Také členové Komory si bez bližších znalostí dělají buď nemístné iluze, anebo si naopak stále stěžují, že Komora je na nic, pro členy nic nedělá a všem chybí informace. Připadá mi to silně schizofrenní.“ Tato slova mi utkvěla v paměti a vyplula na povrch začátkem tohoto roku. Od konce ledna do poloviny února proběhl takzvaný pojízdný cirkus neboli komorové semináře. Ty minulé se uskutečnily na šesti místech republiky. Abychom všem zaneprázdněným kolegům situaci ulehčili, rozjeli jsme se tentokrát nejen do všech krajských měst. Navštívili jsme celkem 15 míst. Společně se zástupci krajských inspektorátů SVS jsme přednesli ve tří až čtyřhodinovém programu velké množství dost důležitých informací. Také v diskusích se ukázalo, že nemáme vždy potřebné znalosti hlavně legislativního charakteru a že to je jedna z možností, jak se něco dozvědět. Co víc by kdo chtěl. Co víc bychom ještě měli udělat? Účast asi 500 lidí hodnotil prezident jako úspěšnou. Já bych tak nadšený nebyl. Vždyť z počtu zhruba 2600 členů je to necelých 20 %, a to nemluvím o faktu, že se seminářů zúčastnilo také nezanedbatelné množství veterinářů státních. Jak je to tedy skutečně s tím zájmem o informace? Že by nepřijely ty správné modly? Nebo byla špatně zvolená či nesrozumitelná témata? Udělal jsem si tedy na jednom semináři miniprůzkum. Ze soukromých veterinářů mělo 70 % praxi smíšenou, 13 % velkou a 17 % malou. Celková přínosnost semináře byla zhodnocena známkou 1,6. Zajímavost jednotlivých témat mohli účastníci také hodnotit jako ve škole, tedy známkou od 1 do 5. I přes přítomnost jednoho mého evidentního fandy, který ohodnotil informace o pasech a o zákonu o léku známkou nejhorší, dopadlo hodnocení témat po zprůměrování takto: pasy ve světle § – 1,53, bluetongue – 1,95, metodika či jinak řečeno státní zakázka – 2, zákon o léku – 2,05. Takřka všichni napsali, že má smysl takové semináře pořádat. Tak mi prosím už konečně někdo řekněte, proč nepřijde víc účastníků, když pak všichni melou obehranou písničku o bezvýznamnosti Komory. A nedostatku informací. Že by to bylo opravdu jen tím naším českým naturelem? MVDr. Petr Matušina |