Co je psáno, to je dáno

Veronika Grymová

Při psaní soudničky byly jako inspirační zdroj použity materiály ze spisu revizní komise

Majitelka již od druhého dne po operaci začala se psem denně docházet na injekce antibiotik. Popsala, že pacient se po operaci dobře zotavoval a přijímal bez problémů vodu, jogurt, piškoty a mixované maso.

Třetí den po operaci službukonající lékařka zaznamenala uvolnění jednoho stehu a navrhla majitelce úpravu tohoto stehu v lokální anestezii. Majitelka s tímto zákrokem nesouhlasila. Operatér, který byl přivolán ke konzultaci, tento zákrok rovněž označil za zbytečný.

Majitelka ve stížnosti rovněž poukazuje na to, že vedoucí lékař pracoviště, který psa původně operoval, ve své zprávě popisuje průběh událostí jiným způsobem. Závěrem chovatelka požaduje, aby byla ošetřující lékařka vyškrtnuta ze seznamu členů KVL a bylo jí tak znemožněno nadále vykonávat veterinární praxi.

Pohled z druhé strany

Revizní komise si vyžádala z dotčeného pracoviště kompletní zdravotní dokumentaci a vyjádření dotčených lékařů k celé věci. Revizní komisi svoje vyjádření spolu s příslušnou dokumentací poskytla ošetřující lékařka, která byla s pacientem v denním kontaktu po operaci, a vedoucí lékař pracoviště, který psa operoval. Výpovědi obou lékařů o průběhu událostí se od popisu majitelky v mnoha ohledech lišily.

Lékařka v první řadě uváděla, na rozdíl od písemné výpovědi chovatelky o tom, jak pes po operaci údajně dobře pije a přijímá kašovitou stravu, že při osobním styku si chovatelka stěžovala, že pacient přijímá pouze minimální množství potravy a vodu jen s obtížemi pomocí injekční stříkačky. Z toho důvodu byly také nutné každodenní návštěvy v ordinaci kvůli injekční aplikaci potřebných léčiv. Třetí den po operaci skutečně konzultovala lékařka s operatérem nutnost úpravy jednoho povoleného stehu, která byla shledána nedůvodnou, a majitelce proto nebyla navržena. Čtvrtý den po operaci majitelka poukazovala na to, že pacient výrazně hubne, a opětovně si stěžovala na obtíže při krmení a napájení psa. Sama se dotázala lékařky na vhodnost infuzí v takovém případě. Lékařka po klinickém vyšetření uznala oprávněnost infuzní terapie, která byla vzhledem k dehydrataci a celkovému vyčerpání pacienta nutná k jeho stabilizaci. Navíc měl pacienta během této několikahodinové hospitalizace vyšetřit operatér a navrhnout další postup léčby.

Lékařka dala asistentce pokyny k aplikaci běžných denních léčiv, na které pacient docházel, spolu s indikovanou infuzí, a poté se věnovala jiným pacientům. Dalšímu průběhu událostí už lékařka nebyla přítomna. Přivolána byla až v době, kdy došlo k exitu pacienta. Poté telefonicky informovala chovatelku a jako příčinu smrti uvedla celkové vyčerpání a excitaci při pokusu o uzávěru krvácející rány.

Výpověď operatéra

K věci se písemně vyjádřil i vedoucí lékař pracoviště, který psa operoval. Majitelka se na něj obrátila se žádostí o prošetření událostí, které vedly ke smrti jejího psa. Lékař vyslechl všechny zúčastněné: tedy ošetřující lékařku, lékaře konajícího službu na hospitalizaci a dvě přítomné asistentky.

Jeho shrnutí událostí, jak vyplynulo z konfrontace všech čtyř pracovníků kliniky zapojených do případu, potvrdilo výpověď ošetřující lékařky, ale navíc poskytlo revizní komisi velmi důležitou informaci týkající se průběhu hospitalizace. Jedna z asistentek uvedla, že když šla na pokyn ošetřující lékařky aplikovat pacientovi potřebná léčiva, pes se tomu velmi bránil, útočil na personál, skákal, padal a točil se. Proto asistentka další manipulace se psem zanechala. To potvrdila i druhá asistentka, která u toho byla také přítomna. Krátce poté si obě asistentky všimly masivního krvácení z operační rány a okamžitě zavolaly službukonajícího lékaře na hospitalizaci. Ten konstatoval rozvolnění operační rány a masivní krvácení, s podezřením na krvácení tepenné. Nezvladatelné zvíře ihned uvedl do hluboké sedace pomocí diazepamu a ketaminu, zastavil krvácení tamponáží a zahájil suturu rány. V té době už ale došlo k zástavě dechu a srdeční akce. Resuscitace nebyla úspěšná.

