Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Agresivní pes jako důsledek nezvládnuté výchovy – kazuistiky

  Pro praxi

Klinická psychologie ve veterinární praxi 4

Šárka Navarová

Agresivita jako přirozená reakce živočišného druhu

V posledních letech se stále častěji objevuje problémové chování psů, které se projevuje agresivními reakcemi vůči majiteli či členům rodiny, v níž pes trvale žije. Pokud je problém podceněn, dochází pak často k napadení některého člena rodiny a v konečném důsledku k bolestivým a mnohokrát i vážným zraněním.

… nenechte se mýlit, i když se tváří tak, že by mu člověk dal korunu, za jistých okolností vám klidně uhryzne prst i se snubním prstýnkem

 

Jestliže se hovoří o dominantním psu, běžně se spojuje s představou agresivního zvířete. Není to vždy tak jednoznačné, ale je skutečností, že dominantní pes, pokud cítí své postavení oslabené, se často stává agresivním. Pes pak používá zastrašující gesta a nejsou-li účinná, pak i agresi k tomu, aby si udržel své výhody a privilegia. Dominance jako taková je nejvíce stavem mysli než čehokoliv jiného. Pokud pes vnímá svého majitele jako výše postaveného, než je on sám, ať už je dominantní svými sklony k agresi po rodičích či špatnou výchovou, pak svého majitele poslechne.

Poslušnost značně závisí i na tom, zda majitel naučil psa správně rozumět povelům.

Případ 1

Anamnéza: Maltézský psík ve věku tří let opakovaně napadl a pokousal svou majitelku. Majitelka žije sama se psem, bez jakýchkoliv výhrad mu vyhoví ve všech požadavcích. Změnila své zaměstnání, aby se mohla Andymu co nejvíce věnovat. Chování psa se výrazně zhoršuje: zpočátku vyžadoval pozornost, pak začal vrčet v situacích, jako je běžné mytí tlapek, a v současnosti bez výrazného varování majitelku pokouše. Momentálně napadá majitelku a kouše při běžné hygieně – mytí tlapek, česání, čištění uší, dále pak při nasazování a sundávání vodítka, při jakékoliv manipulaci, jako je přenášení a občas nečekaně chňapne i během mazlení.

dominantní pes, pokud cítí své postavení oslabené, se často stává agresivním

Vlastní pozorování: Andy je sebevědomý pes, v bytě má vyhrazený celý pokoj – pelíšek, pohovka, koberec, kálecí miska – od štěněte ji používá příležitostně. Má volný pohyb po celém bytě, spí s majitelkou v posteli. Při jakémkoliv pohybu majitelky ji Andy sleduje a vybírá si místa, na kterých má pod kontrolou co největší prostor. Jen neochotně opouští místnost, je-li vykázán. Majitelku často neposlechne vůbec. Na jejího přítele reaguje negativně – občas temně vrčí ze značné vzdálenosti, ale neútočí. Spíše se mu vyhýbá.

Diagnóza: dominantní agresivita – získání výsadního postavení.

Medikace: Všechny možnosti medikace (i alternativní) byly majitelkou odmítnuty – clomipramin, AmiQure- -Stress, homeopatika.

Doporučená modulace chování: upevňovat vůdčí postavení majitelky a zároveň eliminovat rizikové situace, ve kterých docházelo k útoku. Andy je ochoten poslouchat při běžných výcvikových pokynech, pokud je odměňován. Opakovaným cvičením poslušnosti je potřeba psovi omezovat získané rozhodovací pravomoci. Hrát si tehdy, kdy to vyhovuje majitelce, ne když si pes přinese hračku. Zvládnutím jednotlivých maličkostí je možné ovládnout celou situaci tak, že pes postupně přichází o své doposud výsadní postavení a zároveň chce nějaké výhody získat – pravidlo „nic není zadarmo“.

