Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr.Vladimír Kyllar, CSc.

Před časem, kdy jsem ještě ani netušil, co s sebou přináší práce v představenstvu KVL, jsem od těch informovanějších zaslechl: PŘEDSTAVENSTVO? To je pro některé CK KVL ČR! …? No to je přeci cestovní kancelář KVL, zněla samozřejmá odpověď na moji nechápající otázku. Abych pravdu řekl, moc jsem to tehdy nechápal či nedovedl si to představit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dnes jsou to prakticky tři roky, co jsem kývl na nabídku předsedy OS Brno-město a přijal návrh OS na kandidaturu do představenstva. Bez jakýchkoli ambicí a ctižádostivých snah jsem vstoupil do „vrcholového managementu“ Komory, se snahou poznat tuto práci, pochopit význam stavovské organizace pro člena „stavu“ a přispět k tomuto významu. A k čemu jsem po těchto třech letech působení na úseků vzdělávání, zahraniční a mediální komise dospěl?

Před vstupem do představenstva jsem nepatřil k zastáncům povinného členství v Komoře, neboť jako řadový člen jsem dopad významu Komory jako správního orgánu vůbec nepociťoval. Dnes jsem svůj názor trochu opravil. I zde totiž platí obecná zkušenost, že pokud orgán (organizace, úřad či komora) pracuje tak, jak má, tj. pro ty, pro které byl zřízen, pak v naprosté většině má svůj význam. Bohužel, ve skutečnosti tomu tak nebývá a původně dobrá myšlenka či nápad jeho realizaci zcela nebo do značné míry zdeformuje. Dospěl jsem totiž k závěru, že současné vedení se členské základně vzdaluje, neřeší každodenní problémy veterinární profese a více zaobírá samo sebou, tzv. politikou pro politiku. Příčin bude určitě více. Na jejich kompletní rozpoznání jsem v představenstvu příliš krátkou dobu. To totiž nerozpoznají ani takoví, kteří tam jsou čtyři i více funkčních období (a nebo právě proto?)

Aby Komora plnila to, k čemu je určená, je jednoznačně nutné podnítit zvýšenou aktivitu OS sdružení a jejích členů. V praxi to znamená, aby představenstvo zapojilo do své činnosti řadové členy Komory, předsedy OS, aby pružně reagovalo na jejich podněty, návrhy a iniciativy, aby je pověřovalo úkoly. Iniciativa musí samozřejmě přicházet i ze strany OS. Veterináři by se měli daleko více organizovanou formou podílet na řešení problémů ekologie, welfare zvířat, podílu profese na obecném zdraví, na vzdělávání, atd. Ve světě je běžnou a osvědčenou formou sestavování ad hoc pracovních komisí, které tyto oblasti koncepčně dlouhodobě řeší. Průběžné výsledky práce těchto komisí upevňují autoritu Komory a pomáhají zvyšovat postavení veterinární profese ve společnosti. Pro autoritu Komory a pro dobré výsledky je nezbytně nutné, aby předložené materiály těchto komisí byly zodpovědně přijímány a schvalovány. E-mailová diskuse takovému schválení může předcházet, ale nesmí ho nahrazovat tak jako u nás. Materiály jednou schválené musí představenstvo a každý její člen umět obhájit – je to jeho povinností. Je smutné, spíš trestuhodné, když představitel KVL v diskusi mimo půdu představenstva ani jedním slovem již schválený materiál neobhájí a nepodpoří. Je ještě tragičtější, když představenstvo bez jediného předloženého argumentu tento materiál zruší. Aby Komora plnila svůj účel, musí svoji funkci plnit představenstvo. Aby plnilo svoji roli představenstvo, musí mít stanovenu a hlavně dodržovat koncepci, jednací řád a jasné priority. Současné problémy je nutné řešit z hlediska budoucnosti. Pokud se zadá úkol komisi, pak se jí předložený materiál musí RESPEKTOVAT a smést ze stolu ho lze pouze a jen na základě nových pádných faktů, argumentů či zjištění a ne jen proto, že ho předložil ten, koho nemám rád. Bojovat by se mělo argumenty s argumenty a ne s jejich nositeli! V řízení činnosti představenstva nejen já vidím velkou slabinu činnosti KVL. Pravidlem vycházejícím ze zákona by mělo být, že představenstvo po projednání a schválení materiálu pověří prezidenta úkoly z toho vyplývajícími a ne naopak. Prezident by se měl více než na zahraniční problematiku zaměřit na problematiku domácí. Na zahraničí by se měl orientovat viceprezident a předseda zahraniční komise a její členové. Vždyť ty zahraniční zkušenosti neslouží k ničemu jinému než k řešení domácích problémů a jejich sladění s evropským standardem. Odtud asi pramení ta „CK KVL“. Nerespektování činnosti pracovních komisí, řešení problémů bez konzultace s příslušnou komisí apod., ignorování argumentů a autoritativní rozhodování jednoho navozuje dojem jednání monarchy, tedy opět „CK KVL“, tentokrát však ve smyslu c. k. Rakousko-Uherska. Bohužel, představenstvo svojí nedůsledností, bezkoncepčností a nedodržováním principů takovému jednání napomáhá. Myslím, že ve světě je trend spíš opačný, monarchie se stávají přežitkem, případně se i ruší. Komoru budeme mít takovou, jakou si ji uděláme, Komora půjde směrem, kam ji představenstvo potáhne a členská základna potlačí nebo pustí. V tom nám žádná PR agentura nemůže za žádné peníze pomoct. Adekvátní postavení veterinární profese ve společnosti musí vybudovat veterinární Komora v úzké a rovnoprávné spolupráci s SVS ČR,VFU a ostatními domácími, ale i zahraničními veterinárními institucemi. Protože tento problém je minimálně i evropským problémem.

A to už by byla další kapitola, kterou můžeme rozebrat někdy příště, ale trvám na tom, že u nás je nejvyšší čas na změnu.

MVDr.Vladimír Kyllar, CSc.