Antibiotická rezistence a živočišná výroba

– je mezi nimi vztah?

Karel Daniel

Problémy s antibiotiky aneb Hledá se nový Sir Alexander Fleming

Jeden z hlavních řečníků Dr. Dik Mevius (Wageningen University) téma antibiotických rezistencí uvedl a následující den v tématu pokračoval Dr. Tomas Blaha (University of Veterinary Medicine Hannover) – jeho námětem bylo, jakými způsoby omezovat množství antimikrobiálních látek používaných v chovu prasat.

Hlavním sdělením jejich prezentací byly obavy z rozšiřování antibiotických rezistencí, a to nejen v západní Evropě, ale všude ve světě. I ve Spojených státech, u tradičních zastánců antibiotických růstových stimulátorů, loni Úřad pro potraviny a léčiva (FDA) vydal doporučení k „opatrnému používání antibiotik“.

V některých evropských zemích je toto téma významně silnější, což některé leká, protože přichází obava, že některá politická rozhodnutí mohou být zbytečně radikální a mohou mít dalekosáhlé následky v živočišné výrobě, tak jak ji známe nyní. Ve spleti názorů lobbujících skupin a jednostranných vyjádření je velmi těžké rozlišit mezi vědeckým názorem a výtryskem emocí. Tento článek je pokusem o jednodušší a jasnější pohled na věc.

1. Jak defi novat antibiotické rezistence a co je způsobuje?

Antibiotická rezistence je fenomén vlastní některým bakteriím, plísním nebo obecně mikroorganismům, tedy jejich schopnost vyvíjet mechanismy, které dovedou čelit jednomu nebo více antimikrobiálním nebo protiplísňovým látkám. Faktory antibiotické rezistence jsou přirozenou vlastností většiny bakterií v jejich snaze o přežití v komplikovaném prostředí jako v půdě, kde je množství bakterií a plísní přítomno pohromadě. Bakterie, které vlastní odpovídající faktor rezistence, jsou jednoduše „selektovány“ při používání antibiotik v živočišné výrobě a přežívají, zatímco bakterie bez rezistence hynou a mizí. Běžně dovozujeme, že tento proces akceleroval při nárůstu používání antibiotik v živočišné výrobě v průběhu posledních desetiletí.

2. Proč tolik kontroverzí kolem?

Celá skládačka má tolik článků, že je téměř nemožné vědecky prokázat přímý vztah mezi používáním antibiotik u zvířat a nárůstem rezistencí v humánní medicíně. Hlavním výzkumy komplikujícím faktem je, že živočišná výroba používá jiné druhy antibiotik než moderní humánní medicína. U zvířat je obecnou tendencí používat „starší“ antibiotika jako například tetracykliny. V humánní medicíně se více používají fl uorochinolony, betalaktamová antibiotika (cefalosporiny) a další moderní peniciliny (carbapenemy). Ty nejsou u zvířat intenzivně používány, ale …

MRSA byl poprvé diagnostikován v roce 1959 ve Velké Británii a od roku 2005 bývá spojován s chovem prasat. Tehdy v Nizozemsku prokázali přímý přenos kontaktem s prasaty. Později bylo zjištěno, že kolem 25 % prasečích farmářů je přenašeči MRSA, zvláště kmene CC398, který předtím nebyl u člověka zjištěn. To probudilo zájem výzkumníků v celém světě a ti se pokusili zjistit, jestli se tato bakterie nachází rovněž u prasat a u pracovníků živočišné výroby obecně. Výzkumy potvrdily toto spojení ve většině evropských zemí, v Kanadě a v USA.

Navíc jsou od roku 1983 známy bakterie schopné vytvářet beta-laktamázu rozšířeného spektra (ESBL), tedy enzym zneškodňující i sofi stikovaná antibiotika jako cefalosporiny třetí a čtvrté generace a širokospektrální peniciliny – tedy léčiva běžně používaná v nemocnicích. Mezi bakteriemi schopnými vytvářet ESBL jsou některé typy E. Coli, Klebsiella pneumoniae, Salmonella a Pseudomonas aeruginosa. Ve Velké Británii bylo přímé spojení prokázáno na mléčné farmě ve Walesu v roce 2004. V dnešní době je přenos těchto bakterií nejčastěji spojován s chovy brojlerů a k přenosu dochází spíše prostřednictvím potravy než přímým kontaktem. Nezodpovězenou otázkou je, zdali ESBL bakterie izolované u lidí jsou totožné s bakteriemi drůbeže. V současnosti převažuje názor, že ESBL se nejdříve objevuje u lidí a teprve následně u zvířat a nikoliv obráceně.