Zásadní bylo ovšem konstatování operatéra, že pacient byl předtím po resekci mandibuly propuštěn do domácího ošetřování velmi brzy, již v den operace. Bylo to z toho důvodu, že pes vykazoval neuvěřitelně rozdílné chování, pokud byla majitelka přítomna, ve srovnání se situací, pokud byl bez ní. Za přítomnosti chovatelky bez problémů podstoupil i poměrně nepříjemné zákroky, jako je odběr krve nebo kanylace, zatímco bez její přítomnosti rabiátně útočil na vše kolem a byl zcela nezvladatelný. Z toho důvodu byl pacient propuštěn předčasně, jinak by po tak rozsáhlém výkonu byla nařízena hospitalizace delší.

Závěrem operatér konstatuje, že ze svého pohledu neshledal v postupu nikoho z personálu žádné pochybení. Smrt zvířete označil za následek nepříznivé souhry okolností, včetně vysokého věku pacienta a velmi závažného onkologického onemocnění, včetně vyčerpání po rozsáhlém chirurgickém výkonu.

Vzhledem k tomu, že nařízení hospitalizace kvůli infuzi se jevilo revizní komisi při znalosti anamnézy u tohoto pacienta nepochopitelně iracionální, pozvala lékařku k osobnímu podání vysvětlení na jednání revizní komise do Brna.

Při osobním pohovoru lékařka znovu podrobně popsala průběh svého jednání s majitelkou a svoje úvahy při rozhodování o způsobu ošetření během pooperační péče. Jednoznačně popřela obvinění chovatelky, že by se svévolně rozhodla ošetřit v lokální anestezii uvolněný steh – to považovala vyřešené tím, že věc zkonzultovala s operatérem a stanovení předčasdalšího postupu ponechala na jeho rozhodnutí poté, co si pacienta v hospitalizaci sám vyšetří.

Při rozhovoru s lékařkou ovšem vyšel najevo klíčový moment celého případu: lékařka nebyla informovaná o tom, za jakých okolností a proč byl tento pacient propuštěn prakticky ihned po operaci. Nevěděla tedy o tom, že netoleruje nepřítomnost majitelky a je bez její společnosti nezvladatelný a prakticky neošetřitelný. Tento detail jí nebyl sdělen a nebyl zaznamenán ani do zdravotní dokumentace pacienta, proto pacienta bez obav předala k hospitalizaci.

Osobní výpověď lékařky tedy případ zcela zvrátila v její prospěch a revizní komise oznámila chovatelce, že nebyl shledán důvod k zahájení disciplinárního řízení s ošetřující lékařkou. Revizní komise v dopise chovatelce vysvětlila, že žádný jiný výkon, mimo dohodnuté medikace a infuzí, nebyl lékařkou plánován a nařízen. Pacient bohužel hospitalizaci snášel velmi těžce a excitovaně se bránil pokusům o injekční aplikaci nezbytných léčiv. Ke smrti pacienta došlo během sedace nutné pro zastavení krvácení, kterou lékařka neplánovala, neindikovala a tomuto výkonu vůbec nebyla přítomna. Postmortální vyšetření, které by objektivně objasnilo stav pacienta v době smrti, nebylo provedeno.

Závěrem

Revizní komise dopisem adresovaným dotčenému veterinárnímu pracovišti vytkla způsob vedení zdravotní dokumentace a nedostatky ve vzájemné komunikaci lékařů, které v tomto případě zapříčinily řetězec nepříznivých událostí, vedoucích až ke smrti rizikového pacienta. Tento případ jednoznačně ilustruje důležitost pečlivě, důsledně a podrobně vedených zdravotních záznamů o jednotlivých pacientech a nezbytnost důkladné vzájemné informovanosti personálu na pracovištích, kde pracuje větší kolektiv, a s jedním pacientem tak i v rámci jednoho případu pracuje více různých lékařů a asistentů.