Terapeutický efekt a prognóza: Majitelka se asi tři týdny snažila o změnu přístupu k Andymu. Přestože byla upozorněna, že pes může reagovat na omezování doposud výsadního postavení tím, že se jeho projevy dominance v první fázi léčby zhorší, zareagovala tak, že v žádném případě nebude Andyho omezovat = trápit. Odmítla veškerou odbornou pomoc a podle mých posledních informací opustila dokonce i své zaměstnání, protože Andyho chování se zhoršilo tak, že vyžaduje její celodenní přítomnost.

Případ 2

Anamnéza: Zlatý retríver Ben ve stáří dva roky se stal nebezpečným pro majitelčiny děti, opakovaně je napadl. Zpočátku byl jeho útok víceméně varováním, v poslední době pokousal dceru (15 let) i syna (17 let) tak, že chirurgické ošetření bylo nezbytné. Už jako štěně Ben vrčel na děti, pokud se blížily k jeho misce s krmením. Tato situace byla jednoznačně podceněna, naopak děti byly varovány, že nemají psa rušit.

 

… ačkoliv vypadá jako “pes baskerwilskej”, je to milunka a kuřeti by neublížila. Samozřejmě, že jen do té doby, dokud bude dostávat pravidelně nažrat

Postupem času si Ben přisvojil pohovku, kam si kromě majitelky nesmí nikdo sednout. Situace v rodině se vyhrotila v okamžiku, kdy Ben zaútočil ve dvou dnech na obě děti, které se chtěly k matce přiblížit.

I když sklon k agresivitě může být vrozený, mnohem častěji je to důsledek špatné socializace nebo špatné výchovy

Vlastní pozorování: Ben je přátelský, mírně neposlušný pes, fi xovaný na majitelku. Vyžaduje pozornost. Neustále vyvolává kontakt s majitelkou – otírá se, sedá si k nohám. Majitelka jej v těchto situacích okamžitě hladí a mluví na něj. Prvky základní poslušnosti zvládá jen občas, nejčastěji poslechne majitele. Ben nebyl nikdy trestán ani za neposlušnost, ani za projevy agresivity.

Doporučení: Doporučila jsem přistoupit k postupné modulaci chování, hlavně předem vyloučit potenciálně nebezpečné situace, ve kterých Ben reaguje agresivně. Naučit děti, jak se mají v Benově přítomnosti chovat – neobjímat matku, nesedat si na inkriminovanou pohovku, Bena ignorovat – klidně odcházet z místnosti bez jediného pohledu na psa. Současně majitel bude věnovat zvýšenou pozornost dlouhým procházkám a s pomocí pamlsků cvičit poslušnost. Důsledněji budou používat náhubek.

Terapeutický efekt: Protože obě děti momentálně mají z Bena vážné obavy – dcera odmítá opustit svůj pokoj, jestliže je Ben v domě, majitelka vyžadovala okamžité řešení – vyhledání nového majitele. Nikdo z rodiny si nepřál psa utratit, uvědomovali si své výchovné chyby a domnívali se, že cizí člověk, který má zkušenosti s výcvikem psů, je schopen Bena zvládnout. V současnosti je Ben u nového majitele.

Závěr

Lidská rodina, v níž pes žije (i když má jen jednoho člena!), se stane pro psa jeho smečkou. I tato rodina potřebuje z hlediska psa svého starostlivého vůdce, který dohlíží na pořádek, odměňuje, trestá. Jestliže ovšem taková osobnost neexistuje, zaujme pes vysoké postavení v situacích, které jsou pro něj výhodné.

I když sklon k agresivitě může být vrozený, mnohem častěji je to důsledek špatné socializace nebo špatné výchovy. Klíčem k zamýšleným změnám chování psa je pak postupné omezování jeho získaných výhod a privilegií a začlenění psa na správnou (poslední) pozici ve smečce. Způsob, jakým majitelé se svými psy zacházejí, jak se k nim chovají, je určující prioritou v následné komplexní výchově psa.

 
Šárka Navarová