Úvodník – MVDr. Jan Bernardy

Vzpomínám na brazilského kolegu Evandra Trachtu e Silva, který si zvyšoval kvalifikaci na naší alma mater. Jeho prarodiče z matčiny strany přišli do Brazílie spolu s dalšími Čechy a postavili tam v třicátých letech několik měst, soustředěných okolo Baťových továren.

Češi se zde od těch dob těší velké vážnosti jako lidé, kteří přijdou, postaví celé město i s továrnou a všechno hladce běží dalších sto let. To je dobrý důvod k národní hrdosti, a o té bych rád udělal několik poznámek. V Brazílii je zvyk, darovat čerstvému absolventovi malé zrcátko. Snad aby jím kontroloval dech uspaných pacientů? Nikoliv, brazilští veterináři nejsou o nic méně či hůře vybaveni než čeští. Do zrcátka má pyšně pohlédnout hotový lékař vždy ráno: „Takhle vypadá veterinář!“ Jakkoliv neuvěřitelně to zní, výsledkem je, že brazilský veterinární lékař při účtování počítá jako základní položku svou práci, léky leckdy daruje svému pacientovi jako dárek (!), neboť zná a nebojí se vyčíslit cenu své práce.

Píši o téhle úsměvné historce z vážného důvodu: v letošním roce dojde ke dvěma legislativním změnám, které v prvotním důsledku připraví některé veterinární lékaře z praxí hospodářských zvířat o dvě až tři měsíční výplaty.

Úpravou veterinárního zákona dojde k omezení počtu vystavovaných osvědčení o přesunu zvířat, současně změnou zákona o léku přijdou veterinární praxe velkých zvířat o část příjmů z prodaných léčiv.

Osobám závislým na příjmu veterinárního lékaře je vcelku jedno, z jakého zdroje vyvěrají peníze, které zajišťují chod ordinace, školení, provoz služebních vozů, telefonů, domácnosti, vzdělání dětí, kulturu, aktivní odpočinek a granule pro psa. Není pochyb o tom, že veterinární lékaři ve velkých praxích, ale nejen tam, si nežijí nikterak nad poměry, ale ani si nevedou nijak špatně (jakkoliv nelze srovnávat veterinární příjmy ani v reálných, ale ani v relativních hodnotách s příjmy veterinářů v tradičních zemích unie). Přesto trend vývoje příjmu by měl být logicky opačný, se zvyšující se tendencí – ale není.

Reálné příjmy dále zhoršují vnější poměry jako snižující se počet hospodářských zvířat, klesající počty zdravotních zkoušek a objem státní zakázky, daňové zatížení a zvyšující se ceny vstupů, vyšší náklady na prosté živobytí ale i stoupající požadavky na zajištění provozu a také odpovídající společenské úrovně.

Především je to naše podnikatelská ne-strategie a cenová ne-politika, která před nás nyní staví zrcadlo, nevidíme v něm ale mladého smavého brazilského absolventa, říkajícího si pyšně: „Atiza, médico veterinario!“, ale stárnoucího muže (dámy prominou, za prvé nestárnou a za druhé je řeč o faremní praxi), který vypadá sice na méně, než se cítí, ale přesto pamatuje lepší časy. Tvář odpovídá na jedné straně uspokojení ze spousty vyléčených případů a vděčných klientů; protiváhou můžeme ve výrazu číst menší či větší neduhy jako následky dávných úrazů, vykloubenin, natržených svalů, přechozených a nedoléčených chorob či nedotažených společenských a kulturních aktivit, na něž nebylo dost času.

Kterak obrátit nepříznivý trend? Snadná rada – pohlédnout znovu do zrcátka. Oceňte svou práci, vysoce odbornou a obtížnou, tak jak náleží! Není to tak těžké, jak se zdá. Vzpomeňte si, jak jste mávli rukou a ubrali ze svého, když se zdvihala daň z přidané hodnoty. Až budete přehodnocovat své ceníky, vzpomeňte, že to byly především chovatelské svazy, které za oněmi změnami zákonů stojí.

Nový rok je správná chvíle k zamyšlení pěkně v teple a klidu domova nejen nad smyslem vesmíru a úspěchy či neúspěchy roku minulého, ale i třeba nad cenovou strategií. A té je nám třeba jak ve velké, tak v malé praxi.

Přeji všem, i vám milé kolegyně, i vám milí kolegové, správný úhel pohledu a výšku nadhledu. Aby se vám dařilo nejen v profesním, ale i osobním životě a naplnily se vaše představy a přání, která od nadcházejícího roku očekáváte. Abychom žili a užívali a mohli zas o silvestru říct: „Ten rok 2008, to byl dobrý rok!“

To vám za celé představenstvo Komory veterinárních lékařů přeje

MVDr. Jan Bernardy