Management veterinární činnosti Hodnocení a kritéria bonity veterinární praxe:
Péče o klienty (tab. 10): a) Identifikovat naše tzv. nejlepší zákazníky (ochotné zaplatit za veterinární služby). b) Identifikovat naše tzv. nejhorší zákazníky (neochotných zaplatit za služby a nespokojených se servisem veterinární činnosti). Tab. 10 – Struktura zastoupení zákazníků a ochota platit za veterinární služby
Musíme se rozhodnout, zda chceme vycházet z připomínek a spolupráce těch tzv. horních nebo dolních 25 % zákazníků. Pokud si klient opakovaně stěžuje, měli bychom se přiklánět ke stížnostem těch horních nebo těch dolních 25 % zákazníků? Jsou-li stížnosti oprávněné, musíme naslouchat všem. Je-li opakovaná stížnost na cenu (např. pane doktore jste drahý, kolega byl lacinější) a neustálé problémy při léčbě (stížnosti na léčbu), naslouchejme těm 25 % bezproblémových zákazníků ochotných zaplatit, kteří tvoří 65 % vašeho celkového příjmu, a těch 25 % chronicky problémových zákazníků (tj. 8 % celkového příjmu) odkažme slušně jinam, kde si možná nebudou stěžovat a budou spokojeni i s nižší kvalitou služeb za nižší ceny. Pokud nám těch 25 % bezproblémových zákazníků doporučí své přátele, můžeme počítat s tím, že i oni budou patřit mezi bezproblémové zákazníky. Pokud nám doporučí své známé těch 25 % problémových zákazníků, budou to titíž zákazníci, stěžující si na vše, co pro ně uděláme. Jakým zákazníkům sloužit? Máme možnost zvolit jakoukoliv variantu. Je na našem zvážení! Tvorba ceny V posledních letech se vedou nekonečné diskuse o ceníku za veterinární činnost. Existují dva názory. Jeden názor požaduje ceník, jehož existence by byla možná jen na základě schválení zákona. Druhý názor je zásadně proti a vychází z filozofie tvorby cen, tzn. umění tvorby ceny za všechny položky týkající se daného úkonu, a to přímo – vlastní vet. zákrok, anebo nepřímo – provozní náklady vet. praxe. Standard kvality péče Služba zákazníkům – ne pacienti, ale jejich majitelé nám poskytují peníze, služba majitelům je důležitá tak, jako služba našim pacientům. Musíme si stanovit cíle: Kdo jsme? – Co poskytujeme? – Jak to chceme dělat? – Kam směřujeme? 1. Vlastní chování – profesionalita (etika – odbornost). Veterinární lékaři a personál jsou zpravidla odhodláni poskytovat nejlepší veterinární péči, zbavovat pacienty bolesti a utrpení a to odborným způsobem. Dále jsme připraveni vzdělávat majitele zvířat ve vztahu k preventivní péči a udržovat nejvyšší kvalitu života jejich miláčků. Z této filozofie musí vycházet jak vet. lékař (majitel praxe), tak jeho smluvní partneři a všichni zaměstnanci. Čeho si naši klienti všímají a co očekávají? Není nic jednoduššího, než se klientů přímo zeptat, co od nás očekávají. Mnohdy děláme předčasný vlastní úsudek o jejich schopnosti a ochotě nám zaplatit. V každém případě by sám klient měl říct, zda naše praxe splňuje jeho požadavky a zda poskytuje služby za adekvátní ceny. Jsou prostory naší praxe vyhovující z hlediska našich zákazníků? Preferovali by raději hospitalizaci nebo péči o pacienta doma? Zjistili jsme, že většina zákazníků nerada provádí péči, kterou po nich požadujeme. Musíme porozumět očekávání zákazníků. Často se zákazníci ptají, zda zvířata netrpí (nemají bolesti). Kolik z nás používá analgetika po operacích apod.? U velkých zvířat rozhoduje zpravidla ekonomika, produktivita a profitabilita. Umíme se ptát zákazníků, co vlastně chtějí (při konverzaci v ambulanci, na písemné dotazy apod.). Umíme jim naslouchat? Písemné dotazy – v ambulanci, rozesíláme poštou. Zatelefonovat zákazníkům může personál nebo profesionální telemarketingová společnost. Osobní kontakt je nejlepší, lze doporučit vypracování systému otázek: Zda jsou spokojeni s lokalizací praxe, s otvírací hodinou, co by od nás očekávali. Na základě odpovědí bychom měli mít seznam, co od nás klienti očekávají. Některé praxe mají tzv. poradní sbor složený ze zákazníků, kteří chodí pravidelně (nejčastěji) na kliniku. Z pozvaných dvaceti klientů se jich zpravidla zúčastní polovina. Koupíme občerstvení a snažíme se, aby náš personál byl též přítomen. Ptáme se, co děláme špatně, co bychom měli změnit apod. Zákazníci se cítí poctěni, že jsou zapojeni do rozhodovacího procesu. Na základě těchto zjištění můžeme zodpovědně nabízet jiné (nové) služby. Většina z nás stojí o zákazníky, a proto je nutná neustálá zpětná vazba. Vlivy rozhodující o úspěšnosti veterinárních praxí:
