Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Ani tři soudní znalci nepomohli

  SOUDNIČKA

Byli jsme vlastníci tři roky starého kocoura. Dne 20. 9. byl štípnut včelou do horní části tlamičky. Jsme přesvědčeni, že do onoho dne byl po fyzické stránce v naprostém pořádku a neměl žádných zdravotních problémů. Žihadlo jsme vyjmuli, ale během několika minut začal náš kocour zvracet a mít průjem. Stěžovatelka Martina Včeličková okamžitě navštívila MVDr. Vatičku a popsala mu celý běh událostí. Bez jakéhokoli vyšetření, zvážení či dotazů na váhu, zdravotní stav zvířete apod. aplikoval zvířeti neprodleně za sebou dvě injekce, prý jednu protialergenní a druhou obsahující kofein. Následně byla stěžovatelka vykázána do vedlejší místnosti s tím, že má čekat, zda podané léky zaberou. Zpočátku to vypadalo, že se zdravotní stav kocoura lepší, avšak po deseti minutách začal vydávat opakovaně velmi silné zvuky a z tlamičky se mu začala valit pěna s krví. Když zavolaný lékař po příchodu začal odstraňovat krev vatou natočenou na špejli, nabídla se stěžovatelka, že doběhne k sestře pro ubrousky. Bylo jí dosti necitlivě řečeno, že jestli chce, ať si pro ně dojde, což učinila a přinesené ubrousky lékař použil. Následně MVDr. Vatička mačkal zvířeti na bříško, aby prý z něj vše vyšlo, a také jej zvedl za ocas a několikráte s ním silně zatřásl se slovy: „dělám vše, co je v mých silách a víc, udělat nemůžu. S takovou reakcí jsem se doposud nesetkal.“

Po chvilce stěžovatelka lékaře upozornila, že zvíře již nedýchá. Teprve po tomto upozornění bylo zvíře odneseno z čekárny zpět do ordinace, kde mu byl poslouchán tep a bylo na něj několikráte mačkáno lékařem. Oba dva jako stěžovatelé jsme byli na našeho kocoura velice citově vázáni a jeho smrt nás samozřejmě velice ranila. MVDr. Vatičky se stěžovatelka zeptala, kolik má zaplatit. Odpověď zněla, že 100 Kč to spraví. Tuto částku zaplatila, aniž by obdržela jakékoli potvrzení. Na dotaz stěžovatelky, na co zvíře zemřelo, bylo lékařem velice necitlivě konstatováno, že na edém plic a že se to stává.Vzhledem k tomu, že kocour byl pouze tři roky starý a doposud neměl žádné zdravotní problémy, bylo pro nás nepochopitelné, proč zemřel na štípnutí včelou. Navštívili jsme několik veterinárních lékařů, kterými nám bylo shodně řečeno, že naordinovaná léčba (aplikaci silné dávky kofeinu) i postup MVDr. Vatičky byl nesprávný a chování k nám neetické. Navštívili jsme MVDr. Vatičku ještě jednou s tím, že jsme žádali lékařskou zprávu a doklad. Nejprve dělal, že se na nás nemůžel upamatovat, ale na základě našeho naléhání nám byla vystavena stručná lékařská zpráva a na požádání i doklad o zaplacení s uvedením aplikovaných léčiv. Stěžovatelka upozornila lékaře, že kocoura přivezla s alergickou reakcí na bodnutí včelou a nikoli s edémem plic, jak uvádí jediná věta jeho lékařské zprávy. Doktorem mi bylo řečeno, že to je pouhé tvrzení a že on sám žádné žihadlo nenašel. Na dotaz, že z dokladu o zaplacení vyplývá, že byly aplikovány tři injekce a ve skutečnosti byly pouze dvě, nám bylo odpovězeno, že si lékař dvě namíchal dohromady.

Chování MVDr. Vatičky bylo vždy velice necitlivé a vzhledem k naší situaci až hrubé a domníváme se tedy, že neetické. Proto žádáme, aby postup MVDr. Vatičky, a to nejen léčebný, ale i jeho přístup k nám byl přezkoumán a my byli o výsledku šetření vyrozuměni.

Manželé Včeličkovi

Doplnění stížnosti

Posléze po podání stížnosti proti postupu MVDr. Vatičky při léčbě našeho kocoura jsme jím byli písemně vyzváni k doložení pitevní zprávy a vyjádření lékařů, kterých jsme se dotazovali na správnost jeho léčby a postupu. Domníváme se, že listiny, které máme k dispozici, bude vhodnější zaslat na Vaši adresu a doplnit jimi naši stížnost. Zde uvádíme zejména vyjádření Dr. Znalého:

Byl jsem požádán Martinou a Janem Včeličkovými, abych se vyjádřil k postupu kolegy MVDr. Vatičky ve věci ošetření a následného úhynu jejich kocoura. Ze strany veterinárního lékaře mi předně chybí jakékoliv vyšetření pacienta před aplikací injekcí.

