Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Čí jsou vzorky moči? Naše!

Čí jsou vzorky moči? Naše!

Ve věci vlastnictví odebraných vzorků se jedná o analogii situace vlastnictví RTG snímků zvířat. Úmyslem smluvních stran při standardní situaci není zapůjčit lékaři část tkáně, která by měla být majiteli po určité době vrácena. Absurdita této konstrukce vyvstane už ze samotné definice takto vzniklého hypotetického právního vztahu – kdyby tomu tak mělo být, mohlo by se jednat pouze o institut výpůjčky, který s sebou implicitně nese mimo jiné povinnost vypůjčitele, tedy lékaře, vypůjčenou věc, tedy biologický vzorek, chránit před poškozením, ztrátou nebo zničením. Takovéto požadavky by předem znemožňovaly naplnění účelu zakládaného právního vztahu mezi lékařem a chovatelem.

Smyslem ujednání mezi chovatelem a lékařem je umožnění lékaři provést odborné vyšetření, vyjádřit se k zdravotnímu stavu zvířete, vypracovat odborný posudek… K naplnění tohoto účelu dává chovatel biologický vzorek svého zvířete lékaři. Už z formulací používaných běžně při těchto příležitostech, stejně jako je používají právní předpisy tyto situace doprovázející, je zřejmá právní povaha předání vzorků. Vzorek se poskytuje, případně i výslovně dává I ze slovního výkladu je tak zřejmé, že se jedná o dar. Je však nepochybné, že i co do obsahu účastníci zakládají smlouvu darovací a nikoliv smlouvu o výpůjčce. Jinak tomu ani nemůže být, protože vzorek bývá vždy nějak zpracován, a “cesta zpět již neexistuje”. Vlastnické právo lékaře k odebranému vzorku vzniká podle právní teorie originálním způsobem: zpracováním – smísením. Platí podle teorie, že vlastník nabude vlastnictví k cizí věci jejím (legálním) smísením s věcí vlastní. O takovýto případ se nepochybně jedná. A vyplývá z toho koneckonců i to, že ono “kuře v mrazáku” bude ve vlastnictví lékaře, kterému bylo předáno vejce jako biologický vzorek.

Koneckonců tyto závěry nepochybně reflektují i Vaše stavovské předpisy, ať již zákonné nebo podzákonné, když ukládají veterinárním lékařům povinnosti, jak dále s odebraným biologickým materiálem nakládat. Mnohé z těchto povinností by chovatel ani nebyl sto splnit a je zřejmé, že právo předpokládá, že tento materiál je ve vlastnictví lékaře.

JUDr. Ritter