Akreditace veterinárních pracovišť ČR

/Lékárna a infekční onemocnění/

Leoš Železný

Co se skrývá za akreditací veterinárního pracoviště

Každý pracovník na klinice podle svého zařazení má možnost svěřené úkoly provádět podle určitého doporučeného postupu, a tím se může vyhnout nejrůznějším chybám. Jinými slovy, doporučené pracovní postupy budou obdobné pro celý tým, každý má určitou konkrétní odpovědnost a rovněž je jednodušší případná kontrola nějakého postupu. O všem se vedou jednoduché protokoly a není třeba se ptát: „Dával už někdo psovi v boxu 4 analgetika…?“ Stačí se podívat do hospitalizačního protokolu, kde je vše zaznamenáno. Akreditace se zdaleka netýká jen vlastní veterinární činnosti, ale jde o doporučené postupy v oblasti komunikace s klienty, vedení dokumentace, ale třeba i úklid nebo likvidace odpadu.

Myslím, že v České republice je veterinární medicína na velmi dobré úrovni, obecně děláme mnoho věcí dobře, ale tímto postupem vzniká propracovaný systém směřující ke kvalitě.

Odliší to nějak vaši kliniku od konkurence, kromě toho, že si budete moci dát na kliniku tabulku Akreditované pracoviště?

Na první pohled bude vidět asi jenom ta tabulka, ale měl by si toho všimnout především klient po příchodu na pracoviště. Zavedení prověřených postupů má vliv na vystupování personálu, vyšetřovací procesy, komunikaci s klientem a přístup k řešení problémů. Také se sníží chybovost pracoviště a zlepší se efektivita práce.

Kolik je oblastí ke splnění v procesu akreditace a které z nich jste připravoval vy?

Celkově akreditace zahrnuje 4 oblasti – Kvalita péče, Diagnostické metody a lékárna, Řízení praxe a Zařízení a budovy. Každá z těchto oblastí má ještě svoje podoblasti. Já jsem měl konkrétně na starost podoblasti Lékárna a farmacie a Nákazy a infekce, patřící do oblasti Diagnostické metody a lékárna.

Jaké jsou hlavní body v těchto oblastech a jak se jejich splnění projeví ve vaší stávající praxi?

V oblasti infekčních onemocnění a karantény patří mezi povinné standardy dodržování zásad osobní hygieny, dezinfekce vybavení a objektu a zamezení přenosu infekce na jiné pacienty. S kontaminovanými materiály je třeba manipulovat v nepropustných obalech. Pak je to soubor opatření, která chrání personál před nakažením a přenosem infekce. Protokol o evidenci takového pacienta poskytuje vlastně návod, jak správně postupovat a na nic nezapomenout včetně přesného postupu, jak informovat o zoonózách příslušné instituce. K dispozici jsou i potřebné kontakty. Důležité jsou také pracovní procedury jako např. možnost vyšetření infekčního zvířete tak, aby nemuselo putovat po celém pracovišti včetně důležité drobnosti – hygieny rukou ihned při odchodu z karantény.

V sekci infekčních onemocnění to pro mě znamená vybudovat karanténní box, o kterém jsem stejně již uvažoval. Umístění, provoz a likvidace infi kovaného materiálu budu řešit podle doporučeného postupu, který má svoji logiku. Ušetří mi to spoustu času. Box bude v odděleném prostoru, správně označen, zavede se systém, jak informovat ostatní zaměstnance o tom, že máme na klinice infekčního pacienta, jak informovat majitele apod.

Lékárna a farmacie se týkají jednak správné manipulace a skladování léčiv, kde mezi povinné standardy patří omezení přístupu a bezpečné uzamčení sledovaných látek, vydávání léčiv na předpis pouze na pokyn veterinárního lékaře s použitím lékovek s bezpečnostním uzávěrem.

Mezi obecné podmínky patří přístup do skladu léčiv pouze určeným osobám, správné označení léčiv, sklad léků je veden přehledně včetně jednoduché evidence v PC nebo na skladových kartách, což většinou všichni nějak vedeme, takže v tomto směru by to měl zvládnout každý zájemce o akreditaci. Řešena je také farmakovigilance s odkazem na příslušné formuláře v elektronické formě. Zvláštní přístup je vyžadován pro práci s cytostatiky, ale splnit takové požadavky lze.

V každé oblasti je několik požadavků, které mám splnit, a každý je nějak bodově ohodnocen. Celkově mám ale splnit třeba jenom 75 %. Znamená to tedy, že si mohu vybrat?

