Akademik profesor MVDr. Jan Kolda, DrSc. a jeho Brněnská škola Československé veterinární morfologie

/část druhá – pokračování z čísla 11/

Čeněk Červený

Ohlédnutí v historii československého veterinářství

Profesor Kolda mu doporučil zpracovat anatomii nervových jader prodloužené míchy skotu, prasete a koně. Závěr byl úspěšný. V Lublani jako přednosta anatomického ústavu rozvinul výzkum centrálního nervového systému, do jehož tajů ho zasvětil literárně i metodicky profesor Jan Kolda a se svými spolupracovníky (profesorem Welentem, profesorem Milartem , profesorem Steinem a profesorem Lakomým) profesor Chomiak založil známou a úspěšnou „Lublaňskou školu výzkumu CNS domácích zvířat“. Své pracovní metody a poznatky z topografické anatomie domácích zvířat, které získal na stáži u profesora Koldy v Brně, aplikoval později, když vydával pro studenty Atlas topografické anatomie domácích zvířat a řadu dalších publikací.

Profesor MVDr. Oldřich Štěrba, DrSc. (*1930 – dosud)

Zde působil do roku 1997. Z anatomie odešel do Ústavu biologie a zoologie Veterinární a farmaceutické univerzity a zde působil do roku 2000. Přitom vyučoval externě na Masarykově universitě na Přírodovědecké fakultě předmět mikroskopická anatomie obratlovců a na Pedagogické fakultě předmět obecná zoologie. Ve vědecké činnosti se zabýval výzkumem v oblasti srovnávací morfologie u savců, ontogeneze svalové soustavy, kosterní soustavy a prenatálním růstem. Publikoval kolem 80 původních prací, řadu monografií a učebních textů. Byl zakládajícím členem mezinárodní komise pro veterinární anatomickou nomenklaturu. Vedl řadu diplomových prací. Byl členem četných vědeckých odborných společností, taktéž i Čs. biologické společnosti a Čs. anatomické společnosti.

… Profesor MVDr. Jiří Kaman, DrSc. (*1926 – †2012)

Výsledky těchto experimentů byly prezentovány se spolupracovníkem MVDr. Čeňkem Červeným nejen v početných publikacích i v přednáškách na kongresech a sympoziich u nás i v zahraničí. V roce 1970 byla však jeho práce narušena, neboť byl z politických důvodů v době normalizace zbaven vedení ústavu a přeřazen jako výzkumný pracovník na obor patologické anatomie. Zde se věnoval problémům patologie pohybového ústrojí u hospodářských zvířat, především u prasat. Studoval též cerebrokortikální nekrotická onemocnění u telat. V roce 1991 dosáhl hodnosti profesora a obhájil titul DrSc. Jeho publikační činnost byla velmi bohatá.

… Profesor MVDr. Arnošt Hampl, CSc. (*1931 – †2012)

V pedagogické i vědecké práci měl trvale na paměti svůj velký vzor v profesoru Koldovi. Usiloval o vysokou úroveň přednášek názorných cvičení a mezi studenty byl znám pro vysokou náročnost u zkoušek. Velkou péči věnoval vybavení ústavu názornými preparáty a učebními publikacemi, takže zvláště pro anatoma bylo potěšení toto pracoviště navštívit. Ve vědeckém působení se především věnoval lymfatickému systému, publikoval i v zahraničních morfologických časopisech. Jeho publikace jsou citovány jako pramen při sepisování velmi podrobné a dokonalé učebnice veterinární anatomie o pěti dílech od autorů – Nickel, Schummer a Seiferle. Těchto pět dílů představuje ještě dokonalejší pokračování klasické učebnice veterinární anatomie autorů Ellenberger a Baum.

