Výtvarné umění na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně a ve veterinární praxi

MVDr. Josef Dostál

Nemalou měrou nás zaujmou i výtvarné práce řady našich spolupracovníků, profesionálních výtvarníků jako našich zaměstnanců či milovníků našich pacientů, zvířectva všeho druhu. Bývají to často i profesionální umělci. Ať již to bylo při spolupráci na obrazové části či fotodokumentaci celé řady učebních pomůcek a vědeckých publikací nebo při ztvárnění reprezentačních materiálů u příležitosti různých odborných kongresů, výročích či společenských akcích (plesů). Tito výtvarníci se v řadě případů zasloužili o důstojnou reprezentaci a propagaci naší alma mater a celého našeho stavu veterinárních lékařů.

Dovolte mi, abych vám alespoň některé z nich, ty nejznámější osobnosti z obou uvedených skupin, postupně v časopisu

Nestorem a velkých nadšencem, možno říci malířem amatérem, ale malířem profesionálních kvalit, byl a je znám mezi svými kolegy a zvláště pak na jižní Moravě, v Podluží MVDr. Josef Dostál. Narodil se 9. 9. 1894 v Podivíně na Břeclavsku v rodině vesnického učitele, který zde poblíž v obci Ladsštorfu působil. Je to v kraji, kde lidé se zaujetím vyznávají své folklórní tradice a zvyky, zpívají nádherné podlužácké písničky a tančí, „cifrují“ při tom, jak se s radostí baví. Je to kraj lidových ornamentů na prostých, ale zdobených staveních s malovanými žudry, kraj vyšívaných fěrtochů a nádherných krojů. Tento region svými kresbami zvěčnili malíři – např. Jožka Úprka a Antonín Frolka. Malíř Úprka byl velkým přítelem otce malého Jožky, pana učitele Dostála.

Jako poslušný syn však dal na radu svého otce, který mu to rozmlouval, neboť nedůvěřoval, že tato profese chlapci zajistí dostatečné živobytí. A tak Joža Dostál odešel na gymnázium do Hodonína a po maturitě se rozhodl studovat zvěrolékařství ve Vídni na Tierarztliche Hochschule. Tam odešel v roce 1911, avšak záhy na to v roce 1914 propukla první světová válka. Byl odvelen „do služby císaři pánu“ a odvelen na „Pferdespital“ a s ním cestoval na fronty od Haliče přes Uhry do Itálie. Svůj skicák měl stále při sobě, kreslil obrázky z cest, ba i karikatury z vojenského života. Po válce v roce 1918 nastoupil na Zvěrolékařskou školu v Brně, kterou absolvoval v roce 1922 a působil dále na této škole jako asistent u prof. Klobouka. Po obhájeni dizertace a získání doktorátu odešel do praxe na brněnské jatky, kde působil jako městský zvěrolékař a započal rozvíjet svoji profesionální činnost v hygieně potravin.

Prožíval tedy šťastné mládí, později zažil i život vojenský, přišla doba studia na nedávno nově založené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně, doba veterinární praxe na jatkách a další aktivity ve veterinární činnosti. To vše byla jeho životní inspirace, a tak nikdy nezapomněl svůj skicák naplňovat nádhernými kresbami, kde se uplatňoval jeho nevšední pozorovací smysl a výtvarný talent. Maloval často v reálném pojetí krajinky z rodného Slovácka, ale i z cest, z vojny. Měl však i vytříbený smysl pro humor, rád se uplatnil i v roli originálního karikaturisty při zobrazování životních prožitků a často i vtipných momentů všedního života. Ve vzpomínkách na léta prožitá doma si oživuje svůj první kroj. Je inspirován krajem nabytým folklorními zvyky, které zde nezanikly. I ty zachycuje svými kresbami z rodného Slovácka.

Ztvárnil i barevně zachytil celou řadu nádherných krojů s precizní přesností a odborností. Z vojenského života maluje obrázky, v nichž se zaměřuje především na veselé příhody z této, i když nebezpečné, etapy svého života. Jakmile nastoupil do pracovního procesu ve veterinární profesi, rád maluje zvířata a zachycuje je jako malíř-realista. Především zvířata, s kterými přichází denně do styku na jatkách. Samozřejmě kreslí i pracovní osazenstvo brněnských jatek, a to především formou nádherných vtipných karikatur. Některé jeho obrázky byly zásluhou prof. MVDr. Václava Dyka a syna Jožky Dostála, MVDr. Vladimíra Dostála, vydány Společností veterinárních lékařů v publikacích Medicina veterinaria Picta v roce 1971 a v roce 1974. Jen skromný výběr z jeho tvorby vám, vážení čtenáři, předkládáme v tomto článku k nahlédnutí.

V letech 1963 – 1965 jsem měl příležitost se s Jožkou Dostálem často stýkat osobně. Byli jsme vlastně kolegové a sídlili v jedné budově. On zkušený praktik s hlubokými znalostmi oboru Hygiena potravin v tu dobu krátce působil jako asistent v Ústavu pro hygienu a technologii potravin a já jako mladý asistent profesora Koldy jsem vyučoval anatomii, v tu dobu po reformě především anatomii skotu. Navštěvovali jsme se a jednoho dne mi Jožka přinesl ukázat své obrázky. Načež, když odcházel, mi nabídl, ať si jeden vyberu.

Nejvíce mě zaujal velmi vtipný obrázek pěkného vypaseno a spokojeného čuníka na voze, jak ho vlečnou pravděpodobně na Brněnské jatky dva hubení vysloužilí koníci. Ukázal jsem na něj prstem a už mi byl věnován. V tu dobu jsme s paní Ing. arch. Sylvou Dykovou uspořádali na půdě Zvěrolékařské školy v Brně pěknou výstavu jeho kreseb. Ještě jednou jsme se pochlubili jeho dílem.

Bylo to na Světovém kongresu historie medicíny, farmacie a veterinární medicíny v Plzni v roce 1990. Zde jsme vystavovali výběr jeho kreseb.

Za svoji vynikající činnost v oboru Hygiena a technologie potravin mu Vysoká škola zvěrolékařská v Brně v roce 1967 udělila Höklovu medaili. Jožka Dostál zemřel 25. 3. 1970 v Brně. Rádi na něho vzpomínáme.

Jeho zásluhy odborné i jeho zájmové činnosti připomíná u příležitosti 90. výročí založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně

prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
a Klub historiků VFU v Brně