 

Nebyly zjištěny základní anamnestické údaje, hmotnost, věk, předchozí potíže, zcela chybí základní vyšetřovací jednotka – trias a auskultace. Přes neodkladnost okamžitého řešení by tento postup, dle mého soudu, neměl být ignorován. Pouhá adspekce a spoléhání se na své zkušenosti nejsou dostatečné. Následná aplikace kortikosteroidů byla rozhodně na místě, ovšem aplikační forma (s. c.) je diskutabilní. Aplikace kofeinu, bez důkladného vyšetření, s sebou nese značnou míru rizika. Následný postup se mi zdá více než zmatečný. Kocour byl ponechán bez veteterinárního dozoru až do momentu vomitu s krví. Akutnost problému byla evidentně, z důvodu nedostatečného vyšetření, podceněna.

Odstraňování krve z dýchacích cest špejlí s vatou se mi jeví jako hašení požáru na nesprávném místě. Předpokládám, že manuální komprese abdomenu pacientovi spíš ublížila, než pomohla a rovněž zvednutí pacienta za ocas a potřásání nemohlo vést k terapeutickému úspěchu. S tímto postupem terapie alergických reakcí jsem se doposud nesetkal a nenašel ho ani v dostupných literárních pramenech. Postmortální jednání s klienty je dovršením nakupených nedostatků. Věta typu: „dejte mi sto korun a je to dobrý,“ by asi na veterinární pracoviště patřit neměla. Za povšimnutí stojí ještě zmínka o míchání léčiv do jedné stříkačky a poté společné aplikaci. Nejsme v dílnách alchymistických a léčiva by měla být aplikována na základě erudice a znalosti lege artis postupu doporučených výrobcem. To ovšem společná aplikace léčiv v jedné stříkačce není.

S pozdravem MVDr. Jarek Znalý

Dělal jsem co mohl

Dne 20. 9. mne navštívila Martina Včeličková s kocourem s těžkým průběhem alergické (anafylaktické) reakce. Pacient byl bezprostředně po příchodu vyšetřen adspekcí a auskultací a přednostně ošetřen, bohužel jeho zdravotní stav se stále rychle zhoršoval a přibližně po 15 minutách od příchodu uhynul.

Jednalo se o těžkou dyspnoi s otevřenou tlamičkou, salivací a cyanotickým jazykem. Auskultací byly pozorovány četné přídatné plicní šelesty a bradykardie. Dle anamnézy předcházely GIT problémy (zvracení, průjem). Protože intravenózní aplikace nebyla technicky proveditelná pro nemožnost fixace kocoura a kvůli kolapsu periferních cév, následovala i. m. aplikace adrenalinu, kofeinu a kortikoidu, vše v obvyklých dávkách. Během několika minut se prohloubil plicní edém a pacient se začal dusit, srdeční akce byly zpomalené a výrazně nepravidelné. Snažil jsem se uvolnit dýchací cesty naplněné zpěněným krvavým výtokem, dále následovala srdeční masáž opakovaným stlačováním hrudníku. Následovala zástava srdce a úhyn. Perakutní průběh anafylaktické reakce s úhynem zvířete byl pro majitelku zcela nepochopitelný, stejně jako úkony veterinárního lékaře, snažícího se obnovit selhávající základní životní funkce. Majitelce jsem skutečně řekl, že tyto případy se stávají a bohužel i u lidských pacientů.

 

Doporučil jsem jí, aby to konzultovala se svým veterinářem. K této konzultaci došlo a majitelka mi přišla oznámit, že dotyčný veterinář udělal pitvu a sdělil jí, že došlo z mé strany k řadě pochybení při léčbě a rovněž mé chování bylo nepatřičné. Písemné vyjádření od dotyčného veterináře jsem neobdržel, přestože jsem o něj žádal. Platební výměr byl vydán až při opakované návštěvě 25. 9. protože při první návštěvě nebyl žádán.

