Byla jsem naivní

Vše začalo tím, že představenstvo schválilo jako tvůrce našich nových webových stránek a nového programu na registraci petpasů firmu Drosera. Garantem se stal MVDr. Ondřej Rychlík. Firma Drosera pak vytvořila webové stránky a program na registraci petpasů, ale ani jeden z těchto výtvorů se mi nijak zvášť nelíbil, a to nejen s ohledem na jejich cenu. Vzhledem k tomu, že pracuji na jedné klinice s MVDr. Petrem Matušinou, který je členem představenstva KVL a dal mi k nahlédnutí nový program na registraci petpasů již v době, kdy ještě nebyl přístupný všem veterinářům, sdělila jsem svou nespokojenost jemu. Jenže on s tvorbou tohoto programu ani stránek nechtěl mít nic společného, a tak mi doporučil, abych případné připomínky poslala prezidentovi KVL ČR. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, a tak jsem postupně při procházení stránek a programu na registraci PP sepsala poměrně dlouhý dopis adresovaný prezidentovi Komory.

Před jednáním představenstva jsem e-mailem požádala prezidenta KVL ČR MVDr. Karla Daniela o to, aby byla přidána do programu ke dni otevřených dveří ještě tato dvě témata:

1. Nové internetové stránky a nový program na registraci petpasů
2. Úroveň komunikace mezi představenstvem KVL ČR a členy KVL ČR

Bylo mi vyhověno, a tak jsem se 28. 1. 2009 vydala do Brna. Na jednání představenstva KVL jsem přišla téměř na jeho konci. Poté začal den otevřených dveří, během nějž nás mj. MVDr. Ivan Přikryl seznámil s nákazovou situací a metodikou kontroly zdraví na rok 2009 a s bluetongue. To už bylo po několika hodinách jednání představenstva a na některých členech byly vidět známky snížené pozornosti. Pak přišel na řadu bod ohledně nových webových stránek a nového programu na registraci petpasů. Vzhledem k tomu, že program na registraci PP bylo žhavější téma, započali jsme debatovat o něm. Na úvod jsem přečetla čerstvou zprávu z diskuse o novém programu na registraci PP od MVDr. Jana Šrůta, protože i on vyjadřoval nespokojenost s programem na registraci PP a popsal jednoduše, jak si nový program představuje (citace: “Neodbytně se mi dere do klávesnice okřídlená věta: V jednoduchosti je krása.“) a apeloval na představenstvo KVL, ať s tím něco udělá (příspěvek vložen 27. 1. 2009 ve 22.08 hod.).

Ing. Vorel, tvůrce programu na registraci PP, nám pak ochotně předvedl, jak nový program funguje a byl také ochoten dělat v něm změny, i když zásadní to asi nebudou. Během diskuse se probíral nejen samotný program, ale kolega Rychlík se také snažil vysvětlit, proč je nový program nutný a jaké bude mít administrativní výhody. Mimo jiné se zmínil i o snadném dohledání veterinářů, kteří pas vydali, ale nezaregistrovali. MVDr. Bernardy na to reagoval tím, že budou možné sankce těchto veterinářů pro neplnění povinnosti uložené státem, s čímž MVDr. Rychlík nejdříve souhlasil, ovšem hned v následující větě tento souhlas dementoval tím, že vlastně nikoho sankcionovat nechce. Zaznamenala jsem, že si tohoto protimluvu všimlo i pár členů představenstva, zajímavé ale bylo, že na to nikdo z nich nereagoval. Že by to bylo běžnou součástí diskuse představenstva?

Bohužel, po 40 minutách diskuse se Ing. Vorel musel omluvit a odejít, protože již měl domluvenu další schůzku. Takže na téma program na registraci PP tato debata časově nestačila a na webové stránky ani nedošlo.

Úplně na konec, když už jsem viděla, že se většina těší domů, jsem dostala slovo k tématu „Úroveň komunikace mezi představenstvem KVL ČR a členy KVL ČR“. Vyjádřila jsem svůj nesouhlas s formou komunikace mezi mnou a MVDr. Rychlíkem a také s úrovní diskuse některých členů představenstva Komory s MVDr. Hrdličkou, která proběhla na stránkách KVL (s vyjadřováním MVDr. Karla Daniela jsem problém neměla, ale MVDr. Hrdlička musel očividně čelit invektivům ze strany jiných členů představenstva).

Po mém úvodu se mi pak MVDr. Rychlík omluvil za to, že pokud mne svojí komunikací urazil, tak to nebylo jeho záměrem. Zároveň však v jedné větě dodal, že názor na to, odkud mám své názory, nezměnil a aby mu bylo dáno k dobru, že je takto upřímný. Budiž mu to tedy dáno k dobru.

Z jeho další řeči, která po omluvě následovala, jsem však získala dojem, že pokud chce někdo ze členů KVL mít právo mluvit do dění v Komoře, musí splňovat tyto podmínky:

1. nebýt zaměstnancem nebo spolupracovníkem člena představenstva KVL,

2. pokud již jste zaměstnancem nebo spolupracovníkem člena představenstva KVL, nesmí být tento člen představenstva při debatě přítomen,

3. vyjadřovat se k více tématům, protože při zájmu pouze o jedno téma se jedná o nedostatečnou aktivitu,

4. být činorodý v okresním sdružení KVL,

5. stát se členem představenstva.

Nesplňuji ani jeden z těchto požadavků, ale špatné svědomí proto nemám. Nejsem politik, nestojím o „funkce“ a nejsem zatím ochotna investovat svůj čas ani energii do boje s větrnými mlýny a navíc byla tato zkušenost pro mne spíše demotivující. Jediné, co jsem na samém počátku chtěla, bylo zlepšit kvalitu nového programu na registraci PP a nových webových stránek. Asi jsem byla naivní, když jsem si myslela, že v tak malém společenství, jako je KVL ČR, se dá diskutovat věcně, kultivovaně, bez emocí ovlivněných osobními antipatiemi a že názor řadového člena může mít svou váhu.

Abych ale nebyla nespravedlivá a nekritizovala jen úroveň komunikace MVDr. Rychlíka (za kterou, jak jsem již napsala, se omluvil). Za zamyšlení totiž stojí fakt, že se nikdo z představenstva ke stylu jeho komunikace nevyjádřil. Vlastně na to ani nebyl čas, protože prezident Daniel debatu ukončil, aniž by dal ostatním příležitost říci svůj názor na toto téma. Bohužel se k tomu problému nevyjádřil nikdo z představenstva ani v době, kdy jsem na internetu zveřejnila onu korespondenci. Mlčení může brát kdekdo jako souhlas a de facto tomu tak i často je.

Takže až budete mít chuť se někdy kriticky vyjádřit k činnosti představenstva KVL ČR, budete se muset rozhodnout: mlčet a dát tím představenstvu KVL souhlas s jeho konáním, ale ušetřit své nervy, anebo projevit svůj názor a počítat s tím, že se možná budete muset obhajovat, proč se nevyjadřujete také k jiným komorovým tématům nebo proč dokonce nekandidujete do představenstva.

Na celé záležitosti mě však asi nejvíce zaráží fakt, že i tak triviální věc, jako je podoba programu na registraci PP, dokáže rozbouřit emoce, a tím znesnadnit věcné řešení. O triviálnosti se vyjadřuji hlavně proto, že KVL ČR by měla řešit především mnohem důležitější a závažnější věci, např. účinnější lobbing za znění zákonů třeba o léčivech. To se pak jeden nestačí divit, jak se mrhá časem a energií a mezitím příležitosti proklouzávají mezi prsty.