Antonín Holub Veterinární medicínské aktivity v hledáčku Českého statistického úřadu
Podílejí se na nich i veterinární asistenti nebo jiný veterinární personál. Naopak do veterinárních činností se jmenovitě nezahrnuje péče o hospodářská zvířata bez lékařského ošetření, stříhání ovcí, houfování stád, přehánění dobytka, přípravy pastvin, kastrace drůbeže, práce spojené s inseminací, plemenářské služby a ošetřování či péče o zájmová domácí zvířata bez lékařského ošetřování.
Základním metodologickým nástrojem měření ekonomické velikosti a výkonnosti těchto jednotek jsou souhrnné zemědělské účty, v nichž jsou jako mezispotřeba vyčíslovány i veterinární náklady (náklady na léčiva a – nelze- -li je oddělit – i poplatky veterinářům). V dekádě 2000 až 2009 sledované položky činily:
Poznámka: Jak je z tabulky patrno, souhrnný zemědělský účet živočišné výroby se během sledovaných deseti let snížil o 16,4 %. Bylo tomu tak především proto, že klesaly stavy zvířat, které ovlivňují souhrnný zemědělský účet živočišné výroby nejvíce (např. skotu ubylo o 14,7 %, prasat o 46,9 %, drůbeže o 22,5 %, z toho slepic dokonce o 46,8 %). Naproti tomu se veterinární náklady zvýšily, a to o 86,1 %. Zvlášť prudce stoupaly od roku 2001; během šesti let se více než zdvojnásobily. Podobně je tomu i při jejich stanovení dostupným indexem ČSÚ (1998 = 100); podle něho vzrostly v letech 2005 až 2009 ze 132,2 na 161,8 %, tedy o 22,4 %. Při vyjadřování veterinární mezispotřeby na kus by pak bylo její stoupání ještě strmější. Fakt, že během historicky velmi krátké doby, jediné dekády, roční veterinární náklady (na péči o zdraví hospodářských zvířat) vzrostly v zemědělských subjektech až na dvojnásobek (v nejnovější době přesáhly tři miliardy Kč), dokládá, že se společenská funkce naší veterinární medicíny změnila. Faktory, jež se na tomto posunu podílejí, jsou vícečetné. Nesporně mezi ně patří též vlna pozornosti cílená na soužití s našimi živočišnými souputníky. Jejich ochrana a pohoda se v posledních dekádách stala předmětem soustředěného zájmu nejrůznějších činitelů. Není dne, aby se o ní nepojednávalo v médiích, aby se neupozorňovala a neburcovala veřejnost. Zabývají se jí myslitelé a odborníci nejrůznějšího zaměření, církevní hodnostáři, právníci, pracovníci samosprávných orgánů, výzkumníci, zástupci a představitelé ochranářských organizací i samozvanci. Jsou vydávána četná administrativní opatření, dohody, doporučení, nálezy, nařízení, protokoly, rozhodnutí, řády, sdělení, směrnice, smlouvy, zákony a zprávy. Pokládat pohodu zvířat za významnou komponentu nového myšlení o sociální a ekonomické udržitelnosti zemědělství, potravních řetězců je až překotně a dramaticky direktivně nařizováno. I samo veterinární lékařství se u nás mění. Umocňují je impozantní inputy z biomedicínských věd, změny na trhu s farmaky a další a další činitele. Toto dění pro poskytovatele, garanty zdraví hospodářských zvířat a bezpečnosti jejich produktů – kvalifi kované veterinární lékaře – existenčně kruciální, by se mělo fundovaně kriticky analyzovat, a to i pomocí dat ČSÚ.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