Pro Komoru od soudního znalce

Z písemných podkladů vyplývá, že u pacienta došlo ke štípnutí včelou. Poté následoval rychlý nástup klinických příznaků odpovídajících anafylaktické reakci. Taková reakce je u koček důsledkem, působení histaminu na cílové orgánové soustavy (plíce, horní dechové cesty a gastrointestinální systém). Výše uvedený akutní stav může vzniknout i u zcela zdravého zvířete. Protože se jedná u koček o poměrně vzácnou, nicméně velmi vážnou komplikaci, kterou nelze nijak předpokládat, musí následovat okamžitý terapeutický zásah. V současné době je doporučován následující postup. Aplikace adrenalinu pomalu intravenózně nebo intramuskulárně (0,01 mg/kg) nebo intratracheálně (0,02 mg/kg). Adrenalin se aplikuje z důvodů jeho bronchodilatačních účinků a zabránění rozvoje hypovolemického šoku. Pokud adrenalin nezabrání bronchokonstrikci, aplikují se další bronchodilatátory (např. aminophyllin 5 mg/kg intravenózně). Proti snížení permeability stěn krevních kapilár a následnému edému plic je optimální aplikace glukokortikoidů (např. dexametazon 1–2 mg/kg i. v.). Kofein svými pozitivně inotropními a bronchodilatačními účinky podporuje efekt adrenalinu. Pro tyto účinky jej někteří veterináři při těchto stavech doporučují. Pokud tento postup nemá okamžitou odezvu, je prognóza dalšího přežívání špatná. V takovýchto případech je jedinou šancí záchrany pacienta akutní intenzivní péče, zahrnující okamžitou intubaci, řízenou ventilaci, kyslíkovou a infuzní terapii. To však vyžaduje vyspělé technické a personální vybavení jednotky intenzivní péče.

Závěr: Při posouzení údajů vyplývajících ze stížnosti majitele a vyjádření ošetřujícího veterinárního lékaře se pravděpodobně jednalo o velmi vážně probíhající anafylaktickou reakci na bodnutí hmyzem. Při ošetření byla použita léčiva odpovídající této diagnóze. K úhynu pravděpodobně došlo z důvodů hypovolemického šoku, edému plic a následného srdečního selhání. Pokud byla výše uvedená léčiva aplikována v odpovídajících dávkách, nebylo možno dalšímu prohlubování šoku v běžné veterinární ambulanci zabránit.

MVDr. Téžznalý, soudní znalec I.

Měl jsem na to právo

Včera jsem obdržel dopis od revizni komise ohledně mého porušeni reglementů komorových řádů ve věci manželů Včeličkových tím, že jsem se vyjádřil k veterinární činnosti kolegy. K tomu na vysvětlenou: V této věci jsem byl požádán paní Včeličkovou o vypracováni posudku jakožto soudní znalec. Bohužel v hektičnosti času práce veterinárního lékaře jsem jí do ruky předal kopii posudku bez razítka znalce. Za toto se hluboce omlouvám a posílám originální posudek i s danými indiciemi.

S pozdravem MVDr. Jarek Znalý, soudní znalec II.

Do třetice všeho odborného

Majitelé po prvním zamítnutí stížnosti najali dalšího soudního znalce a z jeho desetistránkového posudku cituji již jen některé základní myšlenky (pozn. aut.).

– je nutné považovat za hrubou neprofesionální chybu, že žalovaný neprovedl základní klinické vyšetření, které může provést i minimálně vybavená ambulance,

– mačkání na břicho s odůvodněním „aby z něj vše vyšlo“ a fixace pacienta za ocas hlavou dolů nesvědčí o profesionálním léčebném postupu,

– ponechání majitelky o samotě s akutním pacientem nelze považovat za správný přístup,

– žádný z příbalových návodů použitých léčiv neuvádí možnost míchání léčiv,

– způsob jednání, odmítání vydání dokumentace je také v rozporu s komorovými řády,

– vlastní „zdravotní zpráva“ obsahující rukou napsanou jednu větu je dokladem velmi nízké administrativní kultury a naprosto neprofesionálního postupu,

– stanovisko revizní komise KVL CR opírající se o expertní posudek MVDr. Téžznalého hodnotí pouze vlastní chorobný proces, jeho vážnosti a důvody, které vedly ke smrti pacienta. Není však přihlíženo k některým neprofesionálním vyšetřovacím a diagnostickým zákrokům, jak je ve stížnosti poukazováno, stejně tak nebylo přihlíženo k necitlivému až neetickému přístupu MVDr Vatičky. Také tyto výhrady stěžovatele měly být z hlediska porušení řádů posuzovány.

MVDr. Všeznalý, soudní znalec III.

Závěr RK

Na základě předloženého posudku, výslechu obžalovaného a opakovaných projednání dospěla RK KVL ČR k závěru, že pacient byl předveden ve stavu bezprostředního ohrožení života a šance na příznivou prognózu by se zvýšila jedině v případě, že by byl ošetřován na vysoce specializovaném pracovišti s jednotkou intenzívní péče. Pracoviště MVDr. Vatičky takto vybavené není a nebylo tedy možné nepříznivý stav zvrátit.

 
Upravil MVDr. Petr Matušina