Zdeněk Lysý Povídka z pobytu v Alžíru
Většinu volna jsme pak trávili společně a já jsem mu vděčný nejen za zdokonalení ve francouzštině, ale především za ohromný šarm a evropanství, které z něj vyzařovalo a které jsem v té době (1977 až 1980) hltal plnými doušky. Patrik jako správný Francouz a velký gurmán výborně vařil a jeho jehněčí speciality byly fantastické. Jelikož jsem mu v kuchařském umění nemohl konkurovat, sliboval jsem Patrikovi, že hned, jak přijede moje žena Olinka, i jeho chuťové buňky si přijdou na své. Vypadal, že se těší a důrazně mne zapřísahal, ať já už mu opravdu, ale opravdu nic nevařím.
„Divné,“ kroutil jsem hlavou, „tohle ještě nikdy dřív neudělal.“ „Ještě, že neochutnal večeři,“ řekla nakvašeně manželka, „kdyby tím snad naznačoval, že mu nechutná, to by mne fakt rozčílil.“ „A co budeme dělat s tou spoustou jídla?“ rozhlédla se po stole. „No co by, sníme ho.“ „Se mnou nepočítej, to bych přibrala nejmíň dvě kila. Sněz si to sám, za to, že jsi pozval na večeři takového morouse,“ přikázala mi pomstychtivě Olga. Jsem hodný a dobře vycvičený manžel, tudíž mi nezbylo než uposlechnout příkazu. S přecpaným žaludkem jsem se pak převaloval v posteli a celou noc přemýšlel, co se mého přítele mohlo dotknout natolik, že tak nečekaně odešel. Za dva dny jsem se za Patrikem stavil v nemocnici a pozval ho k nám znovu. Tentokrát už ne na večeři, ale na sklenku vína, protože mi ještě pořád bylo lehce nevolno z minulého trestného přejezení a nechtěl jsem nic riskovat… Patrik přišel přesně na čas, já nalil víno a poslal Olinku pro oříšky. V tu chvíli Patrik vstal a se slovy: „Omlouvám se, že ruším, přeji vám dobrou noc,“ se otočil a zmizel. Olga stála ve dveřích jako přimrazená, pak přede mne práskla oříšky a šla spát.
„No a co jsem měl dělat, když jsi hnal všechny do postele a to hned po té, co jsem přišel a to hned dvakrát po sobě?“ osopil se na mne Patrik. „Ty že jsi naštvaný? Já jsem naštvaný! A už k vám nejdu!“ „Cože?“ vytřeštil jsem na něj oči. „Koho jsem hnal do postele?“ „No, pořád jsi volal „au lit!“ (čti o li, což francouzsky znamená „do postele“)!“ „Já jsem volal au lit (O li)?“ opakoval jsem po Patrikovi, a pak jsem se strašlivě rozesmál.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
