„Rád bych aktivně pomáhal řešit problémy, které se nás veterinárních lékařů bezprostředně dotýkají,“ říká bývalý prezident KVL ČR František Špruček

„Rád bych aktivně pomáhal řešit problémy, které se nás veterinárních lékařů bezprostředně dotýkají,“

říká bývalý prezident KVL ČR František Špruček

„Mým přáním je větší kolegialita a spolupráce,“ říká bývalý prezident Komory veterinárních lékařů ČR a veterinární lékař s mnohaletými zkušenostmi MVDr. František Špruček, Ph.D. Blíží se mu kulaté životní jubileum. V první půli července totiž oslaví padesáté narozeniny, a nás proto zajímalo, jak s odstupem času hodnotí své působení v čele Komory a jak dnes vnímá úroveň českého veterinárního lékařství.

Nejprve bych se rád zeptal na vaši současnou práci. Co momentálně děláte?

V současné době pokračuji v práci veterinárního lékaře na Klinice pro psy a kočky v Olomouci a na pobočce v Litovli.Tuto praxi vlastně dělám už od roku 1990, jen s mírným přerušením, to když jsem pracoval v komorových orgánech.

V letech 2001 – 2003 jste vykonával funkci prezidenta KVL ČR. Jak byste vaše působení na tomto postu s odstupem času zhodnotil?

Funkční období se neslo v duchu mnoha změn, které jsme podnikli. V předchozím období se totiž vytrácel smysl pojmu profesní organizace a členská základna vnímala stavovskou organizaci velmi negativně. Bylo tak nutné provést rekonstrukci sekretariátu, výměnu ekonomického úseku či vybrat nové advokátní kanceláře. Po dobu mé funkce jsem měl několik priorit: posílení právního vědomí a pomoci členů Komory, další prohlubování odborného kontinuálního vzdělávání členů Komory a zaměření se na práci v jednotlivých okresech a krajích. Pokud bych měl toto období nějak zhodnotit, nazval bych ho obdobím reforem a znovuobnovením správného fungování a chápání smysluplnosti Komory.

Dala vám tato funkce něco do života?

Rozhodně mnoho životních zkušeností a přehled o dění ve veterinární sféře jak v České republice, tak i v celosvětovém měřítku. Měl jsem možnost se setkat s veterinárními lékaři z celého světa na společných zasedáních, a tak proniknout do všech struktur a vazeb v oblasti veterinární medicíny.

O vlivu imunitního systému na hluboké pyodermie psů. Snažím se také odborně publikovat a několikrát ročně se účastním mezinárodních odborných seminářů a získané poznatky okamžitě aplikuji do své veterinární praxe. Aktivně spolupracuji s pedagogy z naší alma mater v Brně. Týdně strávím několik hodin dalším samostudiem nad případy, které řešíme na naší klinice.

Jistě sledujete pozorně dění v oblasti veterinárního lékařství u nás. Co říkáte na nový lékový zákon, který umožňuje zemědělcům podávat zvířatům některé léky?

Dle mého názoru zde zapůsobila silná zemědělská lobby. Disponovat volně léky není zdaleka tak jednoduché a je to podle mého názoru zásah do potravinového řetězce hospodářských zvířat. Novela tohoto zákona je nešťastná i pro samotné zemědělce, kteří si dnes myslí, že na tom vydělají, ale velmi brzy pochopí, že se bez veterinárního lékaře stejně neobejdou.

Jaký má podle vás dopad na veterinární lékařství náš vstup a členství v Evropské unii?

Dopad na praktické veterinární lékaře, co se týká malé klientely a malé praxe, je zatím minimální. Samozřejmě, u velké klientely je tato otázka velmi sledovaná a určitý dopad tu je, a to i v oblasti byrokracie, které s naším vstupem do unie přibylo. Myslím si, že způsob centrálního řízení, jaký používá EU, je k některým zemím méně spravedlivý než k jiným.

Jaká je úroveň veterinárního lékařství u nás ve srovnání se zahraničím a co by se podle vás ještě mělo zlepšit?

Po revoluci byly rozdíly v porovnání s jinými zeměmi na západ od nás skutečně markantní. Troufám si ale říci, že během deseti let se v mezinárodním měřítku Česká republika zařadila mezi ty nejvíce viditelné země bývalého východního bloku v této oblasti. Je toho příkladem i loňský celosvětový veterinární kongres, který se pořádal v Praze. V dnešní době je úroveň našich veterinářů srovnatelná s úrovní veterinářů v Evropě i ve světě. Nesrovnatelná je snad jen v oblasti finančního ohodnocení veterinářů.

A co je potřeba zlepšit?

Rezervy tu samozřejmě jsou a pramení často ze specifické české povahy. Mým přáním by byla větší kolegialita, spolupráce a odpovídající ohodnocení této práce.

Na závěr prosím prozraďte, jak se vám daří v osobním životě.

V mém osobním životě se vše stabilizovalo, jsem ženatý, synové studují vysokou školu a možná budu mít jednou adekvátního nástupce, „ale to už je jiný příběh z jiné vesnice“, jak by řekl klasik.

Filip Happl