Ano, dá se to tak říci. Například z oblasti lékárny můžete získat maximum 1960 bodů, z toho je třeba splnit alespoň 75 %. Za oddělená nebezpečná léčiva lze získat 160 bodů. Když ale vaše pracoviště nepracuje s cytostatiky, tyto body sice nezískáte, ale můžete dosáhnout na jiné splněním ostatních kritérií, např. správně vedenou evidenci, manipulaci s léky apod.

Když používáme preparáty na eutanázii, které musí být uložené odděleně, většina pracovišť toto kritérium splňuje už nyní a jsou to tedy snadno získané body.

V oblasti infekčních onemocnění je maximální počet bodů 660. Z toho potřebuji splnit 57 %, což představuje 376 bodů.

Příklad: Pokud nehospitalizuji infekční pacienty, nepotřebuji speciální infekční box. Za správně zřízený a vedený infekční box mohu získat 60 bodů, ale za správnou manipulaci s infekčním pacientem a vedení infekčního protokolu je např. 100 bodů. Z mého, např. malého pracoviště mohu referovat takového pacienta s tímto protokolem na větší pracoviště, které infekční box má. Mohu se jednoduše zaměřit na ty části, které pro svoji praxi využiji nebo je již používám a případnými drobnými změnami potřebné požadavky splním.

Principem akreditace je dosáhnout v každé oblasti jen požadované části bodů, což vede ke zvýšení úrovně pracoviště. 100 % bodů může být pro někoho vytoužená meta, ale pro akreditaci nutná není.

Bude mě při akreditaci někdo z něčeho zkoušet?

Ne, není to o odborných znalostech. Akreditační proces je dobrovolný, v průběhu akreditačního procesu můžete využít konzultací s ostatními pracovišti, která se do procesu zapojí, nebo informací od našeho akreditačního konzultanta. Ten vám pomůže v konkrétních případech. Je jasné, že každé pracoviště má jiné možnosti.

Co když neprojdu akreditací, může to mít pro mě nějaké následky?

Nikdo mě nebude za nic pokutovat nebo pranýřovat. Jediným výsledkem pro mě bude zjištění, kde jsou moje rezervy a kde se mohu zlepšovat. Např. zjištění, že vedení anesteziologického protokolu je nedostatečné nebo žádné a v nějakém právním sporu by neuspělo, mě může zachránit před nečekanými problémy s majiteli.

Bude to pro vás drahé, abyste prošel akreditací?

Drahé? To záleží na výchozím stavu každého pracoviště a rozsahu poskytovaných služeb. Některé požadavky si možná vyžádají stavební úpravy a to něco stát bude. Zavedení odpovídajících pracovních postupů a protokolů zabere také nějaký čas. Ale stejně, chce-li veterinární lékař rozvíjet svoji praxi, tak proč k tomu nevyužít požadavků pro akreditované pracoviště?

Nemusí nic vymýšlet a shánět informace, co by bylo nejlepší, ale může to udělat hned v souladu s prověřenými standardy.

Vy jste již viděl pár akreditovaných pracovišť ve světě. Myslíte, že je to cesta i pro nás? Doporučil byste to ostatním?

Obecně se úroveň veterinární péče u nás zvyšuje. Jde o to, že v neustálém pracovním vytížení nám mohou unikat drobné detaily, které odlišují dobré pracoviště od průměrných. Akreditace samozřejmě není samospasná a v některých případech to prostě nepůjde. Ale snaha dostat veterinární pracoviště na vyšší kvalitativní stupeň vedla v jiných zemích právě k tomu, že vznikl soubor požadavků, jak takové úrovně dosáhnout a uspokojit vysoké nároky klientů na veterinární péči. Myslím, že u nás je více pracovišť, pro která by neměl být problém akreditaci získat.

Kde najdu potřebné formuláře a další informace o akreditacích veterinárních pracovišť?

Akreditace veterinárních pracovišť vznikla jako sekce ČAVLMZ. Takže podrobné informace najdete na jejich stránkách http://www.cavlmz.cz/

Je něco, co byste chtěl na akreditaci ještě vyzdvihnout?

Akreditace je dlouhodobý proces, a když jím budu chtít úspěšně projít, tak mi zavedení doporučených postupů, protokolů a případné stavební úpravy mohou zabrat šest měsíců. Může to odhalit slabá místa mojí praxe, která mohu napravit. Nezanedbatelná je také možnost spolupracovat s ostatními akreditovanými veterinárními pracovišti, výměna zkušeností a doporučení, jak se vyvarovat různých chyb. Akreditaci vnímám jako kvalitativní posun vpřed, tak proč se o to nepokusit?