Tab. 11 – Vliv snížení ceny na konečný zisk za veterinární úkon (v %)
Cenové rozpětí (kompetitivní pásmo) za vet. výkony – zde se pohybují vet. ordinace prvního sledu, rozdíl cen není tak markantní. Tyto praxe se rekrutují z klientely, která si mnohdy neváží vaší odbornosti a sleduje cenu, za kterou děláte. Na druhé straně špičková pracoviště (která mají vyšší cenu za úkony) navštěvují převážně ti klienti, kterým jde o vás – odborníka. Kdyby jim šlo o cenu, už by dávno odešli jinam. Někdy stačí jeden výrok „úchyla“, který prohlásí, že jste drahý, a vy máte hned tendenci jít s cenou dolů. Nedělejte to, i když bude ve vašem okolí veterinární lékař, který dělá za nižší ceny, věřte, že vás to neohrozí (statisticky dokázáno). Ekonomický dopad na efektivitu při snížení ceny Snížení ceny o 20 % má za následek nutnost zdvojnásobit počet klientů ve veterinární praxi, abychom zůstali na stejné úrovni jako minulé období (předešlý rok). Je otázkou, budeme mít 2x více klientů? Zvýšíme-li ceny o 10 %, zvýší se zisk o 1/4. Důležité je, abychom nejprve komunikovali s klienty ve smyslu doporučení, a pak diskutovali o ceně za vet. úkony. Mnoho zákazníků chce ušetřit peníze, telefonuje a zjišťuje ceny po veterinárních praxích v okolí. Pro ty, kterým odpovídáme telefonicky, musíme mít připravenou proceduru, jak a na co odpovídat. Pro některé zákazníky je bohužel rozhodující cena a ne kvalita, úroveň a reference stálých zákazníků. Telefonicky cenu nesdělujeme, snažíme se dohodnout termín vstupní prohlídky, předoperačního vyšetření, konzultaci apod. Tab. 12 – Počty veterinárních lékařů a jejich průměrné platy
Dvanáct významných faktorů rozhodujících o úspěšnosti vet. praxe v pořadí důležitosti: 1. Příjemné vystupování personálu Čísla uvedená pro Českou republiku o počtu vet. lékařů vycházejí jen z údajů KVL ČR, nepodchycují celkový počet vet. lékařů (ve státní správě, farmaceutických firmách apod.). Počet veterinárních lékařů malých praxí je též ne zcela přesný, protože hodně vet. lékařů má tzv. smíšenou praxi. Průměrný měsíční plat vet. lékařů v České republice je asi 22 000 Kč v rozmezí od nástupního platu 12 000 Kč do platu po několika letech praxe 45 000 Kč. Z 22 hodnocených států čtyři neuvádí údaje a z 18 hodnocených zaujímáme čtvrté místo do konce. Tento údaj je poskytnut veterinárními lékaři, kteří nebyli reprezentanty statisticky významné skupiny pro objektivní posouzení, nicméně od dotázaných vychází tento zmíněný průměrný měsíční plat. Závěr Jak je vidět, cena za veterinární úkony není tak prioritně důležitým a významným faktorem při volbě veterinárního lékaře, jak by se mylně předpokládalo. Věřím, že i v této oblasti jsou značné rezervy a měli bychom důsledně trvat na optimálním účtování za naši odbornou práci. V porovnání s jinými státy zaujímáme poslední místa v ohodnocení sama sebe. Zasloužíme si toto zařazení mezi posledními, za profesemi zedníků, instalatérů apod., a to bez ohledu na ekonomiku, která má průměrný meziroční nárůst 4 % HDP? Tendencí veterinárního lékaře je stanovení diagnózy i na základě pocitů a odhadu (jak klient vypadá, chudák babička apod.), a to vše vede následně k symptomatické léčbě, snížení zisku, ale i úspěšnosti léčby! Zásadou je, že musíme dát klientovi optimální doporučení, aby to fungovalo, jakmile neuděláme všechna potřebná vyšetření v určitém rozsahu, přestane to fungovat a v konečném důsledku se to prodraží. Majitel očekává efekt léčby, který se nedostavuje, je nervózní a nakonec jde jinam a postará se o negativní reference mezi svými známými. Snaha ušetřit „peněženku“ majiteli se v konečném důsledku obrátí proti nám. MVDr. František Špruček, Ph.D. |