Prevalence onemocnění kampylobakteriózou je však relativně nízká – pod 0,1 % populace ročně. Tepelná úprava naštěstí zabije 99,9 % všech bakterií, tedy význam přenosu tepelně upraveným masem je velmi malý. Takže jaké je procento rezistencí u lidí způsobené používáním antibiotik v chovech zvířat?

Také role malých domácích zvířat je v tomto kontextu často přehlížena, i když se lidé s nimi často těší daleko těsnějšímu soužití. Používání antibiotik u těchto zvířat může potenciálně hrát větší roli než jejich používání u faremních zvířat.

5. Používání antibiotik je v mnoha zemích legislativně stále více regulováno. Jaký je poslední vývoj?

Je všeobecně známo, že Evropská unie zakázala používání antibiotik jako růstových stimulátorů v roce 2006. Tomu předcházel zákaz v Dánsku od roku 1996. Následkem toho infekční tlak a úhyny (u prasat především v předvýkrmu a ve výkrmu) vzrostl, což znamenalo příkrý nárůst terapeutického používání antibiotik.

Tomu v Dánsku čelili zavedením systému žlutých karet pro výrobce prasat. Žlutá karta je udělena, pokud výrobce neplní podmínky správné výrobní praxe a znamená další povinné veterinární kontroly na účet výrobce. Jednou ze zaváděných praktik je také hodnocení objemu používaných antibiotik s limitem dvojnásobku dánského průměru. Tyto hodnoty jsou vyjádřeny v „počtu denních antibiotických dávek za rok“ – v hodnotě objemu účinné látky. Pro každý druh faremních zvířat jsou tato vodítka vypracována odlišně. Navíc dánští výrobci prasat souhlasili s dobrovolným dvouletým zákazem používání cefalosporinů.

Data pocházející ze statistické agentury VetStat napovídají, že tento postup vedl ke snížení používání antibiotik v chovech, ačkoliv používání antibiotik v chovech bylo v Dánsku i tak nízké. Snížení bylo zaznamenáno u všech typů antibiotik a nejen u selat.

V Nizozemsku, kde bylo používání antibiotik v chovech zvířat doposud velmi rozšířené, je zvažován obdobný systém žlutých karet, a to přesto, že živočišná výroba od roku 2007 nepřetržitě klesá. Další opatření v Nizozemsku zahrnují zákaz používání medikovaných premixů kvůli zamezení riziku křížových kontaminací s nemedikovanými krmivy. Diskutováno je rovněž oddělení preskripce a výdeje léčiv. V některých dalších evropských zemích zaznamenáváme podobné diskuse.

6. Existují výzkumy naznačující cestu vpřed?

Dvě evropské agentury (EFSA a ECDC) publikovaly v červnu 2011 analýzu dat shromažďovaných členskými státy EU od roku 2009 – a zkompilovaly první EU report na téma antimikrobiálních rezistencí u zoonotických bakterií nacházených u zvířat, lidí a v potravinách. Výsledky ukazují, že vysoké množství bakterií Campylobacter u lidí je rezistentních ke kriticky důležitému antibiotiku používanému při léčbě lidí: ciprofl oxacinu ze skupiny fl uorochinolonů. U zvířat střední až vyšší podíl izolátů salmonel (u kuřat), kampylobakteru a nepatogenních E. Coli byl rovněž shledán rezistentním vůči uvedenému antibiotiku. Zpráva také uvádí data týkající se rezistencí skupiny Enterococcus. Zmíněná zpráva je důležitým tematickým příspěvkem na evropské úrovni a její závěry budou předloženy Evropské komisi pro návrh akce k omezení vzniku antimikrobiálních rezistencí.

Vincent ter Beek – PIG PROGRESS, vol. 27, No 7 2011