… Profesor MVDr. Čeněk Červený, CSc. (*1932 – dosud)

Záhy na to zemřel prof. Kolda a MVDr. Červený pokračoval v ústavě, který vedl doc. Najbrt. Vstoupil spolu s kolegy do nově vznikající Sekce anatomie při Lékařské společnosti J. E. Purkyně. Podle jeho slov i kolegů zde mladí asistenti získávali velmi cenné zkušenosti jak pro práci vědeckou, tak i pedagogickou praxi. V roce 1966 se stal kandidátem věd a v r. 1983 docentem. Až po politickém zvratu byl jmenován profesorem v r. 1990. Jako odborný asistent ústavu zajišťoval a organizoval praktickou výuku jako docent a později jako profesor přednášel a vedl praktická cvičení v řádném studiu a na dálkovém studiu oboru hygiena a ekologie. V roce 1991 se stal na základě konkurzního řízení přednostou Ústavu anatomie, histologie a embryologie a v této funkci působil do roku 1997. V ústavu zůstal zaměstnán jako profesor do r. 1998. V dalších letech na univerzitu stále dochází a je publikačně činný v oboru anatomie a v populárně-vědecké oblasti tohoto oboru včetně historie veterinární medicíny.

Je jeden z posledních žáků profesora Koldy a působil v Anatomickém ústavu VŠV nepřetržitě téměř 45 let. Jako vysokoškolský učitel kladl důraz na praktickou výuku, na anatomickou pitvu a studenty v tomto směru důsledně vedl. Byl náročný jak při práci na pitevně, tak i při examinaci, vyžadoval logické myšlení v oboru. Vyučoval též v nepovinném předmětu anatomie zvířat tropických a subtropických oblastí. Z těchto příležitostně pitvaných exotických zvířat pořídil pro anatomické muzeum řadu skeletů a kyvetových preparátů orgánů pro srovnávací anatomii.

Po nástupu do funkce přednosty ústavu v roce 1991 v souvislosti s novými požadavky veterinární praxe u nás nasměroval výuku na široké srovnávací hledisko. Ve výuce zdůrazňoval hluboké znalosti obecně platných poznatků o morfologii orgánů včetně základních poznatků ontogeneze a fylogeneze, které lze snadno aplikovat na široký okruh studovaných druhů obratlovců přicházejících v úvahu v současné rozmanité veterinární praxi. Prosazoval výuku funkční anatomie a kladl důraz na zvládnutí funkční morfologie CNS. Vedl studenty k aplikaci oboru anatomie, histologie a embryologie do medicínského myšlení. V oblasti fakultativní výuky zavedl výuku předmětu praktická anatomie obratlovců s prohloubením poznatků o anatomii exotických ptáků, laboratorních savců a lovné zvěře. Pro účely této výuky vydal publikaci: Anatomie laboratorních savců. V ústavu byl v době jeho působení ve funkci přednosty ústavu též zaveden jednosemestrový nepovinný předmět klinická anatomie domácích zvířat.

Zavedl v praktické výuce ve cvičeních řadu klasických i moderních preparačních metod (nástřiky cévního řečiště rtg. kontrastními hmotami, diferenční barvení nervové tkáně mozku a míchy k makroskopickému rozlišení nervových center a drah). Pro pochopení a sledování dynamiky růstu a vývoje kostí vypracoval a publikoval speciální makroanatomické barvicí techniky k rozlišení kostní tkáně na preparátech topograficko-anatomických řezů. (viz publikace a preparáty v anatomickém muzeu).

Během svého působení v ústavu se profesor Červený podílel i při spolupráci se spoluautory na sepsání téměř 60 učebních textů. Byly to většinou učební texty ve formě skript a učebnic. Má značný podíl při zpracování rukopisu kolektivní učebnice Veterinární anatomie, která vyšla ve dvou dílech v letech 1973 až 1982. Celou řadu učebních textů sepsal a vydával v posledních letech svého působení v ústavu i mimo. Jsou to učební texty pro kapitoly z anatomie, které nebyly pojaty do výuky v letech předchozích a umožňují realizaci jeho nového pojetí výuky. Vydal: Úvod do veterinární anatomie (1992, 1995), Obrazové úlohy (1992, 1995), Splanchnologia (1998, 2005). Na počest 100. výročí narození prof. Jana Koldy vydává spolu s prof. Vl. Komárkem a prof. O. Štěrbou Koldův atlas veterinární anatomie (1999). Z dlouholeté spolupráce s vídeňskými kolegy ve spolupráci s prof. O. Schallerem vydal: Bildungsaufgaben (1996). Z této spolupráce vzešla též účast prof. Č. Červeného na zpracování kapitol a obrazové dokumentace do zdařilé učebnice veterinární anatomie editorů – prof. H. E. Königa z Vídně a prof. H. G. Liebicha z Mnichova: Lehrbuch und Farbatlas der Anatomie der Haustiere. Na tomto projektu se zúčastnili vedle obou editorů a profesora MVDr. Červeného též kolegové z Berlína, Mnichova, Vídně, Barcelony a z Tolouse. Tato učebnice vyšla již v třetím vydání v němčině (2005), vyšla i v anglickém a španělském jazyce, byla přeložena i do češtiny. V přepracovaném vydání vyšla v roce 2010 dokonce v japonštině! Stala se tedy obligátní učebnicí veterinární anatomie ve světovém měřítku. Profesor Čeněk Červený též vydal učebnici Základy anatomie domácích ptáků (2000). Tato učebnice je zpracována v intencích nejnovějších poznatků anatomie ptáků s uplatněním Nomina Anatomica Avium (NAA – 1994) a je pokračováním u nás i ve světě známé ve své době unikátní Koldovy a Komárkovy učebnice: Anatomie a fysiologie domácích ptáků (1958).

