běžím k dědovi, třesu s ním: Sežeňte pomoc, musí nás být na tahání více. Oni sú ožrali, … , spí, … nepudou. Podařilo se mu vstát. Rychle přemýšlím co dál. Máte provaz, lano, nebo něco podobné?

Jo …, v přípravně.

Přivazuji porodní provázky ke konci lana, táhnu ho kolem jednoho sloupu ke druhému a ke vchodu, druhý konec připevním k nárazníku auta. Na upocená záda padá sníh. Stojte u krávy a volejte, kdyby se co stalo. Hmm, zabručel, a já nastartoval.

Stařičká Oktávie pomaličku napnula lano. Jedu.

Stop! křičí hlídač a já běžím zjistit, co se děje.

Na chodbičce leží velký býček uvázaný za nohy a pokouší se zvednout hlavu. Odvažte mu provázky. Udělám revizi dělohy, odstraním placentu, jdu zpátky k autu pro foam, ošetřím krávu.

Dejte kolem ní slámu a pohlídejte, ať se tele napije. Přijedu ji zítra zkontrolovat. Na shledanou! Odpovědi jsem se už nedočkal a jedu na středisko.

Probudím technika: Tak jak to vypadá, Juro?

Klídek, na štěstí. Dej si šlofíka.

Teplá sprcha uklidňuje. Půl čtvrté ráno. Vánoce.