Ve vědecko-výzkumné oblasti se profesor Červený zaměřil na celou řadu problémů. Započal studiem anatomie laboratorních zvířat. Z této problematiky vzešla jeho disertační práce a později sepsal příručku – Přehledná anatomie laboratorních savců, která slouží jako studijní text i při odborném vzdělávání pracovníků ve výzkumu a v rámci vzdělávání ve welfare na VFU. Dále se věnoval vývojové osteologii. V této oblasti publikoval doma i v zahraničí práce týkající se vývoje lebečních kostí u prasete domácího. Sledoval i vývoj osifikačních center skeletu u prasete a u telat v postnatálním období za účelem vymezení ukazatelů stupně zralosti skeletu na základě vyšetření rentgenem. Studoval i strukturální změny kostí a změny rtg. obrazu růstových epifyzárních chrupavek u skotu v závislosti na stáří zvířat. Výsledky tohoto bádání byly využity při odhadu stáří u zvířat recentních a i u zvířat ze stád historického skotu. Pomocí této rtg. metody sledoval ve spolupráci s Archeologickým oddělením ČSAV věkové složení stád skotu ze slovanských sídlišť jižní Moravy 6.–8. století n. l. Ve vývojové osteologii publikoval celkem 27 původních prací a přednesl se spolupracovníky na kongresech a vědeckých konferencích kolem 45 referátů.

Vědeckou aktivitu rozvinul i ve spolupráci s profesorem MVDr. Jiřím Kamanem v oblasti výzkumu cévního řečiště jater v rámci společného badatelského výzkumného úkolu v anatomickém ústavu v letech 1965–1970. Z tohoto období vzešla celá řada prací, (přes 30), publikovaných v našich i zahraničních odborných časopisech a přednesených na četných kongresech doma i v zahraničí (Parma 1969, Petrohrad 1970). Zvláštní pozornost na sebe upoutaly nálezy týkající se plasticity cévního řečiště jater v experimentu (experimentální angiologie). Tyto nálezy využil profesor Červený jako přizvaný člen do výzkumného týmu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně zabývajícího se experimentální transplantací jater u prasete (profesor MUDr. Vladimír Kořístek, profesor MUDr. Jan Černý, RNDr. Jan Hökl a spol.). Výsledky z tohoto období dokládají publikace v časopisech Rozhledy v chirurgii, (1979) a Transplantation (1979) a byly využity po této přípravě při realizovaných transplantacích jater člověka transplantačním centru v Brně. Profesor Červený byl často zván k odborné spolupráci s řadou významných pracovišť. Byly to např. Traumatologický ústav v Brně, Experimentální pracoviště pro transplantaci orgánů Masarykovy univerzity v Brně, Archeologický ústav ČSAV a další. Často a velmi rád spolupracoval ve vědecko-výzkumné oblasti se studenty a vychoval celou řadu úspěšných vědeckých pracovníků, kteří působí u nás i v zahraničí.

Velmi aktivně vždy nacházel uplatnění i v popularizaci anatomie domácích zvířat a řady dalších zajímavých témat, která publikoval a publikuje dosud v široké paletě tuzemských i zahraničních odborných a zájmových časopisů. Vydal i řadu studií z oblasti historie veterinární medicíny a dvě monografie o zájmové umělecké činnosti studentů a učitelů Vysoké školy veterinární v Brně. Celkem prof. Červený dosud prezentoval okolo 380 titulů. V době aktivního působení na univerzitě byl členem řady odborných komisí v oboru morfologie, při zvyšování vědecké i pedagogické kvalifikace mladších kolegů na Veterinární a farmaceutické univerzitě, na Masarykově univerzitě a na vysokých školách mimobrněnských. Byl členem anatomické společnosti Jana. Ev. Purkyně, Evropské veterinární anatomické asociace (EAVA) a Světové veterinární anatomické asociace (WAVA). Profesor Kolda mu byl a je vždy vzorem při určování témat ve vědeckém bádání i při jeho dlouholetém cílevědomém pedagogickém působení. Velmi často a s oblibou pobýval v zahraničí na morfologických pracovištích na stážích, kongresech a přednáškových pobytech. Absolvoval kolem šedesáti zahraničních pobytů a zde získal bohaté zkušenosti jak pro organizaci výuky anatomie, tak i v oblasti vědecko- výzkumné a zkušenosti rád dosud předává studentům a mladším kolegům, bývalým žákům i na klinických oborech Veterinární a farmaceutické univerzity.

Profesor Červený je nadšeným obdivovatelem hudby všech žánrů včetně hudby klasické a je aktivním interpretem populární hudby jako erudovaný hráč na klarinet a saxofon. Téměř celou dobu působení na Vysoké škole veterinární v Brně vedl k této zájmové umělecké činnosti studenty, nadané hudebníky a téměř 40 roků se v četných hudebních souborech, a to nejen na Vysoké škole veterinární, uplatnil, buď jako interpret, nebo i jako dirigent či manažer. Mezi profesionálními hudebníky a umělci má celou řadu dobrých přátel a je uznáván i v tomto směru. Pro kvalifi – kované uplatnění v zájmových aktivitách se vzdělával soukromým studiem v oboru orchestrální dirigování u prof. Jaroslava Brože na JAMU v Brně. Po složení kapelnických zkoušek je držitelem certifi kátu (oprávnění ke zřizování a řízení orchestrů populární hudby).

Jeho krédo je plnit a splnit vždy slib daný své alma mater při promoci: „Být za každých okolností nezištně prospěšný své alma mater, které je jako její absolvent zavázán přísahou“. A tak se mu zatím daří překonávat mnohdy nepochopitelná úskalí, která se snaží mu v tom zabránit.

… Profesor MVDr. Evžen Novotný (*1913 – †1991)

Bylo to vedle řady skript a především v přípravě první české učebnice veterinární histologie vybavené kvalitní obrazovou dokumentací od MVDr. Rudolfa Hrabáka a mikrofotografiemi MVDr. Jaroslava Holmana. Publikace získala Krajskou cenu akademika Klobouka. Velkou zásluhou profesora Evžena Novotného bylo jeho úsilí o obnovení samostatnosti Vysoké školy veterinární v roce 1968– 1969. Toho bylo dosaženo, a proto byl zvolen v roce 1969 jejím rektorem.

Nepříznivý politický vývoj u nás i na půdě Vysoké školy veterinární v Brně i tzv. normalizace však narušily prospěšné působení profesora MVDr. Evžena Novotného nejen v ústavu, ale nakonec i na celé Vysoké škole veterinární. Byl nucen ze zdravotních důvodů odstoupit z funkce rektora a ukončit své působení na alma mater. Zbytek své životní činnosti věnoval ještě intenzivněji publikacím v oblasti dějin veterinární medicíny a Vysoké školy veterinární v Brně.

	m		m
… Profesor MVDr. Rudolf Böhm, CSc.		… Docent MVDr. Vladimír Pleva, CSc.		… Docent MVDr. Jaroslav Holman, CSc.

Mezi studenty vysoké školy veterinární byla řada těch, kteří byli ovlivněni osobností profesora Jana Koldy, i když nepůsobili dlouhodobě přímo pod jeho vedením. Řada z nich byla inspirována tvůrčí atmosférou, která se šířila mezi kolegy z ústavů anatomie i histologie a embryologie. Byl to například profesor MVDr. Rudolf Böhm, CSc. (*1925 – †2008). Během studia byl demonstrátorem v histologicko-embryologickém ústavu, který vedl v tu dobu v letech 1947–1950 profesor Jan Kolda, tehdy MVC. Böhm též intenzivně spolupracoval s docentem Janem Höklem (*1901 – †1951) a zabýval se na doporučení těchto dvou profesorů aplikací morfologických disciplín v hygieně potravin živočišného původu.

Byl to i profesor MVDr. Ivan Těšík, DrSc. (*1936). Jako student působil v ústavu histologie a embryologie Veterinární fakulty VŠZ v Brně jako demonstrátor. Ten prošel celou řadou zemí světa, když se zajímal o oblasti ochrany přírody. Po rušném životě na řadě expertiz působil v Ústavu histologie a embryologie I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a zde se jako profesor věnoval srovnávací histologii.

Jest to nezapomenutelná zásluha našeho učitele, vynikajícího člověka, pana profesora Jana Koldy, že vychoval takový počet svých svěřenců. Díky tomu Brněnská škola morfologů zajistila nároky rozvíjející se vědy a výuky na řadě vysokých škol medicínského, agronomického a chovatelského zaměření. Bylo to nejen u nás v Československé republice. Zastoupení celé řady významných osobností, vědců i vysokoškolských učitelů, žáků a následovníků profesora Koldy, příslušníků jeho brněnské školy jsme si vám alespoň v tomto přehledu snažili představit. Podrobnější informace můžete získat z publikace: Červený, Č. a spol.: Brněnská škola československé veterinární morfologie, Brno 2005, 95 s.

Literatura

ČERVENÝ, Č.: 100 let od narození veterinárního anatoma profesora MVDr. Jana Koldy. Veterinářství, 45, 1995: 510.

ČERVENÝ, Č.: K nedožitým 100. narozeninám profesora MVDr. Jana Koldy. Čas. Čs. komory vet. lék., 2, 1995/10: 4.

ČERVENÝ, Č. a kol.: Brněnská škola československé veterinární morfologie. Historia med. veterinariae, VFU, Brno 2005, 95s.

ČERVENÝ, Č.: Vzpomínka na zakladatele Brněnské školy československé veterinární morfologie. Veterinářství, 55, 2005/10: 659.

ČERVENÝ, Č.: Vzpomínka na profesora Jana Koldu. Zvěrokruh, 16, 2009/2: 23-26.

ČERVENÝ, Č.: Pamětní síň profesora MVDr. Jana Koldy v Doubravníku u Tišnova. Zvěrokruh, 16, 2009/10: 18-20.

ČERVENÝ, Č.; DOUBEK, J.: Profesor RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš. 110. Výročí narození významného morfologa. Zvěrokruh, 17, 2010/1: 24-28.

ČERVENÝ, Č.; DOUBEK, J.: Jan Kolda (*1895 – †1958). Vzpomínka na zakladatele československé veterinární morfologie. Veterinářství, 60, 2010/12: 710-713.

ČERVENÝ, Č.; DOUBEK, J.: Profesor MUDr. Otomar Völker, 140. výročí jeho narození. Zvěrokruh, 18, 2011/2: 28-31.

ČERVENÝ, Č.; DOUBEK, J.: Sté výročí narození profesora MVDr. Evžena Novotného (*1913 – †1991). Zvěrokruh, 21, 2014/1: 36-41.

ČERVENÝ, Č.: Významné osobnosti veterinární medicíny. Peter Popesko. Zvěrokruh, 22, 2015/5: 22-25.

ČERVENÝ, Č., KOMÁREK ,Vl, ŠTĚRBA, O.: Koldův atlas veterinární anatomie.Grada publ., Praha 1999, 7O1 s. DYK, V.: Odhalení pamětní desky akademiku Janu Koldovi v Doubravníku. Veterinářství, 15, 1965: 521.

NOVOTNÝ, E.: K nedožitým sedmdesátinám akademika Jana Koldy. Veterinářství, 15, 1965: 518-521.

NOVOTNÝ, E.: Akademik Jan Kolda (*1895 – †1958). USVU, Kab. vet. osvěty, Pardubice 1965, 40s.

ŽERTOVÁ, H.: Vzpomínka na profesora Koldu. Zvěrokruh, 12, 2005/12: 26.